Volalavky se loučí s průvodkyní Gábi, květen 2017

Krásný den to byl, jen co je pravda. Sluníčko nám přálo tak akorát, aby se dobře štrádovalo… V lese na paloučku jsme se přivítali naší průpovědí:

Ráno slunce přišlo k nám

my jsme jeho zlatý chrám

Zlatou kolébkou

Budem sluníčku

Jen a jen v dobrém srdíčku

Kdo má v srdci sluníčko

Má na tváři úsměv

A červené jablíčko.

 

A následuje ještě jedna:

 

Pod nohama pevná zem

nad hlavou modré nebe

Rukama tvořím celý den

V srdci mám slunce

A tebe.

 

Pak jsme se pustili do svačin a volné hry. Děti stavěly domečky, hráli na schovávanou, princezny a štěňátka… Když jsme dorazili do zázemí, malovali jsme zbrusu novými vodovými barvami a spolu s voskovkami sledovali kouzla barev. Některé obrázky byly pro Gábi a její fenku Bédu, která se s námi dnes loučila. A po obědě začala oslava, jak se patří. Dokonce přišel i skřítek, kterého jsme společně zavolali. Tentokrát ale nevyprávě on, nýbrž Gábi mu vyprávěla, jak přišla poprvé do školky, jak z malých dětí, které provázela jsou už velcí školáci a také naše místo jak se postupem času měnilo, rostlo a krásnělo… Skřítek ani nedutal. A co teprve, když přišel na řadu domácí, čokoládový dort s jahodami a šlehačkou od Norky Odložilíkové! Mňam.

Bylo to krásné. Děkuji, že jsem mohla vaše úžasné děti po nějaký čas doprovázet!

Gábi Doubek