Sokolíci – květen na cestách
Stejne jako loni se sokolici vydali v puli kvetna do pruhonickeho parku. Cesta metrem na Opatov a autobusem do Pruhonic je trochu narocnejsi, al zvladli jsme ji bez vetsich potizi. U vstupu jsme zjistili, ze nekolikrat za den probiha sokolnicke predstaveni, coz jsme si samozrejme nemohli nechat ujit. Mia se nebala nastavit ruku obrimu vyrovi, ja s Misou jsme byli pozadani jako figuriny pro orla morskeho. Vtipny byl malicky dravecek, postolka vrabci, ktery mezi jednotlivymi povely posedaval na hlavach prihlizejicich. Dost casu jsme pak sledovali vodni rejdy oranzovych koikapru a dalsi spousty ryb, kterych je v centralnim rybnice opravdu pozehnane. Vsude po ceste nas provazely kriklave barvy rozkvetlych rododendronu a azalek, k videni byla i spousta trvalek. Podel potucku a pres lesik jsme dorazili ke kosatcove louce, kde se barvy do kvetu teprve pripravovaly. Dalsi cast jsme si zpestrili vyslapem na Gloriet mimo cestu. Pak se nam na chvilicku ztratil Vincent, ale prokazal dobrou orientaci a velice brzy jsme se sesli. Na obed jsme zakotvili u potucku, takze nechybelo ani myti rukou. Eric s Kevinem pritom objevili obri skebli , asi ricni, ktera byla jeste obydlena. Poledni klid se nesl ve znameni hledani prazdnych skebli, nekolik deti bylo uspesnych, ty ostatni se brzy rozptylily na vysokanske louce pri hre na agenty. V ten cas bylo tezke se dopocitat, protoze porad zustaval nekdo skryty. Ale to uz byl cas vratit se pomalu na nadvori, kde nas cekala Olikova maminka a vsichni spolecne jsme oslavili Olikovy ctvrte narozeniny pod vzacnou davidii listenovou ( pardon). Samozrejme prisel i narozeninovy skritek s korunou a kaminkem a vypravel nam Olikuv pribeh. Pochutnali jsme si na vytecnem dortu a tak akorat stihali zpatecni spoje. Na Hlavnim nadrazi nas cekal obri zmatek, protoze skoro nic nejelo podle radu. S trochou stesti se nakonec vsechny deti dockaly svych rodicu ci babicek a my si mohli opravnene vydechnout.
Dalsi stredu byla Misa se skolaky na Valassku, zastoupila ji Blanka a v Cernosicich se k nam pridal Ondruv tata Petr. Vzali jsme to strmym kopcem do lesa a po jiz mirnejsi lesnacce pokracovali jeste vys nad Cernosice. V jednom miste se po prave strane strmila jiz drolici se piskovcova stran,primo provokujici odvaznejsi sokoliky k vystupu. Kdyz se zacaly dolu kutalet vetsi ulomky, strategicky jsme uhnuli a sraz po vrstevnici obesli. Nahore nas cekala rozkvetla louka a slozene klady,na kterych se svaci lepe nez v restauraci. Blanka vyndala atlas a s detmi hledala nektere mene zname kyticky. Dalsi parta se venovala hledani penizku, kterych bylo na louce dosti, a predstavovala si, co si za ne koupi. V oborach kolem bylo nekolik konu, nekteri meli hlavy zcela zakryte, asi jako ochranu zaniceny oci pred hmyzem(nevime). V dalsim prubehu se stal hitem svizel pritula, Vojtasi z nej vyrobil opravdu zdarily klobrc,kery pak dovezl az do Prahy za zvyseneho zajmu spolucestujicich. Deti poznavaly mista, kde se v zime pri ceste z Trebotova klouzaly na lopatach a jako vzdy v podobnych situaci si vybavovaly spoustu veci, ktere se tehdy udaly. Presli jsme silnici na Radotin a podel hrbitova se dostali k vyhlidce na Zbraslav s monumentalni Zavisti za ni a poobedvali tam.a to uz nam zbyvala pouze trada cesta z kopce az do Radotina, kde jsme se napojili na potucek a podel nej dosli k nadrazi.
Posledni kvetnovou stredu nas pocasi predchozich dni nabadalo k navsteve radotinskeho biotopu, trochu chladnejsi rano nas od tohoto zameru odradilo. Rozhodli jsme se pro jeste neprobadanou (sokoliky) lesnatou cast nad Radotinem mezi prazskym okruhem a silnici na Kopaninu. Deti se rozhybaly na detskem hristi, kde byla dokonce i trampolina a nasledny strmy vyslap po schodech(asi tisic) zvladly v klidu. Lesem jsme tentokrat prochazeli spise malinkymi pesinkami a na rozcestich jsme deti nechavali zvolit dalsi smer. Vincentovi se udelalo spatne, takze jsme se museli domluvit sjeho tatou a na okraji lesa mu ho predat. Pri cekani na nej a potom jeste nekolikrat behem dne nam deti predvedly na lesnich zavorach cviky jak profigymnaste. Mia s Betkou se dokonce zavesily pouze za nohy a visely hlavou dolu. Podle prani deti jsme sli stridave nahoru a dolu, brouzdajice krizem krazem v pomerne divokem lese, abychom se na konec dostali na misto, ktere bylo kousek od naseho vstupu do lesa. Po schodech dolu to slo podstatne rychleji, takze zbyla jeste prima chvilka na hriste.
Petr
Zde je odkaz na fotky aby jste mohli putovat trošku s námi.
