Putování 24. – 28. 7. 2023
Pondělí 24.6. Vodičkou (hop, hop, cák) na poutní místa a vyhlídky
Srbsko – Císařská rokle – Koda – Tetín – vyhlídky tetínské – podle Berounky zpět do Srbska
Sešla se nám super parta známých tváří, bez výjimky nadšení a vytrvalí poutníci či poutnice, kteří mají v nohách pěknou řádku kilometrů s batohem. Nikdo nefňukal ani nezůstával dlouho pozadu, všechna čest! Na úvod stoupáme vzhůru podle pěnovcového potůčku, skáčeme po kamenech a sundáváme mokré ponožky. V rokli je chládek, ale když se vydrápeme svahem vzhůru, je nám na vyhlídce horko a vyhledáme radši stín. Najdeme si (skoro všichni) svou poutnickou hůl. Opouštíme původní záměr, vydat se vyhlídkovou cestou po otevřených loukách na Karlštejn a proplétáme se lesem k Tetínu. V lese je moc příjemně. Po schůdcích vyšplháme ke kostelu svaté Ludmily na travnatý plácek a obhlédneme i vedlejší románský kostelík. Mardža s Růžou se svlaží v jezírku s lekníny. Projdeme starý hřbitov a dáváme si oběd na parádním vyhlídkovém místě s lavičkami. Eliščiny bramboráky jsou famózní a rychle mizí. Postupně se spouštíme skalní stěnou s vodopádkem dolů. Potkáváme horolezkyně s horolezčaty. Procházíme pod viaduktem a mastíme to podle Berounky, která je překvapivě mělká. U nádraží máme tak akorát čas slupnout výtečné rybízové muffiny – mlaskáme si a děkujeme Elišce!
Úterý 25.7. Mločí a žabičkový den
Řevnice – Kejná – Výskoky – vyhlídka Hvíždinec – Dobřichovice
Od nádraží se vydáváme nejkratší cestou na staré svačinkové, cestou se k nám připojují Laura s Eliášem (u Koubů) a Jeník s Juldou (u autoškoly). Svačíme rozprostření v okolí altánku a děti se pouštějí do hrátek s vodou i objevování terénu. Vydrželi by tu dlouho… Nicméně stoupáme vzhůru údolím Kejné a překračujeme při tom opatrně spoustu malých ropušek. O něco výš potkáváme skokánky a v Kejné Španďa objevuje malé šedočerné mločky. Na kameni u tůňky odpočívá velký skokan hnědý a možná ty „naše“ mločky loví! Držíme jim palce a pokračujeme přes Václavovo místo a jeskyni až ke studánce. Tam nabíráme vodu a znovu stoupáme, teď už bukovou džunglí. Spočineme až v kamenném bunkru pod Výskoky, kde si dáváme oběd. Už jen kousíček ostrého stoupání po kamenech a jsme na vyhlídce ve Žlutých skalách. Teď už nás čeká jen samé klesání, přes další vyhlídku na modré značce zvanou „Hvíždinec“ až do Dobřichovic. Posledních 500 metrů výletu prověří naši připravenost čelit slotě – vytahujeme pláštěnky, tedy kromě Toma, který si ji zapomněl. Snad se zítra polepší! Loučíme se trochu mokří, ale spokojení na dobřichovickém nádraží.
Středa 26.7. V pláštěnkách přes hřebínek
Mníšek pod Brdy – Jezírko – Babka – zázemí ZeMě – Řevnice
Ráno vytrvale prší, takže místo procházky do Všenor čekáme na autobus raději na nádraží v Dobřichovicích. Alespoň Elí s Laurou i Jenda s Juliánem mají zase šanci se v pohodě přidat. Jedou s námi i Kroupovic slečny Amálka a Róza, hurá! Sympatický mini-busík naši partu veze až do Mníšku pod Brdy. Déšť neustává, a tak se rozhlížíme po náměstí, kam by se dalo na chvíli schovat. Vítězí zámek s krytým obvodem celého nádvoří. Dá se tu báječně nasvačit a navíc si prohlédnout výstavu akrylových pláten s mandalami. Využijeme i luxusní toalety a projdeme se udržovaným zámeckým parkem, jakmile déšť poleví. Pak už si to šineme po hrázi rybníka zástavbou směr les. Pod statným bukem Španďa nachází a určuje lesklokorku lesklou, nádherný a z medicínského hlediska zázračný choroš, v japonštině zvaný reishi. Pokračujeme kolem Červeného kříže až k Jezírku, kde se podělíme o těstoviny s omáčkou, Eliškou a Markem nachystaný výborný oběd. Podle kamenných zídek to seběhneme na okružku za Pišťák, kde brzy potkáme letní táborníky Zeměkvítku. Španďa se zdraví s Nikol, usměvavou „starou známou“ z Mníšku, načež poměrně hladce a rychle rozdělujeme velkou kupu lesních dětí do dvou partiček. Obdivujeme dubové křeslo při kořenech krásného vícekmenu, vzniklé nejspíš zacelením pařezů. Mraky se mezitím protrhají a vykukuje sluníčko, odkládáme bundy i mikiny. Energie máme ještě dost, volíme třešničku na dortu v podobě skvělého výhledu na Říp, Bezděz i Ještěd a kopce v Jizerkách z vyhlídky Babka. Cestou dolů nás ještě volá zbrusu nová školní jurta, stavujeme se kratičce v zázemí a zdravíme Toma alias Apače.
Čtvrtek 27.7. Chlapská vzpomínková
Bubovice – Liščí lom se štolou – Kazatelna – Kubrychtova bouda
Brzy doplníme
Pátek 28.7. Pohoda a letní vítr
Kubrychtova bouda – vyhlídky z lomu Chlum – podle Berounky Srbsko
Ráno se budíme do deště, někteří už po půl sedmé, někteří (šťastnější?) circa v krásných osm. Balíme si saky paky a stěhujeme tašky či bagáž dolů do světnice. Připravujeme bohatou snídani z nejrozmanitějších dobrot. Sešly se nám tři melouny, spousta okurek, bábovky a perník, domácí šneci, palačinky, velký úspěch měly též kabanosy a paštika. Hodovalo se a následně nakládalo do svačinkových krabiček. Španďa s Milanem testovali aplikace na svých telefonech a tipovali, kdy že přestane pršet. K tomu skutečně nakonec došlo… To už jsme měli zameteno, uklizeno a vyřezáno mnoho dřevěných nožů i jiných zbraní. Také Štěpánovo auto se tou dobou podařilo vytlačit z bláta. Mohli jsme pohodlně nakládat. Slupli jsme lívance s jahodovou marmeládou, nahodili batůžky na záda a rozloučili se s Kubrychtovou boudou. Návrat do Srbska jsme si zpestřili ještě návštěvou Chlumu. Nahoře na vyhlídce vanul prvotřídní chladivý vítr, který k nám nejspíš přišel odněkud ze Španělska, od jihojihozápadu. Suchá tráva se vlnila a dubové listí nám tančilo nad hlavami. Připadali jsme si tam na skále jako orlové, jen roztáhnout křídla, vznést se a plachtit. Místo toho jsme opatrným krokem sestoupili ke spodnímu okraji lomu a putovali dál směr Srbsko. Někde v těch místech Milan pomyslel na možnost odskočit si na toaletu – a hle, hned čtyři fungl nové čisté toi-toiky se materializovaly v poli. Vlídný a požehnaný je Vesmír, Milane, nuže.. nestačila by příště jen jedna? U Berounky jsme nabrali ještě Lauru, Eliho a Magdalénu, kteří se s námi přišli na závěr tábora pozdravit. Rovná a přímá asfaltka nás rychle zavedla až k lávce přes Berounku a na nádraží, kde byl ještě čas naporcovat si poslední půlmeloun. Mňam. Bylo to vydařené a blaho-dárné letní dobrodružství. Díky a klobouk dolů všem! Za tým průvodců sepsala Lucie
PS: Vyrobili jsme si malý šperk z korálků, šňůrky a peříček. V upomínku na putovní tábor nám sojčí a strakapoudí pírko věnoval Španďa.
