Školkové září

Čas podzimní rovnodennosti

S časem svátku Michaela a Václava loučí se s námi pomalu slunce, kterého bude nyní až do zimního slunovratu méně a méně. Je to krásný čas naplněný vděčností za plody a dary léta, sluneční paprsky ještě hřejí a tak si s dětmi užíváme teplé a barevné dny, v nichž je zvykání si na rytmus školky mnohem snažší. Doprovázejí nás písničky ze Zpěvníku jako Koulelo se koulelo.., Pěkně děkujem ti matičko Zem, Už ty pilky dořezali anebo Matko Země cítím tě pod nohama.. Zívat si je můžete díky CD ZeMě společně s námi!

Celý tento čas je objevováním našeho rytmu a prostoru, našich kamarádů. Tvořili jsme vlajky jednotlivých skupinek. Seznamujeme se s místy našeho nejbližšího okolí. Pro naše nováčky jsou to někdy těžké chvilky odloučení od rodičů.. Vyprávíme si příběh o Slunci, jakou cestu ušlo a že přichází čas si trochu odpočinout, i příroda kolem nás odevzdává své dary a chystá si zásoby a prostor na zimní spánek.. Děda vytáhl řepu, ale bez pomoci a spolupráce babičky a dalších by to jen těžko dokázal..

A tak i předškoláci pomáhají těm menším a novým. Mají ale i svůj prostor během dne, kdy dělají své úkoly nejen do krásně barevných sešitů. Kromě výtvarných činností se také učíme povídat si o emocích a svých pocitech. Pomocníky nám jsou karty k tomu určené. Pochopit jak se cítím já a jak se cítí ten druhý v jednotlivých situacích může být klíčem k jasnější komunikaci ohledně našich vzájemných potřeb. Gábi Doubek

13.9. 2023 Volavky

Dnes jsem zavítala mezi Volavky, místo churavé Gábi. 

Den byl jako malovaný. Teplíčko už od rána. Ve vlaku byl Ondra N., Lotka B. a Edík V.

Všichni krásně nalehko, žádné bundičky, mikinky nebyly třeba. Vyrazili jsme vzhůru za doprovodu Pippy a Matěje. Nahoře na nás čekal Špaňda a celá volavčí skupinka, včetně nové Valentýnky. Po ranním kroužku, kdy jsme si zopákli všechna jména a přivítali se, jsme vyrazili k Babskému potoku, kde jsme strávili celičké dopoledne. Po cestě jsme pozorovali chrobáky, střevlíky, ale i mršinu ježka. Jedli jsme ostružinky a nacházeli pravé hřiby, klouzky i spoustu babek. Děti spravily Milanův mlýnek, všichni měli spoustu práce v okolí potůčku. Špaňda nám předvedl svůj přenosný hořáček. Ani se nám nechtělo jít na oběd, jak dobře nám všem bylo. Adélka nám cestou řekla, že ona se rozhodla, že nikdy nebude porušovat pravidla. Valentýnka celou dobu zvesela volala Vítečka a pak se i sčuchla s Miou. 

Po obídku se děti rozběhly stavit domečky, houpat se, hrát si na písku. Pak jsem vzala předškoláky do jurty. Ondra N. a Edík S. si označili tiskátky své dřevěné složky a všichni krom her s čísly měly za úkol vytvořit svůj portrét. Shodli se, že potřebují zrcátko. A povedlo se. Ondra H. by maloval ještě teď. Ale čas je neúprosný. Poslední rozloučení a ahoooj, zase někdy příště… Míša

11.9. Vlčata

Náš obvyklý ranní elefant se rozhodl, že nezastaví na Smíchově, což nám zkomplikovalo školkové ráno. Tatínek Šimona dovezl synka a přibral i Kristiána a další smíchovské. Velký dík za pomoc!

V zázemí jsme si zatím pohráli, kreslili a skládali jsme u stolečků na prosluněné verandě. Konečně byla vlčí smečka komplet. V ranním kroužku jsme se přivítali básničkou a zopakovali si jména. I všechna důležitá pravidla jsme si zvládli říct a vysvětlit. A hurá do lesa! Vydali jsme se lesíkem přes kořeny, kolem domků a dál po Fabiánově cestě k altánku. Tam jsme se napili, posvačili a dali jsme si chviličku hraní. Lezlo se na habříky, zvlášť Šíma s oběma Ondry si to užívali. Kazi si našla parádní klacek a zkoušela na uzlovačce uvázat uzlík. Kilda a Alex dováděli spolu. Během procházky se našlo veselé a energické duo Lotka a Lotka. Po svačince jsme pokračovali až ke srubu a k oblíbeným rourám, kde se děti učí střídat v radostném prolézání tam a zase zpátky. Do zázemí jsme se navrátili kolem ohrady s koňmi. V trávě nad jabloní nás zaujala spousta světle fialových květin – podzimních ocúnů. 

Po obědě se odpočívalo na dece, hezky ve stínu stromoví. Předškoláci se věnovali vlajkám. Vystřihli si šablonku a foukali svůj motiv na látku textilním fixem. Španďa na moment přerušil impregnování malé jurty, aby nám vyprávěl o symbolech a barvách na vlajce Tibetu. Předškoláci pak na plátno přidali svůj podpis, společnými silami napsali „VLČATA“ a vynesli vlajku ven za kamarády. Všichni jsme na žlutý podklad ještě natiskli svou vlčí tlapku (totiž ruku). Opláchli jsme se, zavyli ahóooj na pozdrav pražským a vydali se domů.  Lucka

8.9. 2023 Veverky

Dnes ráno bylo zázemí zalité pozdně letním sluncem, které pomalu vysoušelo kapky třpytící se ranní rosy. Velmi brzy bylo jasné, že nás čeká teplý, slunečný den. Po ranním přivítání jsme se vydali k Babskému potoku zkontrolovat náš mlýnek. Netočil se, Milan ho s kluky znovu opravil. Při odchodu se zase pravidelně točil. Naše dopolední cesta byla dobrodružná: cestou k potoku jsme ztratili lano, Kazi ztratila přezku od boty. Na zpáteční cestě jsme naštěstí vše našli. 

Po obědě jsme vytvořili veverčí vlajku, kterou budeme s dětmi ještě vylepšovat. Přečetli jsme si indiánskou pohádku a rozloučili jsme se v závěrečném kruhu. 

Dnes s námi byla nová posila Veverek Mariánnka, která se krásně začlenila do naší skupinky. Společně s Violetkou nám svým ostřížím zrakem pomohla najít lano. 

Během dne jsme zpívali, tančili a pozorovali přírodu. Prožili jsme krásný den. Desi

7.9. putovně piknikové Vážky

Sešli jsme se v půl deváté na nádraží v Řevnicích – krásná partička patnácti převážně začínajících (!) výletníků. Ze starších kluků s námi byl Živo a role pomocníka mu parádně sedla. Nádražním podchodem a pěšinkou podle trati jsme se vydali směrem k řece, některé nováčky ještě kousek doprovodily maminky. Mariánka a Kristýnka svým mamkám zamávaly, když jsme se usadili na kamínkové plážce u Berounky. Vody bylo málo, třpytila se v ranním slunci a lákala k ráchání, brodění a některé i ke koupačce. Dali jsme si svačinku, převlékli se do plavek nebo jen svlékli oblečení a šli jsme si pořádně užít cákání ve vyhřáté mělké vodě. Mardža s Růžou se uvelebily na břehu u Španďova batohu. Najednou se ve vodě objevil černobílý pastevecký pes, toho času bez pána, nejspíš zkušený útěkář. Obhlídl si nás a my zas jeho, nebyl dotěrný ani bojácný, choval se vlastně velmi způsobně. Vyhodnotili jsme situaci jako bezpečnou, a tak mu děti s velkým nadšením házely klacky, kamínky a vylovený tenisák. Španďa navštívil vzdálenější ostrov a vytáhl tam z hlubin prastarý jednomístný kajak. Vynesl ho na břeh, abychom si ten muzejní kousek všichni prohlédli. Prvotřídní design, byť řádně osídlený planktonem. Živík svou lodičku z kůry opatřil plachtou, kýlem a šel ji také vyzkoušet. Ještě chvilku jsme si hráli, pak byl čas se pobalit a vyrazit zas o kousek dál po proudu naší líné řeky. Cestou jsme ochutnávali mirabelky, pozorovali racky, motýly, brouky a házeli tenisák našemu novému společníku, toulavému pejskovi. Další zastávka byla pod topolem, kde jsme našli a prozkoumali prázdné vosí hnízdo, lehounké jako z papíru. Poobědvali jsme chleby s pomazánkou, sýrem, tofu, hojností zeleniny a navíc jsme si rozdělili meloun, který vybalil Španďa ze svého batohu. Mňam, dobrota to byla, všeho na přidání, takže nikdo nestrádal. Pohráli jsme si u břehu řeky, potěšili se s mokrými pejsky a pomalu zas vyrazili na další cestu. Před námi se rozprostírala pobřežní džungle, zarostlá a divoká, s dvoumetrovými kopřivami, které tvořily štiplavou bránu. Statečně jsme se prodírali kupředu, ti nejzkušenější samo sebou v čele. Zanedlouho jsme se vyloupli v dobřichovickém Kempu u domku našeho nováčka Viktora. Nastalo radostné shledání s Kačkou, loučení s Viktorem, nechyběla společná fotka. Zatímco Viki už byl doma u maminky (..a pejsek někde řádil po kempu), nám ještě zbývalo ujít kousek po pěšině a mezi zástavbou až na nádraží. Zvládli jsme to hravě s příjemnou rezervou. Na nádraží jsme se rozloučili a vydali se na dvě strany ke svým domovům a rodinám. Bylo to moc fajn putování, pro některé krásná vzpomínka na léto u vody. Těšíme se příště!! Lucka

4. 9. 2023 Vlčata

Poprvé jsme se sešli a přivítali ve slunečném teplém dni. Než dorazili Pražáci, nakreslili jsme pár obrázků voskovými bločky a pohráli si na verandě. Hezky nás hřálo sluníčko, a tak jsme sundávali mikiny a jiné svrchní vrstvy. Když dorazil Milan s pražskou partou, sesedli jsme se v týpí u slavnostního „dědečka ohně“ a zazpívali jsme písničku všem živlům, našim ochráncům: Vodě, Zemi, Ohni a Vzduchu. Posilnili jsme se svačinkou. Potom nás píšťala zavolala do ranního kroužku, kde jsme se naučili jména všech letošních Vlčat a připomněli si hlavní školková pravidla. Poprvé s námi šel Šimon U., Kristián Z. a Kazinka, která se objala s mámou a moc statečně s námi do lesa vykročila sama (tedy za podpory velkého bráchy Ondry). Ještě pro Kildu Zezulku to v pondělí byla úspěšná premiéra – tvořili tandem s bráškou Rubenem. Po ranním rituálu s protažením, básničkou a počítáním jsme se vydali cestou necestou k potůčku s mlýnkem, abychom se v horkém dni osvěžili. Zvládli jsme parádně všechny nástrahy v podobě příkrých svahů, kamenů a kořenů… v dobré náladě a bez nehody jsme došli až na naše oblíbené místečko. Tam jsme posvačili a rozloučili se s Kristiánem, Šimonem a jejich dospěláky. My jsme si hráli u vody, stavěli hráze nebo naopak čistili koryto, házeli do vody kamínky a procvičovali si prstíky s uzlovačkami. Starší děti navíc vyřezávaly. Pěkně nám to dopoledne u potůčku uteklo. Byl čas se vrátit lesem do zázemí na obídek. Po obědě jsme si v cípu lesa rozložili deky a přivolali jsme indiánskou pohádku. Četli jsme si o stvoření lidí a jejich pouti s opeřeným hadem. Po pohádce zbyl čas ještě na hry v písku, pohoupání na houpačkách a jiné kratochvíle v zázemí. Rozloučili jsme se vlčím voláním haúúú a zvesela, krásně vydovádění jsme vyrazili domů. Lucka