Školka v říji
Vlčata 13.10.
Dnes ráno nás přivítalo šedomodré nebe. Sluníčko ale na nás během dopoledne vykouklo a zůstalo s námi až dokonce. Překvapila nás jeho intenzita a teplo, které nás však velmi těšilo.
Po ranním přivítání jsme vyšli k Babskému potoku zkontrolovat mlýnek. Vybavili jsme se na cestu košíkem na sběr lesních, podzimních plodů. Tak jako zvířátka si dělají na zimu zásoby, i my jsme měli v plánu sbírat různé plody jako opravdické veverky. Cestou jsme si povídali jsme si o podzimu a hlavně o tom, jak se zvířátka připravují na zimu, zpívali jsme a takto jsme došli k potoku.
Mlýn se netočil, protože bylo málo vody. Milan proto trochu zúžil náhon, aby teklo více vody na mlýn, který se tak roztočil. Posvačili jsme a děti si hrály, lezly do svahu, do kterého si natáhly provaz, stavěly domečky a objevovaly okolí potoka. S předškoláky jsme využili šišky při hře na procvičení předmatematických dovedností.
Dopoledne jsme si užili a trochu jsme si ho protáhli. Odpoledne nám proto nezbylo tolik času na tvoření. Přečetli jsme si pohádku o tom „Proč stromům na podzim žloutnou listy“ a roztřídili jsme přírodniny, které jsme během dopolední procházky nasbírali. Je to vlastně spíš předškolácká činnost, zajímala ale i menší děti. Kdo z dětí chtěl, zasadil si žalud do kelímku, který si odnesl domů. Měl by zůstat spíš venku, ve stínu a v závětří. Občas potřebuje zalít. Pokud žaludy na jaře vyklíčí, můžete je s dětmi zasadit.
Dnes s námi bylo pár dětí na náhradě a po delší době přišla Valentýnka. Zdá se, že Violetka si rozumí s Mariánnkou, Valentýnka si hrála s Maruškou, které se odvážily více prozkoumávat okolí potoku. Kazi se přidávala spíš k Valentýnce s Maruškou anebo si hrála sama kolem potoku. Kluci se víc míchali podle toho, jestli jsme šli nebo byli na místě. Kiliánek se hodně drží brášky, když jsme však „rozložili základní tábor“ u potoku, držel se spíš na místě a hrál si tam, Ruben se pak přidal Ondrovi N. a Šimonovi D. Tato předškolácká parta pak podnikala různé výpravy kolem potoku. Alexovi dnes chyběl Kilda a přidával se střídavě k Ondrovi se Šímou, nebo ke Kildovi s Rubenem. Chvíli lezl s Valentýnkou a s Mariánnkou do svahu a pomohl jim tam natáhnout provaz. Hodně si také vyhrál kolem potoku.
Liščata a Volavky 10. a 11.10.
Čas letí jako voda, září je za námi a všechny děti, i ty nejnovější se krásně rozkoukávají. Agátka už zvládá vystoupat až na palouček, Eden má čím dál více kuráže a odvahy, Kristiánek začíná sám prozkoumávat blízké okolí i zázemí naší školky, Edu už nerozhodí, že máma Petra učí v blízké škole, František šel poprvé sám lesem bez maminky, Vítek už taky zapomněl ráno na maminku a chytil se lumpačení s většími kluky… A děti, co už to v ZeMi znají, hezky ukazují dětem pravidla i kam, co patří a kde, co je. Počasí nám přeje a sluníčko nás stále hřeje. I když ráno bývá mokro a botky do vlhké trávy se hodí. Čas říjnový je časem barevným – les začíná být pestrý, je to přehlídka barev. A tak i my se kocháme a z přírodnin také tvoříme a hrajeme si. Doba před dušičkami je také tradičně věnována rodině a našim příbuzným. Tuhle jsme měli každý říci jméno alespoň jedné babičky či dědečka. A pak jsme malovali portréty – někdo svého příbuzného, někdo svůj. Při provlékání bavlnek na místě vlasů jsme procvičili jemnou motoriku. Opečovali jsme také zahrádku ZeMě a sklidili poslední bylinky, které se teď suší v jurtě. Nechybí ani písničky, s Luckou i Španďou zpíváme nejen ty podzimní, ale už i Moje malé světýlko… Světla teď bude venku čím dále méně, přichází čas svítit si „uvnitř“.
S předškoláky se již brzy pustíme do tvorby rodinného stromu (chystejte si fotografie). V čase našich setkání/bloků si hrajeme s emočními kartami: povídáme si o jednotlivých emocích, také zda je známe a zda a kdy jsme se tak cítili.
Gábi Doubek
Vlčata 9.10.
To ráno bylo na říjen krásně teplé a příjemné, rozdělávat oheň ani nebylo třeba. Nachystali jsme si nástroje na krájení jablíček – různá prkýnka, škrabky, nože kuchyňské i jídelní, misky a mísy. Měli jsme totiž smělý a voňavý plán. Chtěli jsme odpoledne nad ohněm rozvařit jablka v kotlíku, společně se skořicí, oříšky a rozinkami. Když přišel Milan s pražskými dětmi od vlaku, vyloupali jsme pár čerstvých papíráků, t.j. vlašských ořechů ze stráně u Corsa. Klukům to šlo parádně. I úklid skořápek bezvadně zvládli, abychom se pak na stolech mohli pustit do loupání a krájení. Krájelo se hezky nadrobno, pečlivě, tudíž jsme se dobře pocvičili v práci s nožem a respektování bezpečnostních pravidel. Ruben loupal fantasticky, Violetka vydržela dlouho u krájení a dařilo se jí skvěle. Všechny děti se zapojily do jablečné manufaktury, každé podle svých možností. Když byla všechna jablka perfektně pokrájená v míse, svolala nás píšťala do ranního kroužku. Zazpívali jsme si písničku, jak jinak než o jablíčku. I slunce jsme pozdravili, elektřinu vlčím kruhem poslali – a vydali jsme se do lesa. Dohoda o naší destinaci tentokrát nebyla snadná. Hlasovali jsme o tom, kam se půjde. Vyhrálo (poměrně těsně!) dřevěné hřiště, takže jsme zohlednili i druhou variantu – písek u lesního divadla. Užili jsme si hraní a dovádění na obou místech. U divadla děti našly pro Milana houbu kotrč… byla z něj radost veliká.
Vrátili jsme se na oběd tak akorát včas. Evička už měla nachystané brambory s cibulkou, dušenou mrkví a plátky tofu. Po obědě jsme se sešli v týpí, Milan rozdělal oheň a zavěsil nad něj kotlík s připravenými kousky jablek. Povídali jsme si o tom, jaké různé dobroty můžeme z jablek udělat. Nápadů jsme měli spoustu, včetně křížal, cideru, kalvádosu. Zatímco se jablka dusila pod pokličkou, zazpívali jsme si a přečetli pohádku, kde jednu z důležitých úloh sehrála jabloň. Týpí mezitím krásně provoněla skořice. Čas kvapil, a tak jsme rychle zahustili rozvařené pyré pudinkem, nechali probublat a podělili se spravedlivě o tu pochoutku. Nejedno Vlče by bývalo chtělo přidat, ale kotlík zel v mžiku prázdnotou. Nutno dodat, že dno se nám nad ohněm malinko přichytilo. Pražští vyrazili na cestu domů a místní strávili zbytek odpoledne úklidem, drbáním kotlíku, mytím mističek i lžic a samozřejmě hraním! Vydařený den to byl. Lucie
