Záříme zase spolu – kronika školky: září

Středa 11.9. – VOLAVKY

Druhý volavčí den jsme se po příchodu přespolních přivítali v kruhu a pozdravili sluníčko, Matku Zem, a sebe navzájem. Připomněli jsme si jména a zejména pro nováčky taky naše pravidla. Nové děti se krásně začlenily, a nikdo už ani nepotřeboval doprovod maminky. 
Poté jsme se vypravili vzhůru na náš oblíbený palouček v lese nad Řevnicemi. Cestou jsme sbírali ostružiny a z klacků si vyráběli poutnické hole. Na paloučku jsme si rozdělali oheň a opékali svačinky.

Hráli jsme si s lanem, zpívali s kytarou u ohýnku a hlavně jsme poklidili naše místo, které bylo dost zaneřáděné. Vyčistili jsme ohniště, poskládali suché klády na topení a posbírali odpadky do pytlů. Když jsme odcházeli, náš palouček zase zářil.

Po obědě v zázemí jsme nabarvili naši vodní volavčí vlajku a ozdobili ji svými podpisy otiskem rukou. Vlajka se krásně vyjímá v týpí vedle vlajek pondělních vlčat a úterních liščat. Všechny jsou vidět ve fotoalbu školky.

Pak jsme ještě zpívali, houpali se na houpačkách, lezli po stromech a užívali si babí léto.

ps: adresa fotoalba školky – https://photos.app.goo.gl/ibSDk6BEomL8shE4A

Čtvrtek 5.9. – VÁŽKY

První výlet vážek jsme se toulali Řevnickým lesem, také proto, že oběd jsme tentokrát měli v zázemí a po obědě nás tam čekalo překvapení.
Sešla se nás velká skupina. Téměř plný počet včetně pár nováčků.
Z nádraží jsme se vydali se do parku podél vyschlého Nezabudického potoka.

U dřevěných klouzaček jsme posvačili a chvilku si pohráli. Cestou dál parkem jsme nevynechali snad žádnou dřevěnou prolézačku a i potrubí přes koryto potoka posloužilo jako parádní překážka. Z parku jsme zamířili pod lesní divadlo a pak dál na louku u  pastviny nad divadlem, kde byl stín i sluníčko, a tak jsme si tady dál hráli a kochali se.

Vyráběli jsme malé houpačky pro skřítky z klacíků, kůry a provázku.

Na oběd do zázemí jsme šli přes prasečí lázně, v těchto vedrech také vyschlé.

Po obědě nás čekalo setkání s naším kmotrem, Aztéckým indiánem TEMOKEM z Mexika.

U čtyřdubu jsme zapálili malý posvátný ohýnek a Temok vyprávěl o svých tradicích, o kakau, kukuřici, vztahu indiánů k přírodě a Zemi.

Kromě kakaových bobů jsme okusili také několik tanců a písní inspirovaných zvířaty a živly. Byli bychom si užívali vzácné setkání i déle, ale České dráhy nejezdí většinou podle indiánského času, a tak jsme museli vyrazit na nádraží.

Nová vážčí skupinka se jeví jako silná a vyvážená, a tak se těšíme na všechno příští dobrodružství, které nás čeká při našem putování. Španďa