PÁTEK 2021/22 – tvořivý a výtvarný

Katka Borovičková, Zář 9, 2021, Kronika, Škola

Červen

Reklama na naši školu vznikla v rámci rodičovského projektu pod vedením Anny a Petra Hauzírkových. Pokochejte se ZDE

27. 5. / LINORYT

Pokračovali jsme v linorytu. Tématem nadále zůstal makrodetail květiny, nebo vymyšlená fantastická květina. Alternativním tématem bylo totemové zvíře. Všichni celý den usilovně ryli a zejména tiskli, ani na oběd skoro nechtěli jít 🙂 Vytváříme vícebarevný soutisk, odrýváním, tudíž rytí i tisknutí probíhá v několika fázích. Příště budeme pokračovat. (k)

20. 5. / STROM

Dnes mě a Majdu zastoupili v páteční škole Monika a Špaňda. Děti měly za úkol nakreslit studii stromu a kresbu následně převést do grafického znaku. Studovaly a zobrazovaly také detaily – kůru, listy…Myslím, že pobyt v lese všem přišel vhod, jelikož bylo celkem vedro. (k)

13. 5. / TOUR DE PRAGUE

Na základě nápadu Martina Maděry, táty Marcela, jsme se rozhodli vyrazit tentokrát poznávat architekturu a veřejný prostor Prahy. Sešli jsme se na Hlavním nádraží, dětem jsme rozdali mapy centra Prahy a přes mapu každému ještě pauzák, na který dostaly děti za úkol zakreslovat a zapisovat postřehy z jednotlivých našich zastavení a taky trasu naší cesty. Byli jsme zvědaví, jaké „obrazy“ nám tímto záznamem vzniknou. Cestu děti mohly mapovat také zaznamenáváním vzorků povrchu a struktur města prostřednictvím frotáže. Tento úkol se hned ujal, atraktivní byly zejména různorodé druhy pražských kanálů. Kromě Martina Maděry nás nakonec doprovázela a pomáhala nám také Magdaléna, máma Laury a Eliáše. První zastávka byla na Václavském náměstí, kde jsme si povídali o významu tohoto prostoru pro český národ. Dále jsme řešili Národní muzeum a zejména pomník sv. Václava. Pověděli jsme si, kdo to byl sv. Václav, kdo jsou další postavy, které jsou součástí sousoší, a proč jsou na pomníku. Pak jsme pokračovali do Lucerny podívat se na to, jak parafrázoval tento pomník sochař David Černý svým obráceným koněm se sv. Václavem. Cestou někteří zvládli vnímat i některé secesní budovy, na které jsme je upozornili. Z Lucerny jsme šli do Františkánské zahrady, kde byla krátká svačinka. Z našeho místa jsme mohli zahlédnout gotickou část kostela p. Marie sněžné i zdařilou dostavbu Langhansu z roku 2003. Během svačinky jsme zkoušeli v rychlosti nastínit proces stavby domu a to, kdo všechno je v tomto procesu zaangažován. Potom jsme na Národní třídě nasedli na tramvaj, přejeli jsme přes řeku a pospíchali na ohlášenou návštěvu architektonického ateliéru, kde Martin Maděra pracuje. Tam nás čekal pan architekt Marni, který měl připravenou hezkou prezentaci o tom, co všecho musí architekt řešit a také o projektech tohoto studia. Povídání bylo v angličtině, Majda překládala do češtiny. Děti měly i dotazy a myslím, že to byla velmi zajímavá exkurze. Po ní jsme již hladoví běželi na Kampu do parku, kde jsme se setkali s Magdalénou, která mezitím skvěle vyřešila problém oběda a nakoupila moc dobré jídlo v Beasu. Takže jsme měli venkovní vege piknik. Ve 13 hodin jsme ještě měli smluvenou návštěvu nově otevřené Kunsthalle a výstavy 100 let elektřiny v umění. Výstava nás všechny hodně moc bavila, spousta děl byla interaktivních a děti se od nich nemohly odtrhnout. Bohužel jsme na výstavu měli jen hodinu, je ale prodloužena do konce prázdnin, tak je určitě možnost tam ještě jednou zajít individuálně. Z Klárova, kde Kunsthalle sídlí, jsme se vrátili zpět na Újezd. Tam nám Magdaléna koupila každému zmrzlinu ve skvělé zmrzlinárně Angelato a pochutnáváním na ní jsme oslavili nedávné Lauřiny narozeniny. Pak jsme již jen naskočili do tramvaje směr Hlavní nádraží. Myslím, že naše Tour byla velmi různorodá a vydařila se. Díky všem, co se na ní podíleli. (k)

6. 5. / GRAFIKA – linoryt a tisk z papírové koláže

Úvod do techniky linorytu. Vysvětlení toho, jak funguje vícebarevný soutisk. Tématem byl makrodetail jarních květů, případně fantastická květina. Inspirace F. Kupkou, Georgiou O’keeffe, Alenou Zemánkovou. Rytí. Tisknutí. Díky Ditě za lis! (k)

29. 4. / GRAFIKA – monotypy

Dnes byl s Majdou Špaňďa a děti si zkusily monotypy.

22. 4. / GRAFIKA – tisk z papírové koláže – rajská zahrada nebo krajina snů

Úvod do grafických technik. Vysvětlení principu grafiky. Matrice z koláže tvrdších papíru na papírovém podkladě. Tisk. Všeobecná radost z tvorby a řemeslné tiskařské práce. (k)

8. 4. / MASKY ŠAMANA – RITUÁLY

Dnes byla s námi místo Majdy Monika. Využili jsme toho, že Monika je vystudovaná divadelnice. Rozhodly jsme se tedy inscenovat rituály, které si děti vymyslely a vytvořily pro ně masky. Rituální koučovací chýše byla v malé jurtě, kde Monika připravovala děti na finální rituální vystoupení. Ta se také udála, rituály prezentovaly jak skupinky, tak jednotlivci a z výstupů je pořízen videozáznam. Tak se těšte, až to sestříháme 🙂 (k)

1. 4. / MASKY ŠAMANA; TIBET – Petr Sís: Tajemství červené krabičky – příběh o stvoření světa

Pokračovali jsme v tvorbě masky šamana pro vlastní rituál. Kdo se nechtěl věnovat tomuto úkolu, vytvářel kresbu suchým pastelem, inspirovanou starobylým příběhem o stvoření světa, který slyšel tatínek ilustrátora Petra Síse v Tibetu. Petr Sís pak tento mýtus zmiňuje ve své krásné knížce Tajemství červené krabičky. (k)

25. 3. / RITUÁLY V RŮZNÝCH KULTURÁCH – MORENA

Vybavovali jsme si, jaké jsou rituály spojené s jarním obdobím. Koho představuje Morena a jak vypadlo její tradiční zobrazení a jaký to mělo důvod. Pak jsme se již vrhli na výrobu naší vlastní Morany Země. Využily jsem čistě přírodní materiály, klacky, seno, suché traviny. Klacky byly spojeny konopným provazem. Kolem krku se naší krasavici houpal vejdumkovo šneční náhrdelník, pohyblivé ruce měla zakončené pěknými křivolakými přátky. Při tvorbě a práci na Moraně byli velmi nápomocní kutilové Kvído a Ráďa a tímto jim za to děkujeme! Morana byla převezena nazítří na slavnost Moran do Dobřichovic, kde se zúčastnila soutěže o nejkrásnější (?) Moranu. A i když naše čistě přírodní krasavice nevyhrála, myslím, že byla velmi povedená a hlavně byla ekologická 🙂 (k)

18. 3. / RITUÁLY V RŮZNÝCH KULTURÁCH

Povídali jsme si o tom, co jsou to rituály, jaké měly významy dříve a jaké mají v dnešní době, jakou měly dříve funkci a jak se tyto funkce proměnily ve 21. století. V jakých kulturách jsou tradiční rituály stále živé a jakou podobu mají tyto tradiční rituály v naší kultuře. Povídali jsme si o tom, jakou roli má šaman během tradičních rituálů přírodních národů. O tom, kdo to vůbec šaman je a jaké je jeho postavení v těchto společenstvích. Děti měly za úkol přemýšlet nad vlastním rituálem, k čemu by sloužil a nad maskou šamana, kterou by měl při tomto rituálu na sobě. Pustili jsme se do výroby těchto masek z kartonů, obalů od vajíček, ruliček od toaleťáků,…Zrecyklovali jsme tedy nejrůznější materiály. V tvorbě budeme pokračovat i příštích týdnech. (k)

4. 3. / TIBET – mandala jako Buddhův palác, obraz vesmíru a světa, prostředek k meditaci

Nejdříve jsme zhlédli poněkud idealizovaný dokument „Tibet střecha světa“. Byl sice dle mého názoru lehce propagandistický a neukazoval „realitu“ kultury devastované čínským vlivem, ale svojí vizuální vytříbeností a půvabnými záběry nám dobře posloužil jako motivace k následující aktivitě. Ve filmu byly ukázány tradiční tibetské rituály a tradice, včetně tvorby velké pískové mandaly. Takto motivováni jsme se pak sami vrhli do tvorby mandal z koření, čočky, mouky, kávy, a pokoušeli se uvést do stavu „tady a teď“, soustředit se pouze a jen na vlastní mandalu a nenechat se vyrušovat „vlivy“ okolí. Pro mnohé to byla velká výzva 🙂 Po jejich dokončení jsme mandaly rituálně zničili, vrátili zpět zemi a věnovali napospas přírodním živlům.(k)

25. 2. / TIBET – příroda, kultura, buddhismus, rituály, mandaly, pohádky, lidská práva

Jelikož 10. 3. si každoročně lidé po celém světě připomínají výročí tibetského národního povstání proti čínské okupaci akcí Vlajka pro Tibet, rozhodli jsme se delší dobu během páteční školy Tibetu věnovat. Zároveň téma okupace jedné země jinou zemí nabylo nečekané aktuálnosti. Povídali jsme si o Tibetu jako o zemi, které se přezdívá střecha světa a na jejíchž hranicích leží Mont Everest, o tibetské starobylé kultuře spojené s buddhistickou vírou, o Dalajlámovi, o tom jak vypadají a co zobrazují mandaly a proč je buddhističtí mniši vytvářejí. Také jsme si povídali o tom, že již 70 let jsou v této jedinečné zemi porušována lidská práva. Povídali jsme si o důležitosti svobody. Poslechli jsme si tibetské pohádky a jednu z nich si pak děti vybraly jako téma pro vlastní ilustrace. Pracovaly s barevnými tušemi a anylinkami. (k)

18. 2. / MASOPUSTNÍ DEKORACE, TÉMA MASKY V RŮZNÝCH DOBÁCH A KULTURÁCH

Tento pátek byl ve znamení příprav na nadcházející masopustní veselí. Povídali jsme si o maskách, o jejich funkcích v různých dobách a kulturách. O podobách rituálů během nichž se masky používají. Podívali jsme se na různé podoby masopustních tradic a průvodů v jiných zemích světa. Prozkoumali jsme tradiční české a moravské fašankové postavy, jejich význam a tradice se k nim pojící. Tyto postavy pak děti namalovaly na tvrdý karton, přičemž využívaly při tvorbě i nejrůznější materiály jako slámu, kousky látek, apod.. Cílem byl vytvořit podoby těchto postav s vyříznutým otvorem pro hlavu tak, aby se účastníci masopustní veselice mohli vyfotit jako Medvěd, Laufr, Slaměný nebo Bakchus. Myslím, že tato masopustní „atrakce“ vskutku splnila zamýšlený účel a dětem se postavy opravdu povedly!

4. 2., 11. 2. – pololetní prázdniny a jarní prázdniny

28. 1. – lyžák Země

21. 1. / Špaňda a Marek team

Extra cool pátek pod vedením mužné síly Špaňdi a Marka Salaye.

14. 1. / ŠPAŇDI PORTRÉT

Tento pátek byl s Majdou místo mě Špaňda, který se stal modelem pro velmi povedené, vtipné a veselé portréty kreslené uhlem na A2. Majda s dětmi konzultovala jejich individuální projekty a děti si dělaly záznamy do svých nových sešitů. (k)

7. 1. / MOŽNOSTI LINIE

První pátek v novém roce jsme začali hravě a experimentálně. Zkoumali jsme, jakým způsobem se dají prostřednictvím pouhé linie, základního výtvarného vyjadřovacím prostředku vyjádřit kvality týkajícící se lidských emocí, chování, prožívaní… Děti vytvářely linie hlučné, klidné a tiché, vzteklé, zmatené, šokované, rozpustilé, plaché a znuděné. Pracovaly s tloušťkou, šířkou, délkou, průběhem a strukturou linií a jejich kompozicí v ploše. Měly k dispozici tuž a špejle, štětce. Vytvořili jsme vzorník různých druhů linií a pak hádali navzájem, které jsou které. Také jsme zkusili práci s černým papírem jako podkladem bílými papírovými páskami jako liniemi. (k)

24. 12, 31. 12. – vánoce a prázdniny

17. 12. / TVORBA SPOLEČNÉ GRAFIKY V DÍLNĚ PETRA KORBELÁŘE – rodičovský projekt

Poslední školní pátek v tomto roce jsme se vydali s Petrem Korbelářem, tátou Tammíka, do jeho litografické dílny ve Zdibech. Pod jeho vedením jsme vytvořili zdařilé společné dílo na jeden litografický kámen. Vznikl svět osobních individuálních bublinek propojených jedním společným sluncem. Tak nějak intuitivně převládly bublinky s vánočními a zimními motivy. Všichni jsme si pak s radostí odnesli jeden výtisk. Vidět a zažít celý proces od kresby na kámen, přes přípravu kamene před tiskem až po tisk kresby na papír, byl super zážitek. Děkujeme! 🙂 (k)

10. 12. / BETLÉM

Dnes probíhalo v zázemí přezkušování všech školáků, proto panoval v jurtě poměrně chaos, vzhledem k tomu, jak děti odcházely a přicházely. I tak jsme zvládli vytvořit několik Betlémků pro jejichž rámec nám posloužily krabice od papírových kapesníků. Povedené Betlémy vytvořila třeba Laura a Mája. Více ve fotogalerii. (k)

3. 12. / ANDĚLSKÁ BYTOST – dokončení

Začali jsme povídáním v kruhu. Rády bychom, aby si páteční školáci a školačky, každý sám za sebe, vymysleli svůj individuální projekt, své vlastní téma, které budou zpracovávat výtvarnou formou během celého dalšího půlroku. Půjde o paralelní činnost vedle společné výtvarné tvorby na námi zadaná témata. Proto jsme dnes tuto naší myšlenku dětem sdělily a v kruhu každý/á mohl/a říct, jaká témata ho/jí zajímají, a čím se rád zabýval/a. Byl to takový první brainstorming. Svoje nápady ohledně témat pak děti také psaly nebo kreslily. Myšlenkový vývoj projektu bude zaznamenáván do skicáků, takže doufáme, že vznikne jakási „knížka projektu“. Zbytek školy jsme se věnovali dokončování andělů. (k)

26. 11. / ANDĚLSKÁ BYTOST

Jelikož se přiblížil advent, začali jsme si povídat o příbězích k němu se vztahujícím. Opět jsme měli v jurtě plátno, tak jsme ho využili k tomu, že jsme si pěkně ve velkém ukázali reprodukce děl výtvarného umění, od dob raně křesťanských až po 21. století, která zobrazují andělské bytosti. Povídali jsme si o tom, jaká úloha se připisuje andělům v křesťanské víře. Ukázali jsme si také známé obrazy s motivem Zvěstování Panně Marii. Děti pak měly za úkol načrtnout vlastní představu andělské bytosti. Mohla vypadat úplně jakkoliv (klidně jako létající krabice :), podmínkou ale bylo, aby bylo pracováno jen se siluetou (obrysem „těla“) bez detailů a aby byla bytost v pohybu (v letu). Siluety jsme vystřihli ze čtvrtky a použily je jako šablony, přes které jsme stříkali sprejem. Měli jsme jen dvě barvy – bledě modrou a růžovou. Zkoušeli jsme opakování jednoho motivu (anděla) v ploše a řešili jsme kompozici. Jelikož děti byly poměrně konzervativní, co se týká překrývání a vrstvení různých andělů na jednom papíře, vznikla díla spíše decentní. (k)

19. 11. / FANY A PES – animovaný film

Dnes jsme začali připomenutím událostí podzimu 1989. Povídali jsme si o tom, co se stalo 17. listopadu a proč je důležité si toto významné výročí stále připomínat. Také jsme se na příkladech z vlastní rodiny snažily dětem přiblížit život v době komunistického režimu. Povídali jsme si o tom, co to znamená svoboda a proč je důležitá. Po tomto „úvodu“ jsme si promítli (měli jsme plátno a projektor) skvělý animovaný film Fany a pes, který události a dobu roku 1988 a 1989 ve střední Evropě ilustruje úplně skvěle. Jedná se sice o příběh dvou dívek ve východním Německu a vztahuje se hlavně k pádu tamního režimu, ale film napínavě, poutavě a dětem přístupně vykresluje atmosféru té doby ve středoevropských zemích Východního bloku. Všem ho opravdu doporučuji i jako „vzdělávací“ materiál. (k)

12. 11. / LAMPION PRO PŘEDKY + animovaný film Milý tati

Dnes jsme si nejdříve pustili animovaný film česko vietnamské absolventky FAMU „Milý tati“, který byl uveden na MFDF v Jihlavě a je výtvarně velmi povedený a originálně zpracovaný. Je „autobiografický“ a autorka jeho prostřednictvím hledá vztah ke svému otci. Film nabízí spoustu témat, která jsme řešili i předchozí pátky. Domov, rodina, jiná kultura…O těchto tématech jsme si pak docela dlouho povídali. Pak jsme pokračovali v tvorbě lampionů – stínítek pro předky. Při tvorbě lampionu prokázali některé děti opravdu velkou trpělivost. Třeba Róza, Žofka, Tigra i Mia si zvolily opravdu těžký tvar a trpělivě vyřezávaly složité dekory. Zejména Žofka mě osobně překvapila na svůj věk schopností rýsovat geometrické tvary a také velkou zručností při zacházení s řezákem a trpělivostí při zdlouhavém vyřezávání. Páteční školu jsme ukončili opět zpětnou vazbou vlastní práce. Děti se už sami ptaly, jestli k tomu zas dojde, a zdá se, že se to stává tradičním pevným bodem „programu“. U některých kluků, kteří minule nepracovali, bylo vidět, že to funguje, oproti minulému pátku se snažili. U jiných to zatím nezafungovalo a sami se hrdě hlásili k tomu, že pracovali třeba jen na 10%. (k)

5. 11. / LAMPION PRO PŘEDKY

V návaznosti na připomínání si Svátku zesnulých – Dušiček, jsem si povídali o rozmanitých podobách tohoto svátku v různých kulturách po celém světě. Ukazovali jsme si fotky z mexického Dia de los muertos. Také jsme si ukazovali díla mexické malířky Fidy Kahlo a povídali si o tom, jak její život, ale i mexická kultura, ovlivnila podobu jejího díla. Také jsme si povídali o tom, jakou roli hraje světlo a zapalování svíček při těchto svátcích zemřelých a obecně v tuto roční dobu. O tom, jakou symboliku v zapalování svíček můžeme hledat. Světlo se stalo i tématem dnešní tvorby. Začali jsme vytvářet lampióny, nebo spíše stínítka pro nějaký světelný vzor. Děti si pak mohly vybrat jedno ze základních platónských těles (krychle, jehlan, osmistěn, dvanáctistěn). Dostaly jejich sítě a ty si přenesly na vlastní černý nebo bílý papír. Úkolem bylo jedno z těchto těles narýsovat (spojit přenesené body) a pak ho vyříznout. Kreativní částí pak bylo vymyslet vlastní design vytvořený prořezáváním nebo propichováním stěn tělesa. Výsledný objekt by měl sloužit jako stínítko na lampu nebo svíčku a díky prořezávání jeho stěn by mohl v úplné tmě vytvářet zajímavé stínové efekty.
Myslím, že většinu tento úkol zaujal a holky se hned vrhly do tvorby. Alternativou bylo pokračovat na koláži s motivem předků. Bohužel dnes opět se někteří kluci nevydrželi soustředit ani chvilku a cokoliv vytvářet a nechtěli jakkoliv spolupracovat, ikdyž jsme vymýšlely různé alternativy. Na základě toho jsme s Majdou dospěly k rozhodnutí, že bude dobré dávat dětem konstruktivní a „objektivní“ zpětnou vazbu k tomu, jak v pátky ve škole během dne pracují. Po skončení pátečního programu se vždy ztišíme a páteční školu ukončíme tím, že každý sám za sebe řekne na kolik procent podle sebe ten den pracoval. 100% pro nás znamená soustředění, průběžnou práci na zadaném úkolu a to, že někoho nemusíme toho dotyčného „honit do práce“, …. Nebavíme se tedy o výsledku práce, ale spíše o snaze a ochotě na úkolu pracovat. V případě že zadaný úkol něčím nevyhovuje o snaze přijít s vlastní alternativou, případně přijmout alternativu námi nabízenou. Zpětné vazby budeme každý pátek zaznamenávat, aby děti viděly, jestli v jejich přístupu nastala v průběhu času nějaká změna. (k)

22. 10. / DOMOV a NAŠI PŘEDCI

Pokračovali jsme v tématu Domova. Zároveň jsme ale s dětmi začali řešit téma Předků, které s Domovem přirozeně souvisí. Blíží se totiž dny našim již nežijícím předkům věnované. Některé děti si přinesly fotografie prarodičů a praprarodičů, což je skvělé. Opět je využijeme při tvorbě (nezničíme je:), stále ještě koláží. V tématu budeme pokračovat i v listopadu, (k)

15. 10. / DOMOV

Dnes mě opět zastoupil Špaňda. Děti s Majdou pokračovaly v tématu Domova. (k)

8. 10. / KUFR – ZAVAZADLO S SEBOU NA OPUŠTĚNÝ OSTROV / DOMOV

Dnes jsme na začátku dne ještě společně reflektovali výstavu, kterou jsme viděli na 4+4 dny v pohybu. Bylo zajímavé slyšet, které dílo koho nejvíce zaujalo (tím není myšleno „líbilo“). Děti zmiňovaly velmi různorodá díla a díky tomu jsme měli možnost povídat si o nejrůznějších formách současného umění. A také o tom, jestli tedy umění musí být krásné, jestli a jak se můžeme stát součástí uměleckého díla a třeba i o tom, jestli v tvorbě můžeme využít vlastní tělo. Potom ještě někteří dokončovali svůj Kufr, který by si s sebou vzali na opuštěný ostrov. Také jsme znovu rozložili malbu moře s nalepenými ostrovy. Zkusily jsme s Majdou řešit situaci ohledně ostrovů Máji a Žofky, která vznikla minule, když byly ostrovy nalepeny velmi těsně vedle sebe. Mája říkala, že chtěla být vedle kamarádek a proto svůj ostrov nalepila přímo doprostřed mezi ostatní ostrovy, velmi blízko k ostrovu Žofky a trochu ho i překryla. Situaci jsme nakonec vyřešily kompromisem, snad ke spokojenosti obou holčiček. Mája svůj ostrov mírně zastřihla tak, aby nepřekrýval ostrov Žofky. S dětmi jsme si pak povídali o tom, že v dalších pátcích budeme chtít vyrazit na cesty po světě. A když vyrážíme na cesty, zpravidla vyrážíme z Domova. Co je to ale Domov? Co je Domov pro nás osobně? Je to byt, dům, místo, vesnice, město, kde bydlíme? Nebo je to celá země, kde žijeme? Nebo celý kontinent? Nebo snad celá planeta Země? Nebo tvoří domov i (nebo hlavně?) naši blízcí lidé a další živé bytosti? Jsou to i věci, které jsou pro nás osobně důležité, které nám daroval někdo blízký nebo se k nim vážou naše vzpomínky? Povídali jsme si o tom, jak to vnímá každý z nás. A zjistili jsme, že pro většinu z nás je to právě víc věcí, takový mix toho všeho, výše řečeného, co utváří v našich představách obraz Domova. Naším následujícím úkolem bude právě tento obraz Domova vizuálně ztvárnit. A to nejlépe technikou koláže. Právě koláží je dle našeho názoru dobře možné vyjádřit onu mnohovrstevnatost tohoto tématu. Ukázali jsme si tedy nejrůznější přístupy k technice koláže. Od kubistů, kteří tuto techniku vlastně objevili, přes koláže surrealistické a koláže Jiřího Koláře, jsme se dostali až ke kolážím současných autorů. Některé děti si přinesly i fotky svých blízkých a fotky míst s Domovem spojených. Tyto materiály budeme využívat právě jako součást koláží, stejně jako kresby osobních předmětů, které si děti s domovem asociují. V tématu budeme pokračovat i příště. (k)

1. 10. / KUFR, KTERÝ SI S SEBOU VEZMU NA OPUŠTĚNÝ OSTROV

Dnes byl s Majdou místo mě Špaňda. Děti pokračovaly ve vytváření kufrů naplněných tím, co by si s sebou vzaly na opuštěný ostrov. Kufry jsou vystřižené z papíru a jejich vnější design i vnitřek naplněný věcmi je pojednán hlavně tuší a kolorován anylinkami. Dnes děti také nalepily své ostrovy do společně namalovaného moře. V souvislosti s tím došlo k zajímavé situaci. Několik slečen nalepilo svůj ostrov přímo doprostřed formátu, skoro v jedné linii vedle sebe. Neřešily kompozici, ale asi spíš to, že chtěly mít svůj ostrov přímo uprostřed formátu. Stalo se, že jeden ostrov velmi těsně sousedí s ostrovem Žofky Š. a dokonce ho v jednom místě mírně překrývá. Což se ale Žofce vůbec nelíbí. Bude nutné o této situaci ještě příště promluvit. Každopádně nás tento úkol velmi překvapil tím, že má možná opravdu jakýsi potenciál ukázat něco o tom, jak to funguje v této skupině a i o tom, kde její jednotlivci chtějí nebo se cítí být. (k)

24. 9. / VÝSTAVA 4+4 DNY V POHYBU

Vyrazili jsme tentokrát do Prahy, kde se koná již 26. ročník mezinárodního festivalu současného umění. Bylo domluveno s Míšou Formanovou, že půjde s námi a do/odveze řevnické a další poberounské děti. Moc jí tímto děkujeme, protože jinak bychom výpravu nezvládli. Potom, co jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží, jsme vyrazili do Strašnic. Tam je, v již více než 5 let uzavřené historické budově základní školy letošní, „místo činu“ festivalu. Název letošní výstavy je Reality do you need me? Na její přípravě se podílela asi dvacítka kurátorů. Umělci, které pro výstavu oslovili, prezentují své práce většinou společně v jednotlivých třídách školy. Jde o díla současných vizuálních tvůrců, často jsou site specific. Naším cílem bylo, aby během společné prohlídky měly děti možnost (a také jsme se je k tomu snažily motivovat) se zeptat na otázky typu: K čemu potřebujeme umění? Musí být umění krásné? Je v umění dovolenou úplně všechno? Musím umění vždycky rozumět? Proč už sochy nevypadají tak jako dřív? Jak se mohu stát součástí uměleckého díla? Jak poznám, že se dívám na umělecké dílo? Atd…Myslím, že pro děti bylo minimálně zajímavé vidět, že současné umění nejsou „líbivé“ obrázky. Na výstavě umělci reflektují často závažná aktuální témata. Mnohdy ale nechybí humor a nadsázka. Kromě vlastní prohlídky děl si děti mohly v místnosti, která byla vytvořena platformou Máš umělecké střevo? jako ateliér pro lektorské programy (které MUS? na 4+4 zajišťuje), zaházet špagetami na obraz a tak ho dotvořit, naaranžovat „sochu“ ze skládacího metru, na zeď nakreslit dílo poskládané jen z geometrických tvarů nebo vytvořit kresbu z třiceti teček… Pro děti bylo podle mě také zajímavé vidět budovu klasické školy. Po poledni jsme již uměním znaveni vyrazili na oběd do skvělé restaurace Vegtral na Letné, kde bylo zajištěno low cost „vege menu“ tak, abychom se vešli do avizovaných 70 Kč. Pak už byl jen čas vyrazit zpět na Hlavní nádraží. Řevnické děti bohužel přijely do Řevnic o cca 20 minut později než jejich rodiče očekávali podle údajů v plánu na pátek. Byla to moje chyba, uvedla jsem do plánu na pátek sice správný odjezd vlaku z Prahy (15:01), ale přepsala jsem se v příjezdu. Je nám s Majdou líto, že rozladění rodičů za nás musela přijmout Míša. Osobně se rodičům omlouvám za zdržení a zároveň je prosím o shovívavost, protože zorganizovat celou akci je trochu náročnější, než být v zázemí. Doufáme, že nikdo neutrpěl větší újmu. Celkově tato „kauza“ trochu pokazila jinak náš velmi pozitivní dojem. I tak si ale myslíme, že se celá akce vydařila. Bylo sice někdy docela náročné děti udržet na výstavě ve větším klidu, než jsou zvyklé ze zázemí (přeci jen v blízkosti mnohdy křehkých instalací nelze lítat jako v lese …). Umět se chovat na výstavě a v restauraci, ale patří podle mě také k užitečným dovednostem. Na fotky z akce se můžete podívat ve fotogalerii. Těšíme se na zpětnou vazbu od dětí a jsme zvědavé, co si z výstavy vlastně odnesly…(k).

17. 9. / JÁ – OSTROV A MOŘE S OSTATNÍMI OSTROVY KOLEM MĚ

Začali jsme ranním kruhem a povídáním o dokončených autoportrétech sebe v letošním létě. Bohužel některým klukům opravdu nešlo naladit se na ostatní a poslouchat, co ostatní (holky) povídají o svých výtvorech. Je to škoda, protože být schopen vyslechnout si i druhé a vnímat, co třeba chtěli svým dílem sdělit, je jedna ze schopností, které by si podle mě měly děti odnést. Poslali jsme tedy ty, kteří i přes naše vysvětlování a snahu úplně rozbíjeli společné povídání, proběhnout ven. Bohužel to spustilo lavinu mezi ostatními kluky, které prý taky nebaví poslouchat, jak ostatní mluví o svých dílech. Takže celá páteční klučicí skupina ten den již nic moc neudělala, jen běhala venku. Odpoledne se alespoň Marcel, Tamík a Luisík zúčastnili společného malování velkého moře. S holkami jsme probraly jejich výtvory, každá se mohla vyjádřit i k dílům ostatních a objevily se tak vskutku zajímavé interpretace všech děl. K výtvarné výchově totiž patří i to, že zkoušíme o dílech svých, ostatních, umělců… mluvit. Po této reflexi holky ještě dokončovaly svoje ostrovy. Pak jsme si povídali o různých odstínech modré a o tom, proč je každé moře jinak barevné. Ukázali jsme si i téma moře zpracované v různých dílech moderního i staršího umění (Turner, Monet, Toyen,…). Po obědě jsme se již vrhli do velkoformátové malby vlastního společného moře, v němž budou umístěny naše osobní ostrovy. Výsledek můžete vidět zde. (k).

10. 9. / MOJE LÉTO (dokončení) / JÁ – OSTROV

Dnes chyběla Mája, jinak jsme se sešli v plné sestavě. Holky hned z rána samy od sebe připravily všechny pomůcky, roztřídily suché pastely a giacondy podle barev, nově došlé krásné štětce podle velikosti a už se hned chtěly vrhnout do tvoření. Jsem nadšena z takto motivované dívčí sestavy! Nejdříve jsme si ale společně zopakovali, co bylo naším tématem minule a děti se to snažily vysvětlit Mie a Tamíkovi, kteří dnes s námi byli poprvé. Na téma mého léta a smyslových vzpomínek k němu se pojících, docela přirozeně navázalo nové téma, kterým je „Ostrov“. Budeme se jím zabývat trochu déle, jelikož může mít mnoho různých významů, konotací a souvislostí a je možné na něj nahlížet z mnoha různých perspektiv. Začali jsme tím, že během již osvědčené asociativní hry s míčkem každý řekl první věc, která ho napadá, když se řekne „ostrov“. Pak jsme si povídali o tom, jestli jsme někdy byli na nějakém ostrově a jak to tam vypadalo. Ukázali jsme si, jak vypadá mapa ostrova Tenerife, kterou přinesl Marcel. Naším dnešním úkolem bylo zobrazit sebe jako ostrov a jeho krajinu tohoto mého ostrova. Inspirovali jsme se i tím, jak vypadají mapy. Jsem spíše oblý a plochý ostrov, nebo mám hodně zálivů a vysokých hor? Jsou moje břehy nekomplikované, písčité a rovné? Nebo jsou dramatické a plné skalnatých útesů? Oplývám údolími, která jsou smutná a temná, nebo jsem pokryt/a mírnými a svěžími loukami svobody a radosti? Jsem tvořen/a kopci smíchu nebo horami žalu…? Nebo od každého kousek? Ač tento úkol vypadá na první pohled dosti nesrozumitelně a těžce, děti ho pochopily a zhostily se ho úplně skvěle. Eva je ostrovem s loukou svobody a Róza ostrovem s kopcem dobrodružství, Elliot ostrovem zvířat s řekou budoucnosti, ….Co se formy týká, na výběr byla kresba tuší, případně kolorovaná anylinkami nebo barevnými inkousty, kresba giacondami nebo suchými pastely, případně malba temperou. Také jsme nabízely techniku koláže, ale té se nikdo neujal. Toto téma budeme ještě zpracovávat příště a všechny ostrovy budou umístěny ve společně namalovaném moři…(k).

3. 9. / JÁ A MOJE LÉTO (VNITŘNÍ AUTOPORTRÉT)

Hned z rána bylo jasné, že letošní pátky budou mít jiný náboj než minulý rok. Mimo jiné i proto, že namísto 7 statečných je nás letos 16 a klučičí sestavu nabourala dívčí převaha! Sešli jsme se skoro všichni, chyběl jen Tamík a Mia. Tvoření chtivé slečny (také velká změna 🙂 ) se hned po našem příchodu zajímaly, co budeme dělat. Předtím než jsme se vrhli do vlastní tvorby, začali jsme seznamováním a opakováním pravidel, která byla dohodnuta během parlamentu. Inspirovány intuitivními hrami, využily jsme s Majdou míček hakisak. Po seznamovacích hrách se jmény, propojených s opakováním a uvědomováním si významu některých pravidel (například toho, co to znamená někoho respektovat), jsme plynule přešli ke vzpomínkám na léto, které pomalu končí. Každý, kdo získal míček, si měl vybavit a vyslovit alespoň jednu barvu, jeden zvuk, jednu čichovou vzpomínku (vůni nebo zápach), jednu chuť a jednu haptickou vzpomínku, která se s jeho létem pojí. Elsa s rodinou cestovala v obytňáku a vybavila si bílou a zelenou, Róza si vybavila „vůni“ koňských koblih a dotek hrubé srsti, Tigra vůni levandule a modrou barvu moře, …A skoro všichni chuť zmrzliny…Tyto smyslové vzpomínky jsme pak využili při tvorbě obrazu sama sebe v létě. Pracovali jsme s gestem lidské figury. Každý/á dostal velký formát, na který se vešla dětská postava skoro celá (dva slepené papíry A1), a měl/a se za pomoci někoho druhého na něj „obtisknout“ (ten druhý/á ho/jí obkreslil) v gestu, které mělo vyjádřit to, jak se v létě a o prázdninách měl/a a cítil/a. Vznikly tak dvě plochy, vnitřní – osobní a vnější – svět kolem nás. Dalším úkolem bylo zkusit vlastní smyslové vzpomínky, které jsme si vybavovali při hře, vizuálně vyjádřit pomocí barev, tvarů (tj. abstraktně) nebo i symbolů a vzniklé plochy jimi vyplnit. Využili jsme tempery, někdo i suché pastely. Cílem tohoto úkolu bylo pracovat s působením barev ve vztahu k vlastním vzpomínkám, uvědomit si možnost využití gesta lidské postavy jako vyjadřovacího jazyka a v neposlední řadě si poradit s takto velkou plochou. Myslím, že vznikla zajímavá a výrazná díla. U některých maleb bylo zajímavé pozorovat, že ač je jeho autor/ka navenek velmi introvertně působící, uvnitř žhne oheň všech možných barev! Pořídily jsme s Majdou bezvadný a krásný omyvatelný ubrus, jako podložku pod papíry, a tak byl závěrečný úklid skoro hračka. Ale i tak jsme si ověřili, že při takto velkorysých formátech a při práci s temperou je nutné začít uklízet trochu dříve. Vlak jsme ale nakonec, i se svěřenými malými školkáčky, stihli v pohodě. (k)