Leden podle ledu?!, leden ve školce 2023

30.1. Vlčata

Po delší době jsem dostal možnost zaprůvodcovat si s jinými zvířátky než Sokolíky, a to Vlčaty. Některé děti jsou v obou skupinách, ale s většinou jsem se ještě jako průvodce nesetkal. Alexe a Kristiána jsem dokonce vůbec neznal.  V zázemí jsme vyčkali s místními na Milana s pražskou skupinkou, trochu si zakutali v promrzlém písku, pohoupali se. Milan ještě připravil věci na opravu vodního mlýnku na Babském potoce a vyrazili jsme. Mě ulovili Kristián a Kilián, s kterými jsme uzavírali vlčí smečku. Hned se pospojovali Florian s Ondrou H., Zeon s Ondrou N., Floriánka s Cecilkou a Amálka s Lotkou. No a Alex s Rubenem byli ponejvíce s Milanem. Kolem studánky a podchodem pod silnicí a pak už směrem na zelenomodrou značku a potůček už byl kousek. Milan vyrval ze země soušku, rozbalili jsme piknikové posezení, udělali ohýnek a dali se do svačinek. Mlýnek se opravil, už tam zase vesele klape. Chvilkama to pěkně fučelo, taky sněžilo, prokřehlé ruce od ledových ker se nahřívaly u ohýnku. Minulý týden postavení sněhuláci byly skrz naskrz provrtáni klacky, kameny u ohně černě pomalovány, ale čas oběda se přiblížil, naštěstí nás vlna tsunami rychle posunula směrem k zázemí, takže jsme to stihli skoro včas. Byla rýže s mňam mňam omáčkou, mamince pomáhala vydávat Josefka s Mariánkou, které se k nám potom na chvíli připojily na zpívánky a rozpočitadla v týpí. Pak se zbláznily dlouhé klacky kolem písku, braly si na sebe hrnce a cedníky a úplně se nám tam rozdováděly. Florián s Ondrou spřádali tajné plány v lesíku pod maringotkou a houpačky se zase skoro uhoupaly. Amálka nám zahrála divadelní představení ze života divočáků, při kterém se zcela obalila bahnem, a pak jsme chvilku předváděli a hádali různá zvířátka. To už se Milan začal pomalu pakovat a rodiče místních taky a za chvíli už jsme tam zůstali jen s Cecilkou, ale i tu si ťata odvezl, takže nikdo nezbyl. Moc jsem si to užil, bylo to milé a těším se zas někdy příště. Petr

25.1. Sokolíci

Dnes se nám sešlo pouhých 9 – t.j. 7 trpaslíků, jedna postarší Sněhurka a obr Dobr. Původní plán jsme odložili na příště a vydali se Kejnou nahoru na hřeben. V Řevnicích už po sněhu nebylo ani památky, v zahrádkách jsme obdivovali petrklíče, talovíny, zlatý déšť. Po vystoupání pár set metrů jsme se už zase brodili sněhem a byli jak mávnutím kouzelného proutku v zimní pohádce. V našem hodně tajném místě jsme si ohřáli oběd – vynikající bramborové šišky s mákem. Mňam. Pak Lotka s Františkou začaly instalovat na pařez výstavu ledových šperků – rampouchů roztodivných tvarů. K podobné činnosti se inspiroval Živo a Julíšek. Mezitím Jonáš, Mia a Táďa vytvořily obrovské sousoší několika sněhuláků téměř v životní velikosti naší skupiny. Pak mi Lotka s Františkou pomáhaly vyčistit hrnec a nosily lžící sníh, který postupně nad ohněm roztával a bublal. Jonáš navrhl, že bychom zde někdy mohli přespat. A to se nám s Petrem líbí a snad to zrealizujeme! Také jsme si povídali o tom, co děti budou dělat, až budou velké, a vypadá to, že všechna zvířátka budou v budoucnu zachráněna, i ta ohrožená. Cestou dolů jsme zažili tu největší koulovačku na světě. Děti nosily ty největší koule a bitva byla vydatná. Petr ve své mikině už pod náletem obr koulí splýval s okolní zasněženou krajinou. Hodně jsme se nasmáli. Jen občas nám spadl sníh za krk a to bylo teda osvěženíčko. Doběhli jsme na vlak, kde už sníh zas nebyl a s radostí rozdali dětičky. Byl to krásný, zimní den. Míša

23.1. Vlčata

Dnes ráno nás přivítalo nádherně zasněžené zázemí. Přestože jsme měli v týpí ohýnek, děti raději dováděly venku na sněhu. Když jsme byli v plné sestavě, vyrazili jsme hned na cestu k Babskému potoku, kam děti chtěly jít zkontrolovat mlýnek. Cestou jsme si hráli, zpívali masopustní i jiné písničky a povídali. Vincík se víc zapojuje a hodně si rozumí s Rubíkem, Zeonek s Ondráškem N. Julíškovi dnes do party chyběli Florián a Ondra H. Holčičky si hrají většinou spolu nebo v menších skupinkách. Kilda se chvíli přidává k jedné skupince, tu k druhé, pozoruje svět a učí se. Když jsme došli k Babskému potoku, posvačili jsme a rozdělali ohýnek. Zjistili jsme, že se mlýnek netočí: náhon byl zanesený a mlýnek zamrzlý. Vyčistili jsme náhon a osekali led. Mlýnek se tak mohl znovu roztočit. Ještě jsme stihli postavit dva „sněhulákové“ trpaslíky, jak je nazval Rubenek a už byl čas vrátit se do zázemí na oběd. Po výborném obědě jsme si odpočinuli u ohýnku v týpí a kdo chtěl, namaloval si zimní, zasněžený obrázek. Během dne sníh začal mizet, a tak se ze zimních radovánek na sněhu staly spíš zimní radovánky na blátě. Děti si den užily tak jako tak, některé dokonce vypadaly, že se jim bláto líbí víc než sníh. Desi

16.1. Vlčata

Dnešní den byl krásně slunečný, ale hooodně studený. Hlavně dopoledne, kdy foukal studený vítr, nám byla zima. Naštěstí jsme se zahřáli u ohýnku v týpí a procházkou v lese. Šli jsme ke krmelci nad paloučkem, kde jsme nechali mrkvičku a jablíčka pro zvířátka. Cestou jsme se zastavili u rour, kde se děti chvíli klouzaly. 
Po obědě jsme se vrátili do týpí k ohýnku a kdo chtěl, vytvořil si obrázek se sněhovými vločkami. Tentokrát jsme natřeli čtvrtku modrou barvou a jehličím jsme nanášeli bílou barvu do tvaru sněhových vloček. Vzniklo mnoho krásných obrázků. Kdo nechtěl, rozehrál různé hry kolem pískoviště a maringotky, hrál si na pískovišti nebo na houpačce. Kdo tvořil, přidal se k ostatním později. Den nám rychle utekl a my už se těšíme zase na příští týden. Desi

11.1. Sokolíci

 Po třech putovkách s neúplnou průvodcovskou dvojkou jsme se s Míšou a dvanácti sokolíky vydali do Srbska. Neměli jsme konkrétní plán, z reakcí dětí při kolečku na srbském nádraží, jsme se rozhodli pro v této sezoně ještě nenavštívenou císařskou rokli. Cestou k jejímu vstupu podchodem pod tratí, kde projdou děti, ale dospělí musí po čtyřech, jsme rozbili led na všech zamrzlých loužích. Trochu chabý zimní pozdrav na začátek ledna, ale co se dá dělat. U osady na kraji rokle si děti napřály do trubky svá přáníčka, tak uvidíme, co se z toho vyplní. Živo chtěl například velké svaly, celkově však převládaly přáníčka spíše dárkově vánoční. Kousek výše na potoce Jeník dost nešťastně uhnul do vody, díky dobrému oblečení se ale nestačil celý promočit. Jonáš mu později půjčil ponožky a zbytek na něm cestou doschl. Z rokle jsme to střihli čistě zvířecími cestičkami, velmi dobrodružně. Nahoře jsme si dali zaslouženou svačinku. Pak jsme po hřebínku došli až na konec rokle a kochali se nádhernými výhledy na protější skalnaté stěny. Pak jsme to vzali po pěšině přes louky, rozryté od divočáků a plné krtinců. Zdobili jsme se javořími nosy a na vyhlídce vysoko nad tratí si ukazovali různá místa z minulých výprav, jako Chlum, pískovnu, taky kousek Berouna a údolí Kačáku mířící až ke Sv . Jánu. Ohniště pod další vyhlídkou, tentokrát s velkým křížem, poznala Lota, která tam byla s rodinou. Pak jsme poobědvali, snědlo se všechno a snědlo by se tentokrát i trochu víc. Pak přišla na řadu zápasnická vložka, hlavně Tom, Florian a Živo, vše víceméně férově. Kousek dále už na nás jukl Karlštejn a taky nás potěšilo několik pasoucích se koníků, o nichž toho děti asi i díky zázemí vědí spoustu. Vesničku Krupou jsme tentokrát prošli dosud neprobádanou pěšinkou a dost jsme si tím cestu zkrátili. Jožinka a Mia mi pak vyprávěly tak krásná životní moudra o lži, ubližování, lásce ke všemu živému, že jsem z toho byl úplně naměkko (opravdu). Znovu jsem si uvědomil, jak velkými učiteli nám děti jsou. Přes přejezd přes trať, stále ještě se šraňkami na lidský pohon a kolem dalších koníků jsme si to namířili k naší milé Berounce. Ještě jsme potkali paní s třemi malinkými koníky, velikosti velkých psů a trochu se o nich dozvěděli. U řeky, na místě, kde jsme se v minulosti už několikrát koupali, Míša přečetla další z krásných povídek Ivana Klímy, tentokrát o ceně vzduchu. Příběh si přišla poslechnout i nutrie, přilákaná zbytky svačinek a dvě kachny, které to asi také zaujalo. Petr