Velikonoce na sněhu – duben ve školce

Dubnové výpravy Sokolíků

Duben nám utekl jako voda a bohužel jsme nestíhali aktuálně zapisovat do kroniky výpravy Sokolíků. Tady máte stručný souhrn spíše z důvodu tipů pro vaše výlety a taky abyste si mohli odpovídajícím způsobem přiřadit krásné fotky od Míši.

Takže druhou dubnovou výpravu byly na programu studánky, na které jsme léta chodili nahoru nad Kejnou ke studánkám pod Žlutými skalami. Tam byl ale v loňském roce vykácen les kvůli kůrovci a vypadá to tam velmi tristně. Proto jsme vyrazili ke krásné letovské studánce, kde je hodně mocný pramen svedený do studni, kde se dá pumpovat, což je již pro většinu dnešních dětí rarita. Zároveň tam voda i vytéká a tvoří malý potůček vlévající se po pár metrech do většího. Děti ho čistily od klacíků a listí, ochutnávaly vodu, stavěly hrázky, řechtaly se a cachtaly a na sluníčku zase usychaly. Pak jsme to vzali proti proudu potoka, potkali česnek podivný a došli až na louku pod Mořinkou, kde jsme loni jezdili na konících. Na okraji lesa plného janovců se začínajícími žlutými kvítky jsme poobědvali a přes další louku a polní cestou došli do vesnice, kde jsme si trochu zahřišťovali, obzvláště výkony na hrazdičkách byly velkolepé. Autobus nás přiblížil na Rovinu, odkud je to sešupem do Řevnice jako nic.

Další týden pak proběhla tradiční žlutá výprava na překrásný a námi poměrně často navštěvovaný lom Chlum. Samozřejmě jsme potkali řadu hlavních hrdinů: hlaváčků jarních, žluté jsou ale i tařice, mochny nebo pampelišky. Na horní plošině byla ještě spousta rozkvetlých konikleců. Samozřejmě jsme přečetli ceduli, popisující dávný výskyt lvů v oblasti a prolezli všechny jeskyně, co jdou. Dokonce jsme udělali i ohýnek a děti měly spoustu času na své hry, které jsou někdy opravdu skvělým zážitkem. Mají-li dostatek času a volnost, dokáží rozjet parádní nápady a téměř vždy se zapojují kompletně. Zasahujeme jen pokud se to nějak vychýlí, ale není to moc často.

No a poslední dubnová výprava započala v Dobřichovicích, odkud jsme se tak trochu mastňácky nechali vyvézt autobusem do Černolic, tam jsme to střihli přes nádherné skály k rozhledně Korunce na kopci Červená hlína. Čekal jsem, že spousta dětí zůstane dole, ale vylezly skoro všichni. Hrdinkou byla Cecilka, která chytla krizi téměř nahoře, ale parádně to překonala. Pro mě bylo silné vidět, jak jí Vesna nádherně pomáhala. Po společném fotu pod rozhlednou jsme to namířili na další kopec Chlum, Sokolíky ještě nikdy nenavštívený. Měla tam být čerstvě instalovaná socha řezbářského mistra Bína, kterou jsme viděli před nedávnem téměř dokončenou u něj na zahradě ve Všenorech, ale nenašli jme ji. Místo je to moc pěkné, mimo značky. Pak jsme si to chtěli dát trochu nadivoko a nakonec kvůli rokli plné vody jsme museli hodně improvizovat, ale ty vaše robátka jsou prostě parádní. Vyšli jsme kousek od Studniční rokle a podél trati dorazili do Řevnic.

17.4. Vlčata

Dnes nás čekaly dvě narozeninové oslavy. Vytvořili jsme proto s dětmi hned ráno, jak přicházely, narozeninové knížky. Když jsme měli hotovo, vydali jsme se k babskému potoku zkontrolovat mlýnek. Poslední dny hodně pršelo, chtěli jsme se proto ujistit, že ho velká voda nepoškodila.
Už cestou nás překvapil velký potok, který se valil tunelem pod silnicí, kterým obvykle procházíme k potoku. Teklo jím opravdu hodně vody. Tunelem prošly nakonec jen děti v holínkách a Florián, který se dokázal udržet na stěnách tunelu. S ostatními dětmi jsme museli přes silnici. 
Cesta byla hodně mokrá a blátivá, neodradilo nás to ale od pochodu k potoku. Když jsme přišli na místo, zjistili jsme, že mlýnek odnesla velká voda i s náhonem. Našli jsme je obě části o pořádný kus dál, na břehu potoka.
Mlýnek i s náhonem jsme opravili a znovu nainstalovali. Když jsme měli hotovo a děti byly nasvačené, přivolali jsme narozeninového skřítka, a společně jsme oslavili Milanovy narozeniny.
Po oslavě jsme rychle vyrazili zpátky do zázemí na oběd a oslavit Alexíkovy narozeniny. Kvůli vodě jsme šli oklikou přes prasečí lázně. Přišli jsme proto na oběd trochu později. Hned po obědě jsme oslavili Alexíkovy narozeniny a ukončili jsme den závěrečným kolečkem. 

5.4. Sokolíci

První dubnový výlet jsme si nemohli nechat ujít výlet z Bubovic do Srbska, který v této době rozkvetlých lesních bylin, je nádhera. Posílily nás hned dvě nové holčičky, Belinda a Violetka, a také Lotka B. s námi už dlouho nešla. I díky těmto třem přírůstkům jasně převládly holky. Po tradičním výšlapu na autobus na Rovinu jsme dorazili do Bubovic, kde jsme si dali svačinku na parádním hřišti za hospodou a pořádně si na něm zařádili. Při dalším přesunu jsme narazili na bubovickou školku a školu na louce kousek od rybníka a trochu s nimi poklábosili. Pak už se to všude začalo barvit dymnivkami, sasankami, plicníky, podléškami a kyčelnicemi. Potkali jsme i hlívu plicní na spadlém buku. Společně jsme ochutnávali kopřivové bonbonky, obzvláště chutné jsou teď mladé bršlice. Nad bubovickými vodopády je spousta padlých velkých jasanů, sežraných nějakými brouky. Na vodopádem nám Jonáš, Amálka, Jožinka a Táďa zahráli před jeskyní divadlo a u Kubrychtovy boudy jsme po obědě uspořádali Jonášovi oslavu již devátých narozenin. Nechyběl skřítek ani narozeninová korunka. Cestou do Srbska jsme potkali pěkné trsy česneku podivného, který si asi půlka dětí nasbírala. Vrbička před srbskou lávkou už byla ověšena spoustou krásných kraslic před blížícími se Velikonocemi. Měli jsme moc pěkný den, nové přírůstky krásně zapadli. Petr