BŘEZNOVÁ KRONIKA

24. – 28.3.

V průběhu jara se do školky přidávají hned tři úžasné holčičky. V březnu Eliška a Líza, které mají u nás starší sestřičky a jsou tudíž skvěle připravené naskočit do dnů se sourozeneckou podporou. V dubnu to bude ještě Delfi, sestřička našeho absolventa Živa. Nejenže všechna tři děvčátka zázemí i průvodce už znají nebo mají okouknuté, navíc se nějaký čas proháněly po okolním lese společně s Eliškou, Španďou a Klubíčkem. Přejeme jim hladké vklouznutí pod plachtu týpí i mezi stromy a brzké zabydlení ve smečkách lesního klubu.

ÚTERÝ – Lišky

Početná skupinka Lišek se vydala s Jindrou a Luckou od nádraží, zbytek party se vítal v zázemí se Španďou. Sešel se nás krásný počet 15 dětí, včetně nováčka Lízinky. Protože obvykle se dostaneme do lesa až po desáté a vzdálenější výlety si musí Liščata odpustit, tentokrát jsme využili příležitost a vyšli jsme na delší procházku, hned jak jsme se dopočítali všech dětiček. Slunko nás vylákalo na Palouk. Cestou jsme nasbírali mladé kopřivy a kvítky podbělu, které září žlutými hlavičkami ve strouhách a podle cest. Daník se držel se staršími kluky v čele partičky. Líza statečně vyšla kopec v dobrém tempu a s usměvavou pusinou. Čekali jsme jen na děvčata, která si ráda povídají… švitoří a prozpěvují, zastavují se co chvíli, ale co, hněvat se na ně proto nemůžeme.
Na Paloučku jsme se nejdřív posilnili svačinou, pořádně napili, a pak se děti rozeběhly na svá oblíbená místečka, kam je to zrovna táhlo, ke hrám a dovádění. Zjistili jsme, že modřínové jehličky už vykukují z kůry větví… ta barva a jemnost se jindy neukáže. Za týden už budou venku zelené střapečky.
Španďa nařezal pilkou borovou soušku, oheň hořel jedna dvě. Opékání svačinky je výborný trénink pozornosti a manipulace s klackem. Učí se Eden, Líza, rádi se přidají i Teo s Rozárkou, Malvínka, vlastně opékání a občasný taneček s kouřem baví skoro všechny. Na Paloučku se ale nezdržujeme dlouho, máme před sebou oběd a milou výtvarnou práci – odpoledne nás totiž čekají Rozárčiny narozeniny!
Maminka a táta jsou velcí spotrovci, vzali to k nám na kole, Markéta vyvezla ve vozíku malého Juliána a čokoládový dort. Knížka s obrázky pro Rozárku byla tak akorát nachystaná, stačilo už jen škrtnout sirkou a zapálit oheň v týpí. Na malinové čapce dortu se postupně rozhořelo 5 svíček. Čtvrté narozeniny okořenilo vyprávění z mnoha cest a dobrodružství. Skřítek přinesl Rozárce nádherný růženín. Zpívali jsme a hodovali, z dortu nezbyl ani drobeček. Opravdu moc jsme si to všichni užili.

ČTVRTEK – Vážky

Sešla se nás silná patnáctka. Hned na nádraží jsme si udělali ranní kroužek a pozdravili slunko schované za mraky. Vydali jsme se městem přes hlavní silnici a kolem Koubů, pak Tyršovou ulicí, kde jsme obdivovali rozkvetlé kočičky a povídali si o velkém jarním stěhování žab. Všimli jsme si totiž zábran, značek, originálních varovných cedulí a bohužel i několika ropuch rozjetých na placku. Na starém svačinkovém místě jsme se napapali, napili a pozorovali jsme chvíli tmavohnědou veverku, která utíkala tam a zase zpátky, jakoby se dětem chtěla ukázat pěkně z obou stran. Následné stoupání do kopečku jsme si zpříjemnili zpěvem písniček a vyprávěním. Ukazoval se nám hmyz, ptáci prozpěvovali, na větvičkách pučely zelené lístky. Nikdo si nestěžoval na bolení nožiček. U dubu s obrázkem panny Marie nás čekal malý výdech a pak zas stoupání, teď už členitějším povrchem v suchém listí a kamenech. Tahle část cesty byla zábavnější, listí šustilo pod nohama, dalo se v něm hezky brodit, kluci vybíhali do stráněk, přeskakovali kořeny a vyhledávali si různé alternativní cesty. Na mýtině jsme odbočili vpravo a dali se na sestup ke skále nad Kejnou, kde asi před 4 lety za kovidu ZeMě vztyčila Májku. Starší děti pobraly v nízkém lesíku soušky, aby bylo na čem uvařit oběd. Zeleninová polívka byla hotová jedna dvě, protože Lucka už měla všechno nakrájené. Eva došla do studánky pro vodu a zatímco děti kreslily obrázky do narozeninové knížky pro Tulinku, oběd se akorát uvařil. Spokojenost byla, někdo si přidával a snad všem chutnalo. Se svázanou knížkou a plnými bříšky jsme se vydali okolo studánky a klouzavou terénní stezkou pod skálu přímo ke Kejné. Kdo chtěl, přešel potok po kládě. Prastarým bukovým lesem jsme se pak vydali vzhůru až k modřínovému paloučku, kde už na nás čekala maminka Tuly – Jana. Oslava narozenin mohla začít. Prohlédli jsme si spoustu fotografií z Tulinčina raného dětství, slupli muffiny, které nám po těch mnoha kilometrech putování udělaly náramně dobře. Bylo teplíčko a pohoda. Svrchní vrstvy jsme dávno nesli v batůžcích, čepičky a šály jakbysmet. Malý sešup ke srubu i chůzi po dvojičkách ulicemi na nádraží jsme sfoukli na výbornou, vlak jsme pražským ujet nenechali. A tak skončilo další dobrodružství putovní party, tentokrát bez Špandi a pejsků, zato s Evičkou a velkým kotlíkem.

PÁTEK – Veverky

Ráno jsme dokončili naše žluto-zelené obrázky s tajuplnými strukturami, dokreslili jsme do nich všelijakou droboť, hmyz, broučky a pavoučky. Nejdřív jsme ale zkoumali ty zvláštní propletence barev pod lupou. Hledali jsme ty nejkrásnější a uvažovali jsme, co nám připomínají. Jelikož svítilo slunce, Milan lupu využil i k doplňkové činnosti – podpalování, respektive rozdělávání ohně. To se u dětí setkalo s obrovským nadšením. Novinový papír byl za chvilinku jako řešeto. (Přátelé, chraňte své domácí lupy před světlem!) Po ranním kruhu, kde jsme uvítali také Idu, paní ředitelku mateřské školky z Vinohrad, jsme se vydali do lesa. Přibalili jsme s sebou pěnové míčky, lana a uzlovačky, abychom mohli trénovat postřeh a šikovnost prstíků. Cesta k potůčku nám rychle uběhla, Elenka a Agátka si vyprávěly s Idou, Milan líčil příběhy ze života i scénáře pohádek nám všem ostatním. Vzali jsme to tunelem pod silnicí a pak vzhůru na širokou štěrkovou cestu, protože jsme chtěli po oblačném čtvrtku nachytat zase sluníčko. U Babského potoka proběhla nejprve kontrola mlýnku souběžně se svačinou, pak si děti rozebraly uzlovačky a míčky ke hrám na souši. Většinu Veverek ale přivábila říše vod ke břehům potůčku. Botičku a softshelky si nečekaně namočila Tula, Ondra N. ji zachránil štědrou nabídkou svých náhradních ponožek a tepláků. Zpátky jsme šli nejkratší cestou, občas jsme k velké radosti dětí popoběhli, aby nás zákeřně nespláchla vlna tsunami. Po dobrém obědě v zázemí došlo ještě na čtení pohádky o Pavím králi a zpívání písniček. Ida nám jako poděkování donesla zahradní nářadí, květináč narcisek a již zmíněné lupy. Narcisky jsme v samém závěru dne přesadili do záhonku, zalili je a krásně uondaní jsme se mohli vydat domů.

17. – 21.3.

Třetí březnový týden už k nám krásně přichází jaro, dny byly prozářené sluncem, ale rána ještě pořádně mrazivá. Zázemí nás tedy po ránu vítalo hezky zamrzlé, ale odpoledne už se dělalo bláto a děti odhazovaly svršky. Ptáci nás provázeli svými krásnými písněmi a v první jarní den nám dokonce i koně ukazovali, kolik energie jim přicházející jaro přináší, když se proháněli v ohradě. Na dětech byla znát pookřání a radost, že už se nemusí tolik balit. Celý týden se nesl v duchu příprav na slavnost Moreny.

Pondělní volavky si udělali výlet do zázemí po Burešově naučné stezce. Cestou jsme poznávali stromy, hráli hry a zastavili se na stavění krásných domečků pro lesní skřítky. Obzvlášť Viky věnoval své stavbě spoustu usilovné soustředěné energie. Holčičky zas vymýšleli na co všechno využít lano – na houpačku, ke slaňování či jako vodítko pro pejska. V zázemí jsme si po obědě zalezli do vyhřáté jurty a zde jsme si kreslili a děti vyfukovali vajíčka ze kterých jsme navlékli Moreně korále. Dobrá vejce jsme si uvařili a měli z nich výtečnou svačinku.

Úterní partička lišek Moreně vyrobila korále z provrtaných ulit. Jejich den byl provázen zpěvem písniček ke slavnosti i za doprovodu hudebních nástrojů. Nechyběl výlet do lesa a předškolácká práce poznáváním různých tvarů, stříháním a lepením.

Středeční volavky malovaly ráno akvarelem na veliké vodní kapky, zkoušeli si techniku se štětcem i houbičkou, po zaschnutí do kapiček voskovkami dokreslili, co by s Moranou poslali po vodě, ale to většina dětí pojala velmi autorsky. Procházku jsme si udělali na louku nad lesní divadlo. Děti tu hrály hry, válely sudy a pletly jsme z traviny copánky. Viky nás všechny rozesmál, když si dal batoh na hlavu a dělal tak slepou bábu a Anička potěšila zpěvem nové jarní písničky. V zázemí nás po obědě čekala veliká sláva, protože přijelo divadlo Basta fidli s Ptačím cirkusem! Děti se krásně zapojovaly a byla to veliká legrace hraná s pomocí krásných loutek.

Čtvrtek byl putovní a již tradičně jarně se jelo na sběr podbělu do lomu Čeřinka u Bubovic. Podbělu tu bylo požehnaně stejně jako dalších kvetoucích znaků přicházejíciho jara – jaterníky, plicníky, koniklec a prvosenky. Po sběru seběhli vážky dolů kolem Bubovických vodopádů až na nádraží do Srbska. Užily si parádní jarní den a děti si domů přinesly podběl k nasušení.

Páteční veverky se sešly v první jarní den. Dopoledne se chystali na slavnost a každé dítě s i vyrobilo svou vlastní Morenku ze suché trávy, lýka a šustí. Po brzkém obědě už byl čas vyrazit společně s kapelou průvodem na náměstí, kde se přidali ostatní děti a rodiče. Společně jsme za doprovodu písní došli k řece, kde mohl k Moreně každý připojit to svoje, co už by rád poslal po vodě. Milan pak tu nazdobenou Morenu zapálil a do vody za zpěvu všech hodil. Zbytek odpoledne se zpívalo a vyráběli jsme lítečka, abychom uvítali jaro už i u nás doma. Krasné to bylo!

7.3. Veverky

Veverky budou v pátek pozorovat pupeny keřů a stromů. Podíváme se na lískové i vrbové proutky a na různé další větvičky. Některé ještě spí, jiné už jsou plné mízy a probouzejí se. Vyrobíme si korálky ze svídy krvavé a navlékneme je na nit. Vzniknou přírodní náhrdelníky a náramky.

6.3. Vážky: Výlet ze Všenor přes Kazín do Černošic

Vážky si to namíří ze Všenor malebným údolím vzhůru k osadě Montana, po hřebínku přes vyhlídky na Kazín a říční pěšinou do Černošic. Oběd připraví Lucka.
Ráno: 8:30 sraz na nádraží v Řevnicích, 8:43 odjezd vlakem do Všenor
Odpoledne: příjezd 15:49 do Řevnic, pražští obvyklým vlakem s Majdou
Při ranním stoupání bylo v rokli nad Všenory ještě cítit noční chlad a sem tam i kus ledu na louži. Ale než jsme vyšplhali nahoru na louky pod Cukrákem, slunce už hřálo mocně a my odkládali postupně čepice, rukavice a bundy. Na vyhlídkách do údolí Berounky bylo nádherně a také oběd v prosluněném lesíku nad Kazínem byl parádní. Lucka nám napekla lívanečky. Mňam.
Pak ještě cesta přes Kazínské skály, obrova hlava, klouzačky a houpačka na hřišti, zelenající se větve vrb a cesta kolem řeky do Černošic.

Výprava kolem Nezabudického potoka, kde už budeme moc všechny ty krásy pozorovat. Určitě se naučíme i poznávat jarní kytičky, které potkáme. V prasečích lázních si uděláme oheň, dáme si sváču, povyprávíme si, jak se máme a samozřejmě si pořádně pohrajeme. V zázemí po obědě zjistíme, jestli půda už dostatečně rozmrzla a jestli ano, připravíme si jeden vlčecí záhonek. Bude to asi chtít trochu plení, trochu práce s kompostem a za odměnu setí. Když nám to půjde od ruky, uděláme i cedulky, co jsme vyseli, případně to necháme na příště.