Zápis Orlů 17.10.2016

Naše Orlí náhrdelníky se nám už pěkně plní. Dnes jsme k nim přidali malinkou hložinku z Pani Hory. Autobus nás zavezl pres kopecky do Bubovic. Prošli jsme vesnicí, po kraji kopce a trnkovou bránou rovnou do kouzelného světa Paní hory. Ta nám hned nadělila úrodu žampionů, které si někteří natrhali do batůžků a hned o kousek dál  pavučinky ozdobené rosou se nám ukázaly jako malé baldachýny. Vyšplhali jsme na kopec a přivítalo nás tam stádo koziček a oveček, pěkně potichu jsme se k nim přiblížili – i když o pejscích Mariance a Růže se to říct nedá 😉 Kozičky však nebyly plaché a zvědavě nás pozorovaly zpoza ohradníku stejně jako my je. O kousek dál pěkně s ohýnkem pod naším milý stromem jsme oslavili Markétčiny narozeniny – narozeninový příběh nám dnes vyprávěl Dědeček oheň s pomocí Timova skřítka s modrým peříčkem. pochutnali jsme si na čokoládovém dortu ve tvaru srdce a do velkého krystalu kalcitu jsme Markétce dali všichni sílu, radost a štěstí a pomalu jsme se vydali po hřebeni hory dolů k potůčku a dal na louku a do lesa, kde nám podzim přichystal krásně barevné kulisy pro naše hraní. Lezli jsme přes klády a přes lávky nad korytem potoka, který byl skoro vyschlý horký létem – podzimní deště ho ještě nestačily zaplnit. U vodopádů ale voda vesele zurčela a medvědí jeskyně nás postupně všechny vtáhla dovnitř – lovili jsme bizony a hlídali medvíďata před tygry a byli bychom se tam asi zabydleli, kdyby nebyl čas popojít k obědovému stanovišti po skalních schodech nahoru a zase dolů na otevřenou louku se skautským srubem. Rozdělali jsme i tady ohýnek a pěkně jsme mu zazpívali, aby se nám rozhořel a prohřál naše nožičky. Všechny  mokré ponožky i boty šly dolů a pěkně se nám zahřívaly, udily a trochu i sušily. Španďa nám mezitím naservíroval parádní kuskus se zeleninou a Tim a Jenda si někam mezi ponožky dali opékat své žampiony a rozdělili se i s ostatními.  Nu a když jsme se s nožkama na batůžkách pěkně prohřáli, byl čas směřovat do Srbska, kolem žloutnoucí jasany, jilmy a javory a skály se střídaly s loukami – a nám se vytvořilo jedno veliké široké koště Maruška Tammík Markétka Tonda, Tim a sbíralo každého, kdo zůstal pozadu a už jdeme kolem dobře známého rozpadlého grand hotelu, malých kovových schůdků a po chodníčku a přes most k našemu „domácímu“ hřišti u nádraží. S Rubenem, Maruškou a Anežkou navazujeme si hložínky na korále a Bětka se houpá až do oblak a on ten čas tak běží, že uz nam jede za chvilku náš vlak. A za chviličku už se za námi zavírají modré dveře, aby nás vyplyvly zas doma. Kačka