ŠKOLA EXPEDIČNÍ ČTVRTKY leden, únor, březen 2020
26.3.2020
Naše první online setkání v čase koronavirové karantény. Vlastně nám to hodně dobře vyšlo: můžeme pracovat na genealogických úkolech v čase, kdy jsme více doma s rodiči, máme čas zavolat babičkám a dědečkům a povídat si o příbězích našeho rodu. Setkali jsme se zhruba na hodinu a půl a byli jsme skoro všichni, chyběly jen holky Mědílkovy a Vládík. Přidalo se k nám i několik rodičů, což je taky přidaná hodnota on-line setkání.
Nejprve jsme popřáli Hugovi k dnešním narozeninám a pak jsme zahájili sdílení: kdo měl a chtěl, pověděl nám příběh nějaké osoby ze svého rodu, ukázal fotku a další zajímavosti.
Šlo nám to moc dobře a bylo to velmi inspirativní. Někteří máme v rodech významné osoby, slovutné pivovarníky, majitele divadel, piloty či zručné violonchellisty. A určitě je jich mnohem více, než kolik toho zaznělo, protože jiní z nás dali přednost třeba vyprávění o útrapách první nebo druhé světové války, granátech, které nezabily naše babičky či dědečky a díky těmto šťastným vteřinám dělících od smrti tu dnes můžeme být i my.
Slyšeli jsme příběhy o naplněných snech i o nešťastném životě těch, kteří své touhy nemohli realizovat a pak je promítali do života svých dětí a vnoučat. Můžeme přemýšlet, zda se naším rodem předává nějaký talent, nadání. Dívat se kolem sebe a vidět, že každá budova má svůj příběh spjatý s nějakou rodinou. Můžeme začít chápat, že našeho tátu ovlivnilo to, jak ho vychovala jeho máma s tátou, čeho se oni báli, co se jim dařilo, co silného oni zažili a v čem vyrostli a takto se posouvat krůček po krůčku do minulosti a vidět naše životy v kontextu rodové linie, očima radostí a trápení našich předků. A najít v tom pro sebe sílu žít dobrý život, třeba i poděkovat za život.
Chci ještě jednou všem zúčastněným vyjádřit vděk za silné setkání a za upřímné sdílení. A trochu se tu zároveň usmívám nad velkou výhodou, které mělo oproti setkání naživo: poslouchali jsme se a neskákali si do řeči, protože kdo zrovna nemluvil, měl vypnutý mikrofon. Asi zkusíme tlačítko „mute“ nějak používat i až se zase uvidíme 😉
Příští týden budeme pokračovat, opět od devíti hodin na Zoomu: https://us04web.zoom.us/j/964223849Tentokrát prosím děti, aby si přinesly své připravené časové osy a mapy rodu (viz zadání z mailu od Michala Šrubaře) a byly připravené samy nebo s pomocí rodičů s námi posdílet příběhy a myšlenky, které na ně při zpracovávání materiálů vykoukly. Dostaneme se k nim ve druhé části setkání, protože v té první dáme slovo našim starším příbuzným, aby se s námi podělili o příběhy tak, jak si je pamatují. V tuto chvíli již máme přislíbenou účast Anežčiných prarodičů. Pokud by se chtěl přidat ještě někdo z vašich rodinných pamětníků, dejte mi vědět. Budeme rádi, když se k této části přidají i ostatní školáci, rodiče a průvodci, kteří budou chtít s vypnutými mikrofony poslouchat s námi. (K)
12.3.2020
Dnes jsem začali parlamentem, dohodli jsme se na několika změnách v průběhu příštích parlamentů, například že parlament bude celodenní. Po krátké běhací pauze jsme se přesunuli ke Šrubařům na oběd a genealogický projekt. Dozvěděli jsme se o tom, z jakých zdrojů se lze o svých předcích informace dozvědět, jak se vyvíjel způsob zápisů atp. Vyzkoušeli jsme si vyluštit nápis „švabachem“ a dostali jsme spoustu materiálů k tvorbě vlastního rodokmenu.
Také jsme se domluvili, že si rodokmeny do příštího týdne všichni vyrobíme. (O)
5.3.2020
Ve čtvrtek jsme měli tu největší porcí bruslení, co jsme v kuse zvládli, zakončenou slavnostním předáváním diplomů oproti předvedení zvládnutí vyučovaných cvičení.
Pokrok, který většina dětí za tuto dobu v bruslení udělala mi (Ondřej) přijde neuvěřitelný.
Věřím, že kdyby odolaly pokušení prohrát většinu času hrou na honěnou, po pár takových skutečně intenzivních dnech by ta Hra skutečně stála za to!
Možná ale, že si to nakonec i uvědomily.
Odpoledne jsme se přesunuli k Řehořům, kde nás čekal luxusní oběd a neoficiální hra „kdo si víckrát přidá“.
A po obědě se háčkovalo, luštila „bruslicí“ morseovka a rýmovalo. (O)
20.2.2020
Tentokrát jsme měli dvojitou porci bruslení. Takzvaná celodenní varianta. Druhé bylo po úpravě ledu, na kompletně mokrém ledu, o to náročnější. Nikomu se moc nechtělo jít do rizika pádu a kompletního promočení. Odpolední bruslení, po luxusním obědě a chvilkovém odpočinku u Majdy, bylo tedy mnohem volnější. Přesto se děti opět značně posunuly. Nejpilnější se již zlepšují v jízdě pozadu.
Čtyři děti se o přestávce pustily do háčkování.
Ondřej
6.2.2020
Tento týden jsme vyrazili rovnou bruslit. Zamluvili jsme si kluziště na Letné v domnění, že tam budeme mít nějaký prostor jen pro nás, ale ukázalo se, že ve výsledku se na žádné rezervace nehraje a kdo přijde bez rezervace, bruslí prostě s vámi. Takže se nám to tam po chvíli pěkně naplnilo, naštěstí nám to nebránilo dál pilovat přenášení váhy, brzdění či odrazy s co nejdelší jízdou po jedné noze.
Nutno říci, že děti se velmi zlepšují a i ti, kteří v půlce ledna cítili velkou nejistotu už dnes obstojně jezdí. Jak říkal Ondřej: bruslili jsme lépe než většina kluziště. A to je od hokejisty velká pocta.
Z Letné jsme se přesunuli k Čajům, na čaj, polévku a brokolicové placičky, a pokračovali jsme zde s háčkováním. Několik dalších dětí se posunulo na úroveň krátkých sloupků, několik jich zahájilo nebo pokračovalo v hakisáku. A někteří stále unikají naší snaze zvládnout s nimi alespoň základy, což je samozřejmě v pořádku, nebudeme je nadále trápit, další háčkování zůstane na dobrovolné bázi a neháčkaři budou mít připravený alternativní program.
Odpoledne jsme ještě stihli zavítat na výstavu do Obecního domu Grafika roku 2019, kde v nesoutěžní kategorii visí náš společný výtvor z dílny Petra Korbeláře. Je moc hezké vidět, že nám pod rukama vzniklo „umění“, které je nyní vystaveno v galerii. Prohlédli jsme si i ostatní výtvory, kdo chtěl, ten si poslech Petrův komentář k některým z nich a vyrazili jsme domů. (K)
29.1.2020
Pouštíme se do nového projektu: háčkování hakisáků, které by nám měly přinášet zábavu i zručnost při našich pobytech v terénu. Malá jurta je tedy brzy plná příze, háčků a ze všech stran se ozývajícího „Katýýý, ukážeš mi jak…“ a „Katýýýý, co mám teď dělat…“, někteří brzy pochytí základy a ukazují to ostatním i oni, Žofka nás naučí pěkný způsob jak nahodit základní očko, všichni jsme minimálně ze začátku motivování rozvojem motoriky a myšlení, ale samozřejmě to není pro každého snadné a část kluků po chvíli utíká k fotbalu. Po čase je ale vtáhneme zpátky a každou chvilku se jurtou ozve „Vojta už umí krátké sloupky“ nebo „hurá, Áně už jde řetízek!“ atd. Skoro každý si něco zvládl osvojit a několik dětí dokonce začalo pracovat na hakisáku. Nejobtížnější pro většinu zůstává přijít na to, jak si vlastně přízi dobře uchopit. Nu, budeme příště pokračovat!
Zabráni do práce jsme málem zmeškali oběd, který jsme si po delší době vychutnali v zázemí, a pak šup na vlak a bruslit. Volíme tentokrát menší kluziště kousek od Anděla, protože na Letnou bychom se po dopoledni ve škole nestihli rozumně dostat. Je teplo, na kluzišti dost voda, takže někteří jsou po pár pádech mírně provlhlí, ale nebrání nám to trénovat a přibližovat se k cíli, kterým je bruslit spíše přenášením váhy než zvedáním nohou z ledu. (K)
15.1.2020
Dnes nás Marta s Idanem berou do židovské Prahy. Dozvídáme se základy o historii židovství obecně i toho pražského, navšítíme synagogy, muzeum i hřbitov, čteme jména tisíců zavražděných židů a prohlížíme si obrázky dětí z koncentračních táborů… je to silné, působivé, obzvláště z úst Neoho rodičů, kteří jsou oba na světě jen proto, že někdo z jejich rodiny odsouzení ke smrti unikl.
U Zveibilů nás pak čeká výborný oběd a vyrážíme bruslit na Letnou. Chceme pokračovat zbytek ledna a celý únor a doufáme, že zatímco dnes se někteří horko těžko držíme na nohou, na konci února všichni nabudeme na stabilitě a budeme si pohyb na ledu užívat. Ondřej je zdatný hokejista a tak se do nás pouští a hbitě nejprve všem a potom každému dle potřeby ukazuje, co máme trénovat. Bruslení zdar! (K)
8.1.2020
Chtěli jsme jít bruslit, ale vypadalo to na velký déšť a ještě ke všemu nám onemocněl Ondřej, tak se spojujeme se zázemní skupinkou a zůstáváme i po parlamentu s nimi. Posloucháme příběhy krkonošských běžkařů, jejichž neblahý osud vedl k založení horské služby, vyrábíme lyžaře z ruliček od toaleťáků, recyklujeme magnetky a jak jinak, když jsme v zázemí, než že dojde i na fotbal a patřičné zablácení s ním v dnešních podmínkách související. (K)
