Indiánské STŘEDY 2021/22

29.6. pizza day

Poslední den školy. Ráno jsme dlouho muzicírovali a potom si říkali, kdo v Zemi zůstává příští rok a kdo naopak jde do jiné školy. Roztopili jsme pec a každý si udělal svou pizzu. Moc se povedly!

Rozloučili jsme se s naší indiánskou vesnicí a strhli jsme domky. Kdo stíhal, ještě rozházel větve, aby úplně zahladil stopy.

Odpoledne jsme si trochu zablbli a rozloučili jsme se.

Achooo.

Jan a Václav děkují za skvělý školní rok 🙂

22.6. rafty

8.6. přespávačka

Ráno jsme začali zvolna písničkami a hrami a taky jsme si trochu povídali o spravedlnosti a osidlování Ameriky. Potom jsme se vydali do lesa dokončit domky. Všichni byli dostatečně motivováni, protože dnes je již onen Den D.

Po obědě nám kamarád David ukázal různé indiánské ruční výrobky – luk a šípy, toulec z jelení kůže, pazourky na hroty šípů a řezání, nebo obdělávání kůže, bizonní kůži a úžasnou kanoi vyrobenou z březové kůry, dřeva a pryskyřice. Potom nám rozdělal oheň pomocí tření dřeva lukem. Oheň jsme využili na první výpal pizza pece. Nakonec jsme si ještě s Davidem zastříleli z luku.

Na večeři si každá dvojice/trojice udělala na ohni svou zeleninovou polívku. Všechny se moc povedly. Pak už jsme se sbalili a vyrazili do lesa na přespávačku. V lese jsem si ještě chvíli povídali, co nás čeká, jaký to asi bude a na dobrou noc jsme si přečetli indiánskou pohádku o Příteli bizonů.

Skoro hodinu po večerce byl klid. Pak ale přišla Elsa a za chvíli Jenda, že se bojí a stýská se jim. Jenda se to pokoušel rozběhat, ale nepodařilo se, a tak i s ohledem na pro něj náročnější aktuální domácí situaci šel spát domů. Elsa nakonec usnula až po půlnoci, potom co si s Janem dlouho povídala o svých plyšácích.

Neměla to být ale klidná noc… chvíli před rozbřeskem to začalo – slejvák jako z konve! Polovina dětí se hned seběhla pod napnutou plachtu, druhou polovinu vzbudili a dovedli pod plachtu Jan s Václavem. Situace byla vypjatá, někdo byl rozmrzelý, že chce spát, jiný se rozčiloval, že má mokrý spacák, nebo propadal panice, že nemůže najít plyšáka, botu, batoh, ponožku… vše se odehrávalo na prostoru 3×4 metry 🙂

Déšť sice slábl, ale většina z nás byla mokrá, tak jsme provedli ve dvou sledech evakuaci do zázemí. Přesun proběhl nakonec hladce a panovala veselá nálada. Holky dokonce prohlásily, že už spát nepůjdou, že už jsou fresh na další den… a do 10 minut všichni spali 🙂

Pospali jsme si celé 2 hodiny a už tu byl budíček – polštářová bitva. Po ní jsme si dali bohatou snídani (děkujeme rodičům za velkou péči!), připravili jsme svačiny a už se hnali na vlak.

Omluvte nedospané děti. Na dnešek budeme vzpomínat dlouho!

1.6.

Dnes jsme si po ránu parádně zazpívali a zařádili si při pohybovce. Eliot a Šíma dělali dost dřepů a kliků, protože pořád vyrušovali s pokémony, ale do všeho šli odhodlaně. Na poradním kruhu jsme si řekli vše důležité o nadcházející přespávačce. Pak jsme se vydali do vesnice, kde už jde do tuhého a je třeba si dobře pořešit domečky. Jan pomáhal hodně Žofce Š., Elze a Šárce, protože jejich domeček se úplně rozpadl. Eliot, Mája a Šíma stavěli také znovu, ale udělali sami velký kus práce. Noe a Pippa, která byla dnes na návštěvě, dodělali domeček a uklidili vše kolem a k tomu ještě udělali překrásnou lesní zahradu. Žofie R. a Kvido udělali indánský směnný obchůdek  a Jenda s Tammíkem vykopali studnu. Po obědě jsme se ještě na chvíli vrátili do vesnice a dělali domečky. Sdílecí kruh byl jen o 3 slovech, kterými měli děti vyjádřit jak prožily den a byla to sranda.

25.5.

Dnes celé dopoledne pršelo, tak jsme zůstali v jurtě. Povídali jsme si o čem vlastně jsou písničky, které ráno zpíváme, až jsme se dostali k objevení Ameriky. Déšť nepřestával, spíše přidal, tak jsme se rozhodli, že si zahrajeme divadlo o výpravách Kryštofa Kolomba do Ameriky. Společně jsme na základě historických skutečností vytvořili tento příběh (hrál se celkem 3x, pokaždé to dopadlo trochu jinak): Španělské královně (Žofka) došlo koření a vysílá pro něj Kryštofa Kolomba (Jenda) do Indie. Ten se plaví se svým kamarádem (Ráďa) a lodivodem (Kvido). Plují dlouho a daleko, po cestě potkají jen mořskou pannu (Grétka), jejímž svodům naštěstí odolají. Konečně zahlédnou břehy země. Když na ní přistanou, setkají se s indiány (Elsa, Mája, Laura). Ti nevědí, co si o podivných bledých tvářích myslet. Námořníky si nechá přivést jejich náčelnice (Šárka). Dá Kolombovi koření a ponechá si jeho kamaráda. Kolumbus se vrací do Španělska a veze kromě koření i kousek zlata. Královna chce více zlata a vyšle pro něj opět Kolomba. Ten zjistí, že jeho kamarád si zatím na ostrově postavil pevnost a z indiánů se pokusil udělat otroky. Naštěstí se mu to úplně nepovedlo, protože je ochránil indiánský pes. Kamaráda za to vyhubuje a žádá po náčelnici zlato pro královnu. Náčelnice mu dá pytel zlata za příslib míru s indiány. Kolumbus odplouvá, ale na moři zjistí, že si kvůli zlatu nemohl vzít dostatek jídla. Polomrtvého hladem ho vyplaví moře na březích Španělska. Královna Kolombova stavu nedbá a vyšle ho pro další zlato. Nešťastný Kolumbus potká na moři opět mořskou pannu a svěří se jí. Ta mu poradí, že se nemá vracet do Španělska a nemá královnu poslechnout, má místo toho žít s indiány v míru, což se také v jedné verzi stane, v jiné verzi se vrátí a s královnou bojuje 🙂 Tammík a Marcel byli kameramani. Zapojily se tedy všechny děti.

Po obědě jsme opravili praskliny na peci a vybrali z ní pískovou formu. Rozloučili jsme se závěrečným kruhem, kde jsme také sdíleli, jak se komu líbila jeho role v divadle.

18.5.

Hned ráno jsme se pustili do pícky. Kvido, Luis, Ráďa a Žofie R. pomáhali s vymazáním prasklinek. Pak přišli ostatní děti a my šli do jurty, kde jsme si s Janem zpívali písničky. O babičce Marry, Noeho kocábce a Nekonečném Slunci. Eliot, Jenda, Theo a Amon rušili, tak Václav okamžitě vyjasnil dnešní fungování v kruhu a průběhu dne. Za rušení je hned 10 kliků nebo 20 dřepů. Po 3. varování voláme Míše, aby dala vědět rodičům. Docela to zabralo. Po kruhu, kde jsme si řekli vše důležité k dnešnímu programu, jsme si zahráli na sochy. Po svačině jsme se pustili do poslední čtvrté vrstvy na pícce, která slouží jako omítka, do které si můžeme něco obtisknout či vymodelovat. Jan přišel s tím, že tomu dáme smysl a to ten, že na každou světovou stranu dáme jeden ze živlů a k němu uděláme něco, co s ním souvisí. Pustili jsme se do díla a šlo to velice dobře. Hlína z kaolínového lomu pěkně změkla, ale trochu zasmrádla:) Děti si dělaly bahenní pěsti a trochu u toho blbly, ale dost je to bavilo:) Všechny bavilo uhlazování a pak se skoro všichni podíleli na obrázcích na pícce. Po obědě jsme uklidili jurtu a vše kolem pícky a vyrazili do vesnice dodělávat domky. Kvidovi a Žofii se domeček úplně zřítil, Amonovi a Eliotovy také. Šárka s Žofkou Š. přibrali Elsu a také začali téměř od začátku a Radovan z toho byl plačtivý, protože byla členkou jeho party. Udělali jsme závěrečný kruh a na všech stranách byla spokojenost. V.

11.5.

Dnes jsme měli napilno, na programu bylo nanést dvě hlavní vrstvy pece, každá ruka byla dobrá, a tak jsme ráno po písničkách udělali poradu ohledně pravidel a braní si přestávek, zejména kvůli dnešnímu pařáku. První hodinu to fungovalo celkem dobře, děti se zapojily s vervou, ale postupně morálka klesala a děti hřešily na to, že průvodci mají plné ruce práce kolem stavby a vedení těch, kteří se chtěli na stavbě pece podílet. Tak jsme museli po opakované výzvě zabavit Eliotovi a Tammíkovi Bang, který postupně začal rozkládat morálku i zbytku skupiny. Nakonec jsme museli jurtu i zamknout.

Se stavbou pece nejvíce pomáhali už jako tradičně Ráďa, Theo, Grétka, Elsa a exceloval Kvído, který dával bedlivý pozor při přípravě materiálu a kontroloval pak kvalitu mixu a způsob jeho nanášení na pec. Ostatní se podíleli na stavbě také, ale průvodce stálo poměrně dost sil je nahnat a některé jsme podezřívali spíše v učení se umění zašívání se.

Závěrečný kruh nám dal také celkem zabrat. Na hry nezbyl čas.

Ale! Plánované dílo se zdařilo, 2 vrstvy byly naneseny a příště nás čeká finální dekorační vrstva z jílu, kde se určitě vyblbneme s různými ornamenty a otisky. Jan

4.5.

Dnes ráno vzal Jan děti k ohništi v zázemí a hrál s nimi na kytaru a učil je nové písničky. Václav mezitím naložil do vozíku za auto další hromadu hlíny a pak ji přivezl do zázemí. Po svačině jsme se pustili do prosévání hlíny a sekání slámy na malé kousíčky. Všichni pomáhali až na Noema, který se začetl tak, že nevnímal okolí. Partička dětí se průběžně vystřídala na prosévání a sekání. Bylo pěkné vedro, a tak jsme se opálili u práce:) Po obědě jsme si udělali Jendovu oslavu. Dozvěděli jsme se o Jendovi, jaký je to všestranný a šikovný kluk. Jeho táta Marek a Eliška nasmažili pěknou hromadu voňavých palačinek, takže jsme si na nich tuze pochutnali. Pak jsme si udělali kruh, ale nikdo už moc nedokázal udržet pozornost, a tak nás to zdrželo úplně od hraní her. Příště se na to s Janem zaměříme. Takže vše je již připraveno na příště. Pícce zdar!

27.4.

Dnes byl pěkný slunečný den, ideální pro bahnění. Po ranním kruhu, písničkách a sochách přijel Václav s 3/4 tuny kaolinu. Ten jseme navlhčili a začali zpracovávat. Nasekali jsme slámu a připravili pískovou formu na pec. I když zpracovávání jílu byla pro všechny legrace, postupně se ukázalo, že rozpracování tohoto jílu je příliš velká dřina, odolával veškeré snaze získat z něj materiál potřebné konzistence.

Svolali jsme poradu. Odvézt ho zpět? Vyložit u lesa? Zvítězil návrh postavit z něj sochu! A tak kluci začali stavět v lesíku za maringotkou sopku s kráterem. Ostatní modelovali z jílu totemová zvířata do svých domečků.

Po obědě jsme šli na průzkumný vrt na louku nad zázemím. Pod vrchní vrstvou země se zdá být vhodná jílovitá hlína. Příště ji zkusíme zpracovat. Na závěr jsme stříleli z luku Grétky.

20.4.

Ráno jsme se potkali v jurtě. Dnes tu byl první Amon v rekordním čase! Zazpívali jsme si pár písniček, ale Eliot už od rána strašně rušil. Ještě k tomu si přinesl luk se špičatými šípy, to by nevadilo, ale s jeho chováním je to palec dolů. Po sdílení, sváče a hře jsme se šli pustit do přípravy stolu na pícku. Šroubovali jsme prkna, měřili, řezali. Kvido, Jenda, Theo, Luis, Laura pomáhali s kutilskými pracemi. Jan s ostatními, kteří tedy moc dlouho nevydrželi, kopali hlínu. Eliota jsme nechali raději v jurtě. Když byl stůl vyplněný hlínou, pěkně ušlapaný, tak jsme na něj položili cihly šamotky a pěkně je zajistily bahnem. Po obědě jsme uklidili jurtu. Děti byly dost jarně vystřelené. Většina vyrazila do vesnice. Jenda, Luis, Noe a Tammík pomáhali vyrábět dvířka k pícce. Paráda! Příště již můžeme stavět pícku! Závěrečný kruh jsme udělali ve vesnici. Jan zabavil luk a šípy, se kterými se děti ohrožovaly. Hau!

13.4.

Sešli jsme se v menší skupince 9 dětí + 2 průvodci. Po vydatném muzicírování jsme začali se stavbou pece. Nejdříve jsme ji vyměřili a pak jsme se rozdělili na 2 pracovní skupiny – jedna šla na dřevo a druhá hloubila díry na soupky. Prokopali jsme se skoro až do Austrálie – Kvido s Jendou zdravili klokany u protinožců.

Po upevnění sloupků jsme sešroubovali podlážku pece. Každý si vyzkoušel šroubování s aku vrtačku. Bavilo to i kluky, kteří jinak raději jen běhají venku, takže aku šroubovák ještě určitě do programu zařadíme! 🙂

Protože dnes všichni přiložili ruku k dílu, vzal je Václav na rekreační výlet.

6.4.

Dnes jsme se vydali do Vižiny na výpravu. S částí dětí jsme se potkali na nádraží v Řevnicích a se zbytkem ve vlaku a cestou. Dnes nás je 12 a jsme již od rána dobře sehraná smečka. Hned jak vystoupíme, uděláme poradní kruh. Kaolínový lom je soukromý, tak promýšlíme, jak získat toužený materiál na pícku. Všude jsou zákazy a varovaní. Nakonec dojdeme na místo, kde jde Václav na průzkum. Po krátkém rozhovoru s panem Svobodou přejmenovaném na Hlínu, jsme dostali svolení si nabrat, co uneseme a co budeme potřebovat, tak si pro to můžeme sjet s vozíkem a on nám tu tuničku naloží, když ji uvezeme:) Děti se pustily do kutání extra kvalitní hlíny. Jenda si opravdu nabral, co jen tak tak unesl:) Všude tu roste podběl! Pak jsme s panem Hlínou došli k potůčku, kde jsme si umyli ruce a vydali se do lesa. Cestou jsme našli kanystr nafty. Asi si ji tam zapomněli zloději, o kterých pan Hlína mluvil. V lese jsme si našli místo v závětří a dali si sváču. Pak jsme pokračovali dál do lesa, kde jsme hledali ideální místo s vodou. Našli jsme perfektní místo u potůčku, kde jsme si udělali ohniště. Ráďa zapálil oheň a Jan s dětmi připravil jídlo. Pak se opékalo a modelovalo z hlíny. Kolem 14. hodiny jsme už museli vyrazit na vlak. Pohodovým tempem jsme došli na zastávku Všeradic, kde jsme prolézali tunelem a Luis si namočil obě boty. Na závěrečném kruhu byli všichni spokojení! Cesta do Řevnic byla klidná a plynulá. Díky všem za hodně pohodový den!

30.3.

Dnešek začal poklidně písničkami, hrami a diskuzí o pravidlech, kterou jsme připravili v návaznosti na neochotu Jendy a Thea být s námi ve škole, chtěli mít volno venku. Diskuze nám zabrala asi čtvrt hodiny a celkem se dařila, odsouhlasili jsme si, že kdo bude vyrušovat půjde ven si 5x oběhnout jurtu a dodržování sankce po zbytek kruhu fungovalo.

Po kruhu nám Mia oznámila, že je to její poslední středa, další středy se bude učit s Rozou doma. Na rozloučenou nám Mia připravila výborný čokoládový dort.

Potom jsme se vydali ven na krátkou procházku, abychom se alespoň trochu provětrali, než začnou odpolední slejváky. Noe se zasekl, že ven nejde. Jan šel tedy se skupinou do lesa a Václav Noeho přesvědčoval.

Před obědem jsme začali s výrobou medicínských váčků z kůže, výrobu jsme dokončili po obědě a účastnila se jí asi polovina dětí. Odpoledne bylo ve znamení různých rozepří, takže už na plánované hry nedošlo a akorát jsme s vypětím všech sil uklidili a udělali závěrečný kruh.

23.3.

Dnes byla Dita Ptáčková místo Jana. Setkali jsme se v počtu 11 dětí. Hned od rána bylo krásně a nálada v kmeni byla dobrá. Jenda přinesl ukázat svůj nový luk, který vyrobili s tátou. Mistrovské dílo! Jenda nám vše popsal a vysvětlil, jak se takový luk vyrábí. Pak jsme si zazpívali a zajamovali, zahráli naši hru, udělali kruh, po kterém následovala svačina a malování návrhů naší připravované pícky. Všichni se do toho s chutí pustili. Pak jsme se vydali do naší vesnice, kde jsme se zaměřili hlavně na větve na střechu. Tammík se přidal k Luisovi. Jenda a Theo tahali o 106, ale taky Ráďa, Grétka, Laura a hlavně Mája. Domečky už u většiny vypadají velice obyvatelně. Vydali jsme se na oběd a po přestávce jsme dokončili návrhy pícky a udělali prezentaci. Všechny chválíme, protože to mělo dnes vysokou úroveň soustředění a nápadů. Pak jsme udělali krátký sdílecí kruh, uklidili jurtu, zahráli si mrazíka a už byl konec školy.

16.3.

Dnes máme den otevírání studánek. Jsme spojení se Sokolíky. Složení průvodců je dnes kvůli nemocem Václav, Lucie a Špaňďa. Sešli jsme se na nádraží, kde jsme se přepočítali a vydali jsme se v počtu 24 dětí do lesa směr Kejná. Před Kejnou jsme si dali svačinu a pak se vydali na stoupačku. Další zastávka byla na vyhlídce, kde má Dvoreček svoje vlajky a tábořiště. Děti už byly trochu unavené, ale povedlo se nám na oběd dojít až ke studánkám. Trošku jsme se zděsili, protože studánky byly rozbité a kolem paseka. Proběhla zde nešetrná těžba dřeva. Vyšlo slunce a my jsme obsadili kamennou trempskou baštu, kde jsme rozdělali oheň a dali si baštu:) Pak si děti pohrály a objevily prvního mloka a ztuhlého sršáně. Pak jsme se vydali obloukem zpět do Kejné, kde jsme došli ke studánce, kde byla vodička jako křen. Špaňďa napojil všechny děti i psy. Kluci dělali listovou bitvu a pak zahrabali Kvidovi baťoh a omylem mu tam rozbili lišejníkový poklad, takže z toho byl Kvido až do konce školy rozhozený. Potom, co jsme se napojili u studánky, tak už byl pomalu dobrý čas se vrátit k nádraží. Vzali jsme to přes Palouček a na nádraží jsme přišli právě včas! Václav

9.3.

Dnes jsme měli jen 10 dětí. Přivítali jsme se písničkami o vodě a zjištěním, že oslava studánek je až příští týden. Kluci chtěli dělat kliky, a tak jsme v tom pokračovali i v posilovně na hrazdě. Bylo krásně, tak byl plán vyrazit až do Orlího hnízda. Cestou se Tammík zasekl v posilovně, protože ho předběhl Amon. Nějak se mu nepodařilo nás upozornit, abychom to vyřešili včas. Děti měly něco s kotníky, podvrknuté nebo naražené, takže se jim nechtělo moc chodit. Nakonec jsme vylezli kopec, kde jsme potkali školku. Jenda vzal luk, tak jsme došli na slunečné místo v lese a tam si zastříleli. Pak Jan rozjel šiškovou válku a skoro všichni se přidali. Byl čas se vrátit na oběd. Po bědě nám Eliot ukázal knihu Dva divoši, která se opravdu hodí do indiánské středy! Pak bylo sdílení v kruhu, ale děti již neměly pozornost, tak to bylo náročné a na dlouho. Po úklidu jsme šli hrát na chvíli hry. 

2.3.

Dnes jsme se sešli za mrazivého rána, bylo nás 15 i s ukrajinským klukem Janem, který k nám přišel na návštěvu. Zahráli jsme si písničky o vodě a naše hity. Pak jsme si udělali kruh, kde jsme si řekli, co nás dnes čeká a přivítali Jana a něco málo si řekli o dění v Evropě. Potom jsme si zahráli naši hru a vydali se do vesnice, kde jsme dodělávali domky na květnovou přespávačku. Jenda, Theo, Luis, Amon, Eliot, Noe, Mia a Jan rozdělali oheň. Mia a Noe a Jan udělali zalévací korýtko na rostliny. Tammík a Žofka Reich museli udělat skoro úplně celou konstrukci na domeček. Ostatní pracovali dle svého tempa a možností. S Janem průvodcem jsme prošli domečky a vše zkontrolovali, aby to dobře drželo. Příště budeme pokračovat. Vydali jsme se na oběd do zázemí, kde bylo teplo a spousty slunce. Po polední pauze jsme udělali sdílení a pak už bylo volno. V.

23.2.

Pražská parta dnes dorazila později, protože vlak měl půlhodinové zpoždění. Po ranním muzicírování jsme s Jindrou vyráběli lapače snů. Většina dětí pilně pracovala, dokonce i přes polední pauzu, a vznikaly nápadité kousky. Kluci, které nebavila výroba, trénovali počítání. Před obědem nás navštívil na chvíli Michal a vysvětlil Tammíkovi jak počítat složitější násobení. Po obědě jsme si zahráli s Michalem fotbal.

Odpoledne jsme tříbili schopnost reflexe a rozvahy s Hankou skrze hry a příběhy. Jenda, Eliot a Luis měli odpoledne volno a přišli až na závěrečný kruh. Pro Eliota bylo těžké se zklidnit a nevnímal žádné domluvy a dělal si ze všeho srandu.

16.2. koně s Luckou

Ráno jsme si zazpívali pár masopustních písniček a naše středeční hity. Udělali jsme si kruh, kde každý zasdílel své zkušenosti s koňmi a Lucka potom představila dnešní téma – koně. Probrali jsme pravidla a jak se v blízkosti koně chovat. Prohlédli jsme si výstroj koně a věci, které pro práci s koňmi používáme.

Před vlastní projížďkou jsme si vyzkoušeli péči o koně – kartáčování, čištění kopyt a úklid stáje. Polovina skupinky se projela dopoledne a druhá polovina po obědě. Jeli jsme lesem i kousek městem. Děti si vyzkoušeli také koně vést. Vše proběhlo, až na 2 situace, hladce. Při jedné se vylekal kůň s Kvídem a pár metrů popoběhl, když ho zbrklí kluci vylekali. Při druhé potáhla kobylka Elsu křovím, když ji Elsa vedla. S Elzou jsme si o tom ještě pak dlouho povídali, protože se hodně vylekala (fyzicky se jí nic nestalo). Před odchodem jsme si přečetli indiánskou pohádku.

9.2. prázdniny

2.2.

Ráno jsme si povídali o Hromnicích – Imbolci, našich předcích a indiánech. Potom jsme vyrazili do lesa na dodělání střech v naší indiánské vesnici. Vyzkoušeli jsme si řezání pilou a sekání sekerou. Po obědě jsme si přečetli indánský příbeh a hráli hry na soustředění z divadelní improvizace. Dnešní den byl klidný.

26.1. – jede se na hory – není škola

19.1.

Pizza time! Po ranním kruhu jsme si udělali těsto na pizzu a vyváleli z něj dlouhé hady. V lese jsme jen pak obtočili na klacek a opékali na ohni. Jenda s Theem zkusili i opékání placek na svém vlastním ohni. Veřejné poděkování Ráďovi a Grétce, kteří pomohli Janovi uklidit ze stolů zbytky po těstech.

Po obědě nás čekali origami s Noem. Předtím jsme ale udělali reflexi dne v kruhu, kde jsme se kromě dnešní náplně dne věnovali také konfliktu Bertíka s Tammíkem. Děti sdíleli jaké to bylo pro ně, když jim někdo řekl něco ošklivého a jak dlouho si to pamatovali. Došli jsme k závěru, že to často bolí déle, než když nás někdo bouchne fyzicky.

12.1. 2022

Dnes ráno byla v jurtě zima, pan Platil je doma a my si topíme sami. Tak jsme byli ráno zalezlí u kamen, kde jsme si povídali. Pak jsme s Janem zpívali písničky s novinkou Na Okoř je cesta. Děti byly nevyřáděné, a tak jsme s nimi hráli hry. Dnes je den bojovky, a tak jsme vybrali Miu, Noeho, Žofku Š. a Jendu jako kapitány a oni si vzali do týmu další 2 děti. Noe a Ráďa byli nespokojení a ještě přišel Tammík se zpožděním, tak jsme měli řešení a změny, ale nakonec se to vyřešilo, že Noe byl s Miou a Ráďa se Žofkou Š. a Tammík místo Noema. No, vyrazili jsme do vesnice, kde jsem rozdělal oheň, Jan šel připravit bojovku. Děti si dělaly opékáky na těsto. Mia měla akci s Tammíkem, ale to se vyřešilo. Děti vyrazily po skupinách na bojovku podle mapky, kterou Jan se všemi 20 stanovišti připravil. U ohně byl klid. Dřevo bylo vlhké a nechtělo hořet. První přiběhl Noe, Mia, Bert a Grétka, byla zima, a tak všichni luštili tajenku (indiánské moudro) u ohně, pak přiběhli Jenda, Eliot a Laura, pak Tammík, Elsa, Amon a s nimi Kvido, Žofka a Ráďa. Velké luštění až do oběda. Nakonec se to všem podařilo vyluštit. Oběd byl výjimečně v jurtě. Jan pak celou tajenku a otázky s dětmi prošel. Noe nás učil dělat origami a za to dostal bavlnku. Pak jsme uklidili jurtu a děti šly na vlak nebo domů. Acho!

5.1. 2022

V ranním kruhu jsme bilancovali uplynulý školní půlrok a říkali si, co si přejeme ve zbytku školního roku. Vyráběli jsme čelenky a náramky z kůže. Navštívili jsme také naši indiánskou vesnici v lese. Noe vyšplhal na strom, aby z něj sundal ulomenou větev, z které pak vyrobil motyku. Dnes se značně ochladilo a některé děti nebyly dostatečně oblečené. Vezměte prosím v potaz, že býváme i několik hodin v kuse v lese.

22.12.

Poslední středa v tomto roce. Po ranním kruhu, jamu a koledách jsme vyrazili na besídku do lesa. Svařili jsme mošt na ohni a ochutnali jsme cukroví. Zahráli jsme si hry na soustředění z divadelní improvizace. Po obědě jsme si udělali biják – Vinettou 1. Vše dnes probíhalo v pohodě a bez konfliktů. Přejeme všem krásné svátky a těšíme se v novém roce!

15.12.

Dnes jsme měli jen 10 dětí, tak jsme se ráno přivítali, zazpívali písně a pak si udělali kruh s mluvící holí. Mluvili jsme o našich silových zvířatech a jak nám pomáhají v našich životech. Pak jsme se pustili do výroby indiánských čelenek, což byla sranda a moc nás to bavilo. Jen Amon se nepřidal. Pak jsme se šli na chvilku projít. Po obědě jsme dodělali čelenky a náramky. Napadlo nás, že si zahrajeme divadlo, tak nám Jan připomněl příběh o moudré ženě, co rozsoudila spor rozhněvaných mužů. Tak jsme se do toho pustili. Elza, Žofka Š. a Laura byly moudré ženy, Maya byla poslíček kradené kůže, Jenda a Theo rozhněvaní muži, Eliot vlk zloděj, Ráďa indián, který volá moudré ženy na pomoc, Amon bláznivá žena….Příběh se nám povedlo natočit, bude na webu ve vánočním video speciálu ZeMě. Po natáčení Amon propukl v pláč, protože nedostal oficiálně roli. Tak jsme to rozebírali v závěrečném kruhu proč. Úklid a klid. Odchod domů.

8.12.

Dnes jsme dorazili do školy s Majdou, která jde za Jana. Děti se sešly kousek po 9. Elsa nedorazí, má něco s nohou. Uděláme kruh a zazpíváme si několik našich písní. Potom máme sdílící kruh, při kterém si povídáme o minulém týdnu a výletu do záchranné stanice. Hlavně si ale povídáme o Silových zvířatech, co pro nás znamenají a jak si je můžeme přivolat. Pomalu děti uvedu do děje skrz šamanský buben. Pomocí šamanské techniky, při které bubnuji na buben, provázím slovem děti do spodního světa za jejich silovým zvířetem. Většina dětí se toho účastní. Když se vrátí, tak jim rozdáme papíry a oni si malují své zvíře. Když mají hotovo, je svačina a pak hrajeme naši hru. Je čas vyrazit do lesa. Tam rozděláváme ohně a já připravuji trojnožku na kotlík. Jenda a Theo již také rozdělali oheň, pak Eliot s Šimonem, ke kterým se pak přidal i Amon. Další ohňová parta je Grétka, Laura a Ráďa, ti tedy rozdělali oheň až na 12. sirku:) Mezitím jsme uvařili výborný mátový čaj na ohni ve velkém kotlíku. Popíjíme čaj. Hasíme ohně a vyrážíme na oběd. Mia, Noe a Berťas udělali super lavičku! Po obědě doděláváme silová zvířata tak, že si povídáme o tom, co kdo prožil. Všichni mají pěkné zážitky. Hrajeme pastelky, všechny to baví. Pak uklidíme jurtu a já dodělávám detaily. Majda jde s dětmi ven a během krátké chvíle, dá Noe Kvidovi pěstí do oka, Berťas odejde bez dovolení domů a Theo se porve se Šimonem. Děláme závěrečný kruh. Noe a Tammík odmítli přijít, Šimon brečí. Řešíme s dětmi situaci po situaci. Kvido má nateklé oko. Šimon si to s Theem vyříkal. Bertík je již doma, mluvím s jeho tátou. Volám i Idanovi od Noema. Hotovo, uklízím a jedu domu psát kroniku:))) Václav

1.12. – výlet do Záchranné stanice ve Velkém Chlumci

Dnes jsme se s Indiány vydali na výlet vlakem do Osova, odkud jsme šli pěšky do Velkého Chlumce do záchranné stanice, kde jsou raněná zvířata.

Hned ráno byl trochu zmatek ve vlaku, protože některé děti neměly lístek až do Osova. Jan to vyřešil s průvodčím a dětem koupil lístek v Zadní Třebani. Ráno docela pršelo, ale pak se to protrhalo a bylo pohodové počasí. Bylo nás 14 + 2 průvodci. Na náhradě neohlášený Kašpi a ohlášená Laura. Mia se dnes přidala ke školkové putovce.

Naladění v partě bylo dnes od rána pohodové, všichni si užívali výlet. Žofka R. nám ve vlaku sdílela svůj sen o zvířatech, tak jsme to začlenili do ranního kruhu, kde jsme si povídali o Silových Zvířatech, totemu a zvířecích relikviích. Pak jsme se vydali do záchranné stanice, kde nás přivítal pan Petr a ukázal dětem všechna zvířata a dal nám i ptačí pera na čelenky! Pak i vysvitlo slunce. Šli jsme kolem dančí obory, ale moc daňků jsme neviděli. Přeměřili jsme obvod starého dubu – objalo ho 6 dětí. V lese u rybníka jsme si udělali tábořiště. Noe a Kašpi s Jendou rozdělali oheň, Mája, Šimon a Šárka krájeli zeleninu na oběd. Pak jsme si opékali, maso, tofu a jablka na ohni a hodovali. Děti si užívaly bahniště. Pak už byl čas vyrazit. Čas neúprosně letí, tak jsme indiánským během dorazili na vlak, který už zdálky troubil a akorát ho stihli. Ve vlaku jsme se potkali se školkou a už jsme byli unavení. Slunce prosvěcovalo mraky a dělalo úžasné a reálné kulisy k naší indiánské výpravě. Acho!

24.11.

Po ranních písničkách jsme si povídali o přezimování zvířat a zkoušeli jsme, jaké to je zadržet dech – v klidu a v běhu na místě. Zjistili jsme, že většinou bez dechu vydržíme 30 – 60 sec, ale byli mezi námi i „potápěči“, kteří hravě v běhu překonali hranici 3 minut a vypadalo to, že se teprve rozehřívají!

Po hrách jsme šli do lesa, kde jsme se zaměřili na stavbu střechy svých domečků. Blízko dokončení je skupinka Kvido-Tammík-Žofka, Jenda s Theem a skupinka Elsa-Grétka-Ráďa. Před obědem jsme se šli ještě projít do lesa.

Po obědě už byl jen závěrečný kruh, soustředění bylo ale tak nízké, že se nám protáhl téměř přes celý čas určený hrám.

17.11. státní svátek – volno

10.11.

Ranní kruh jsme začali písničkou Už Martin na bílém koni a pokračovali jsme našema country hitama. Amon, Eliot a Šimon měli opět zpoždění, přišli dokonce 10 minut po školkové skupině.

Po ranní pohybovce jsme vyrazili do lesa. Cílem bylo udělat si přístřešek pro schování se před deštěm a uschování březové kůry a suchého chrastí. To se nakonec povedlo skupince Elsa-Grétka-Radovan a hodně blízko dokončení je Jenda s Theem.

2. pokus na uvaření polévky Amonovi, Eliotovi a Šimonovi v lese nevyšel, dostali ale ještě šanci v zázemí, kde polévku připravili na ohništi před jurtou, takže tímto už mají všechny skupinky úkol splněn 🙂

Po obědě jsme šli na chvíli do lesa a vyráběli si ozvučná dřívka – ta se podařila dokončit Theovi a Radovanovi. Výrobě se věnovali ještě Jenda, Elsa, Grétka a Šárka, svá dřívka dokončí příště, zbytek skupinky už potřeboval „vypnout“ a věnoval se házení listí po sobě atp.

3.11.

Dnes jsme se setkali v menším počtu v jurtě. Trio Amon, Eliot a Šimon měli zpoždění a tak jsme si na kruhu řekli v kolik tu mají být. V 9h, pokud jede vlak přesně.  Po písních, kruhu a hře jsme rozdali ešusy. Děti si do nich natočily vodu a vydaly se do naší vesnice. Je hodně mokro, tak rozdělávání ohně je dost obtížné. Jenda a Theo to dali jako první. My s Janem chodíme od chýše k chýši a trochu radíme a pomáháme. Nakonec se povedlo oheň rozdělat všem až na Trio, ti chtěli spíš stavět domek nebo se nezorganizovali. Pak si všichni začali připravovat zeleninu na polévku, proběhl i indiánský směnný obchod. Jenda s Theem měli polévku první i s osmaženou cibulkou!!!! Potom Tammík, Kvido a Žofka R. připravili výbornou houbovku, Žofka Š. a Šárka vyrobily výborný zeleninový vývarem a nakonec Grétka, Ráďa a Elsa. Trio udělalo svůj „studený čaj“ z okousaného jablka. Uhasili jsme ohně a sešli se u táborového ohniště, kde jsme udělali ochutnávky. Mňam! Na obědě nikdo už nechtěl moc jíst. Po obědě jsme uklidili jurtu a udělali si závěrečný kruh. Řekli jsme, kdo má jakou bavlnku. Pozornost byla příšerná. Na závěr jsme si zahráli na mrazíka a pastelky. Během oběda děti samy hrály fotbal, ale byla tam přesilovka, která se dost řešila v kruhu. Achooo!

27.10. – podzimní prázdniny

20.10.

Ráno už je docela zima, a tak se všichni derou do jurty. Když jsme pohromadě, tak si zazpíváme, ale bedna od whisky se někam ztratila:) Pak děláme kruh, kde si znovu vysvětlujeme hůl darů a komu a za co se dávají bavlnky. Pak si říkáme o fungování v kmeni, že starší a silnější pomáhají mladším a slabším. Zahrajeme si naší ranní hru a mizíme ven. Děti sbírají bylinky na čaj, když je mají v ešusu, tak jim do něj nalejeme vodu a vydáváme se do naší vesnice. Tam už mají někteří hotová ohniště, jako Tammík a Žofka R., tak ti se již pouštějí do rozdělávání ohně, dnes to trochu uspěchali, takže to bylo až na 5. sirku. Pak již vaří čaj a je výborný. Amon, Eliot a Šimon dodělali s pomocí Václava a Jana ohniště a rozdělali oheň na 2. sirku! Mia a Noe museli úplně předělat ohniště, protože jim ho rozryli divočáci a oheň rozdělali na 2. sirku. Žofka Š. si dodělala ohniště a sama zapálila oheň na 1. sirku! Ráďa s Grétkou také dodělali a zapálili oheň. Ráďa se vztekal, protože jsme už museli jít na oběd a on chtěl vařit čaj. Děti uhasily ohniště a vyrazili jsme na oběd. Noe si to dal s Miou poslepu. Po obědě jsme uvařili zbylé čaje na ohništi v zázemí. Všechny čaje byly jedinečné a výborné! Pak Amon, Eliot a Šimon zdrhli do lesa, tak museli běhat kolem jurty. Na závěrečném kruhu jsme si řekli, kdo má kterou bavlnka a za co. Dnes jich bylo fakt hodně! Na závěr jsme hráli na slepu bábu a fotbal, u kterého Mia hodně řvala a byla nespokojená se soudcováním.

13.10.

Achoo, indiánští přátelé.

Do ranních indiánských písniček a countryovek se nám dnes opět vkradl Eminem a Imagine dragons.

Přečetli jsme si Irokézský příběh o Tvůrci ohně – indián, který dovedl zapálit oheň jako první, se stal náčelníkem. A pokud byl opravdu dobrým náčelníkem, uměl zažehnout oheň i v lidských srdcích, tak aby se všichni v kmeni měli rádi a žili spolu v míru a souladu. Jednou byla zvolena náčelníkem žena – Velká Usmiřovatelka, která uměla spravedlivě a laskavě rozsoudit všechny spory a šarvátky. Kmen díky ní mohl žít po dlouhá léta v míru.

Do naší indiánské vesnice jsme se vydali ve dvojicích – jeden šel poslepu a druhý ho vedl. Zkoušku zvládli všechny Rudé děti.

Ve vesnici jsme si připravili ohniště a dva domy zvládli dokonce už oheň zapálit. Prvenství patří Theovi s Jendou, kteří na přípravě ohniště pracovali s obrovským nasazením a soustředěním, takže se jim dokonce podařilo v cílové rovince předehnat skupinku Hugo-Tammík-Žofka. Ti ale zase ukázali perfektní spolupráci a schopnost se dohodnout, což bývá ve větším počtu složitější. Oheň pak zapálili na první sirku!

Do velkého boje s kořeny v místě svého ohniště se pustila Mia s Noem. Noe dokonce vylezl na strom, aby odklonil překážející větev a oheň ji pak nespaloval. Vidíme, že v jejich srdcí je velká láska k přírodě, kterou však občas zastíní pocity křivdy a prchlivost. Tak se stalo, že obětí prudkého návalu jejich emocí se stal jeden živý stromek a vzájemný respekt byl narušen. Jak praví indiánské přísloví, slova, která opustila naše ústa, ani šíp, který opustil tětivu, už nemůžeme vrátit. Můžeme se však poučit a příště jednat vědoměji. Zlomený strom už nevyléčíme, ale narušenou úctu a respekt obnovit můžeme. Věříme, že tato událost přinese poučení do našich životů.

Grétka a Elsou také téměř dokončili své ohniště. S velkou pozorností a láskou přesadili všechny klíčící stromečky, které rostly na vybraném místě.

Žofka Š. si dnes vyzkoušela práci sama a velmi se jí dařilo.

Amon, Eliot a Mája pečovali o nalezeného skokana, svou zahradu a lom kamení. V závěru dne byli pak s ohništěm trochu ve spěchu a dokončí si ho příště.

6.10.

Dnešní ráno jsme se pomalu scházeli v jurtě, kde už hořel ohěň v kamnech od pana Platila. Jenda s Bertíkem rozjeli ranní zápasy a ostatní se na to dívali. Pak dorazil Jan a zbytek dětí. Zazpívali jsme si pár písní a pak si zahráli „naši“ ranní hru. Pak proběhl poradní kruh, kde jsme se dohodli na cestě mlčení až do naší vesničky. Většině se to povedlo. Jen Theo s Jendou si šeptali, Amon s Eliotem také promluvili a Kvido hned na začátku v jurtě. Na cestě zpět budou mít znovu šanci. Pak jsme se nasvačili a pustili se do našeho společného ohniště. Cestou sem jsme sbírali chrastí, suché větvičky a březovou kůru. Řekli jsme si vše o tom, co je důležité mít na rozdělání ohně v mokru. Pak jsme dělali naše ohniště s vykamenovaným dnem, tak to byla docela prácička. Většina pomáhala, ale někteří se pustili do dodělávání svých příbytků, zahrádek a podobně.

Ohniště jsme stihli tak tak. Už jsme museli na oběd. Cesta mlčení. Berťas se dostal do konfliktu s Theem, který ho omylem bouchnul svým kopáčem, tak jsme to museli malinko usměrnit. Po obědě nám Mia ukázala indiánskou knížku a četli jsme si o kmeni, ze kterého pochází. Pak jsme uklidili jurtu a vydali se na hřiště, kde jsme hráli hry se zavázanýma očima. Námořníky, chození za zvukem, slepou bábu, byla to sranda. Pak už byl čas jít domu. Bavlnku dostal dnes každý!:)

29.9.

Achoo, indiánští přátelé.

Intuice Ráďovi dnes ráno správně napověděla, že bude nová písnička – Blízko Little Big Hornu. Přidali jsme i pár dalších trampských a jednu lidovku 🙂

Do naší lesní indiánské vesnice jsme zvládli dojít v tichu, domlouvajíce se pouze posunky. Tuto dovednost ještě využijeme později.

Vesnice se už formuje, některé domečky získaly střechy, jiné chlévy pro hlemýždě, nebo se proměnily v prolézačku. Některé volají po moderních technologiích (koutek s videohrami) a materiálech (plastová plachta), jiné zůstávají věrné tradičním nástrojům, např. Žofka R. místo nože zvládla vše řezat pazourkem.

Po obědě nás Noe s Miou učili číst v mapách. Zahráli jsme si několik pohybových her – příště se těšte na další.

Jediné, co nám dnešek znepříjemňovalo, byla značná nesoustředěnost a časté vyrušování.

22.9. – stmelovací výlet

15.9.

Achoo, indiánští přátelé.

Dnes jsme hned po ranním muzicírování vyrazili do lesa. První zastávka byla v lesní tělocvičně. Svačina byla až na kopci. Po cestě jsme trénovali hod šiškou do dálky, výšky a na letící cíl. Taky jsme si zahráli indiánský petanque. Nakonec jsme dorazili až k Řevnickým lomům kousek nad Orlím hnízdem. Zkoušeli jsme se orientovat podle kompasu. V práci s mapou budeme ještě pokračovat příště.

Po cestě jsme našli několik krásných hřibů, najedli se malin a ostružin, nechali se poštípat od komárů a také jsme potkali obrovskou housenku drvopleně, můžete o ní dětem přečíst.

Pár členů kmene si cestu krátilo intenzivními hádkami, což bychom také rádi příště vynesli na světlo, protože jiné členy kmene už moc nebaví to pořád poslouchat.

Oslavili jsme narozeniny Šárky.

1.9. 2021

Achoo, drazí indiánští přátelé, vítáme Vás v novém školním roce, který odstartovala indiánská středa.

Sešli jsme se v plném počtu, ve výborné náladě a po deštivých týdnech nás podpořilo i letní slunce 🙂

Po společném muzicírování jsme si zahráli několik pohybových her a seznámili se s náplní školních střed. Stejně jako máme 4 světové strany budeme se zabývat čtyřmi dovednostmi. První dovedností je les – jak naslouchat lesu, jak se v něm vyznat, jak poznat vhodné místo na přespání nebo na rozdělání ohně. Druhou dovedností je řemeslná zručnost a píle. Třetí jsou společenské dovednosti – pomáhání druhým, urovnávání sporů, komunikace, péče o vztahy a společenské blaho kmene. Čtvrtou je rozum – originální nápady a řešení, počty, či psaní.

Po svačině jsme si prošli pravidla, která jsme dlouho vášnive probírali, ale nakonec se nám je podařilo sepsat a podepsat. V lese jsme si našli místo na naši indiánskou vesnici a založili místo na scházení kmene v kruhu. Odvahu a rovnováhu jsme zkoušeli přechodem po kládě nad roklí. Z lesa jsme si přinesli 2 hole – mluvící hůl a hůl darů, na kterých jsme po obědě pracovali v dílně. Přivítali jsme prvňáčky, všichni do školní skupiny bez problémů zapadli.

Příští středu plánujeme dokončit mluvící hůl a hůl darů, tak abychom ji mohli vyvěsit ve školní jurtě. Každý na ní bude mít své jméno a za každou podporu kmene ve výše zmíněných dovednostech bude odměněn bavlnkou, podobně jako indiáni získávali za své činy pera do své čelenky. Čeká nás také výzdoba poradního kruhu v lese a tvorba indiánské vesnice.