Letní PUTOVÁNÍ Českým krasem a brdskými lesy 3.- 7.8. 2020

Sešla se krásná skupina 16 dětí – 8 holčiček a 8 chlapců. Nejmladší byla pětiletá Adélka – jediná z dětí, která jde příští rok ještě do školky a nejstarší Marianka, které je už 11 let.

První dva dny byly hodně mokré a deštivé. Naštěstí byly všichni dobře vybavení a vůbec si na nepohodlí nestěžovaly. Změnili jsme původní plány vzhledem k počasí, i kvůli výluce vlaku.

Myslím, že z fotek jde dobře vyčíst jaká byla nálada. V údolí Kejného potoka děti stavěly hráze, Jenda do půl těla, hledaly mloky a jedno mládě skutečně objevily, hrály spousty her, které rád řídil a nutno podotknout, že spravedlivě, nejstarší Tonda. Po výstupu přes kamenné moře k Orlímu hnízdu se Béďovi s Petrovou pomocí a za vydatného zpěvu „Ohni proměň mne“ nás ostatních podařilo i v dešti rozdělat oheň. A dali jsme si obídek – dobroučké špagety se zeleninou a sojou. Děti si přidávaly o 106, někdo by přišel pro přídavek i po čtvrté. Jakmile jsme dojedli tak se zase mohutně rozpršelo a jediné suché místo v okolí byl nový seník kam jsme se schovali a děti si vyprávěly vtipy.

Když už jsem byla nalomená, že půjdeme do zázemí, tak přestalo konečně pršet a my to vzali ještě kolem řeky na nádraží. Doufala jsem že i druhý den přijdou všichni v plném počtu. Doma jsem usnula natotata.

V úterý ráno nepršelo, ale bylo jak v prádelně a všechno po dešti nasáklé a blátivé. Rozhodli jsme se posunout se do Srbska, kde je prostě tolik možností. Šli jsme Údolím děsu, některé děti si vzpomněly proč má to místo takové jméno a ostatním jsme to společně vyprávěli. Došli jsme k pramínku Kody, kde byl papír že už voda není pitná a to nám teda přišlo hodně líto. Nicméně byl čas na velkou sváču a spousta her okolo rybníku.

Po svačince začalo zase dost pršet tak jsme vyrazili k Tetínu, cesta utekla jako nic. A pak nás čekal sestup po vodopádu. Už jsme několikrát na tomto místě byli, ale nikdy ne v takovém nečase. Nicméně jsme to slezli bez ztrát a až dole jsem si řádně oddechla a uvědomila si jací to jsou všechno borci. Fakt to hoodně klouzalo.

Děti byly šíleně zabahněné a byl čas na oběd a naštěstí i suché místo opodál na oběd. Děti našly jeskyni a fantazie běžela na plné obrátky. Pak už kolem řeky zpátky na nádraží a šup domů se vykoupat a vysušit.

Další tři dny už byly opravdu letní pohodička se vším všudy. Velká úleva. Ve středu koupačka v lomu, Aksamitová brána, Koněprusy, trable s busem a cestou domů, Žofky klíště v oku :/

A ve čtvrtek přes zázemí – Terka Reichová nám vyvezla bagáž – a cesta pro nás s Petrem do neznáma – přes koňské zázemí Jupiter na hradiště Pišťák, kde to znala jen Berinka, která tam předtím přespala v dešti se školákama, a pak oblíbená Babka, další koupačka v Berounce příprava večeře, líčící párty v holčičí jurtě, nekonečné uspávání dětí, které ušly rekordní vzdálenost. 23 244 kroků a nebylo to na nich vůbec znát, klidné přespání v jurtách a pak už poslední den, který začal velmi brzy, snídaně na terase, balení a krátká cesta skalnatou roklí kousek od zázemi a sdílecí kruh, kde děti vzpomínaly na nejlepší momenty z celého týdně (pořadí dětí – vodopád!!!, lom!! Aksamitová brána, parádní místo s dubem a výhled z Babky..). Pak už nás čekala obědová hostina v zázemí, kterou nám přiipravila Lucka, oslavili jsme Lady svátek a čekala nás poslední koupačka v Berounce a pak už tradá – rozloučení a domů.

Děkujeme moc milí rodiče za důvěru nám poslat Vaše skvělé děti.

Díky Lucce Lerchové za proviant ve čtvrtek i v pátek, dokonce i k řece nám dovezla odpolední svačinku!

Díky Elišce Salay za organizaci Letních školek a taky za skvělý makový koláč.

Díky Desi za dobroučké lívance.

Díky mému kolegovi Petrovi za vše!

Díky Petrově mamince za čtyři vynikající putovní obědy!

Díky že se nikomu nic moc nestalo, a vytáhla jsem lékarničku jen dvakrát na malou náplast.

A nakonec díky , že vlaky tentokrát jezdily celkem obstojně.

Je fakt úžasné pozorovat zdravou bezprostřednost a autonomii skupiny dětí, když je jim poskytnut bezpečný prostor pro jejich hry a příběhy. Jak si pomáhají, dávají hranice, jak se navzájem od sebe učí a jak málo je potřeba vstupovat.

Fotky, na kterých můžete vidět vše výše popsané:

Míša Formanová