Tábor ZeMě 5. – 9.8.2019

Tábor ZeMě 5. – 9.8. 2019

Fotogalerie:
https://photos.app.goo.gl/VgvY2zX9YkirdbEb8

Pondělní ráno nás zdraví rosou a sluníčkem a my mu na oplátku děkujeme hromádkou kopulek, které s pomocí ochotných rodičů vyrůstají na kraji louky v zázemí. ZeMě zahajuje týdenní tábor, na který nám přijíždí 23 statečných předškoláků, školáků a bývalých školáků od pěti do šestnácti let.
Když jsou stany postavené a děti zabydlené, scházíme se v kruhu kolem ohniště, abychom si pověděli, co nás čeká a připomněli si základní pravidla, jak se k sobě chceme chovat. Čeká nás tábor volně motivovaný lesní moudrostí, takže první dopoledne strávíme hledáním svitků s vysvětlením, co znamenají světla krásy, pravdy, lásky a síly a plněním drobných souvisejících úkolů, mezi kterými je třeba poznávačka přírodnin, hádání písniček z pantomimy nebo spolupráce při průchodu pavučinou z provázků.
Odpoledne začínáme motat první bavlnky do vlasů i na zápěstí, trénujeme přihrávky s frisbeem a všelijak jinak se zabavujeme v zázemí, volnou hrou i různorodými činorodými nápady posádky. Po večeři přijíždí Michal s kytarou a kdo má chuť ještě si běhá kolem, zatímco ostatní usedají k ohni a povídají nebo zpívají. Pak už jen pohádka, uklidnit první stesky po maminkách i vášnivé diskuse ve stanech starších dětí a tábořiště pomalu utichá až všechny dušičky sladce spí.

Úterek nás vítá ovesnou kaší z dílny těch, kteří byli první vzhůru, kterou si ochucujeme kompoty a marmeládami z rodičovských zásob. Vzniká titulní stránka táborové kroniky z dílny Beri a Anežka A. a Olík s Hugem později přidávají i první zápis (snad ne poslední ☺). Dopoledne rozvíjíme světlo krásy: budujeme krásná těla při sportovním dopoledni. Na stanovištích se zapálení sportovci činí v trakařích, skoku z místa, visu na hrazdě, fotbalových dovednostech, střelbě frisbeem na cíl atp. Po svačince se ještě odebíráme na cestu nad zázemím, abychom si zaběhli šedesátku na čas i třeba po jedné noze. Děti jsou nadšené, většina z nich maká a překonává sama sebe, nejstarší Rozárka a Marek pomáhají s organizací a nádherně se o mladší starají.
Odpoledne přichází čas na slíbenou koupačku na řevnickém molu a zmrzlinu, dobrou náladu nenaruší ani první trocha deště. Starší kluci s Petrem dokonce pokračovali ve sportovním nasazení a přeplavali Berounku. Večer už je volnější, někdo hraje na policajty a zloděje, někdo Dixit, opět utíráme pár slziček, největší smutek zahání Petr bujarou hrou s házením žonglovacích míčků a Katy navazuje jednou lachtaní rodinou a třema čuníkama. Pohádku trochu odsouvají dohady, kde kdo spinká, aby byli všichni spokojení, trváme na tom, že takové řešení musí existovat a máme pravdu, takže nakonec už jen to večerní čtení a noční bouřku už málokdo přes spokojené oddechování zaregistruje.

Středa měla být deštivá, ale vypadá to, že se vypršelo v noci. Stejně pro jistotu balíme i pláštěnky, aby nás na výletě v lesích nic nepřekvapilo. Malinko se obměňuje průvodcovské složení, dnes má volno Petra a nahrazuje ji Španďa, který už zůstane až do konce a nahradí Petra, který večer vyrazí za rodinou. Dnešek je tedy ve znamení puťáku pod vedením kluků ze školkovních putovních skupin. Vyrážíme na Kamennou, kde nás zastihne drobounký deštík, který některé ani nenažene do pláštěnek, a pokračujeme k vodopádu na Kejné a pak podél potoka dolů kolem temascalových míst až na staré svačinkové. Pozorujeme železité dno potoka, pijeme ze studánky, nacházíme mladé mloky, slyšíme káně, drbeme psy, hrajeme dračák, zobeme ostružiny a dělíme se o jídlo, kterého jsme s sebou vzali tak akorát na to, abychom netrpěli hlady, ale pocítili, jaké to je žít skromně a vážit si potravy. A že se to vyplatilo, svačinku po návratu si všichni dají s chutí, nikdo nebrblá, že chce jíst něco jiného a ani na kompostu snad nic nepřibylo. Večer je volný, lemovaný deštěm, malí malují obrázky a hádají, co to bude, velcí se rozutekli v různých hrách, někdo pomáhá s přípravou večeře.

Kronika tábor ZeMě_Katy_pokračování

Čtvrteční ráno je opět zlatavě třpytivé, ukládali jsme se za deště a vstáváme do teplého počasí. Ideální pro dnešní plány: dopoledne se pouštíme do batikování triček a na odpoledne jsme si naplánovali koupačku, nejlepší způsob, jak se v táborových podmínkách opláchnout. Nejprve tedy máčíme trika a stahujeme je provázky nebo uzly. Začínáme žlutou a modrou barvou, někomu stačí, někdo si počká ještě na červenou nebo na další várku modré. Někdo poctivě přidává uzlíky a promýšlí kombinaci barev, někdo je nadšen z jednobarevné batiky, každopádně se postupně zapojujeme do míchání, solení, máchání a sušení, až je každý spokojen a výsledek stojí za to.
V mezičase kreslíme pohledy nebo obrázky do kroniky, v kotlíku na ohni se vaří brambory, chystáme dušenou zeleninu a pociťujeme, jaké to je, když se o sebe sami staráme: vařit a batikovat zároveň logicky vede k pozdějšímu obědu a kdo brblá, může si stěžovat leda sám na sebe, že nešel dříve přiložit ruku k přípravě jídla. Ale on skoro nikdo nebrblá a tak se po pozdním obědě vydáváme na pozdní koupačku. V řece je blaze, holky na břehu sbalily nějakou paní a karbanily s ní prší, kluci zase plavou až ke splavu, zakončujeme zmrzkou a spokojeně kráčíme zpět připravit pozdní večeři. Mezitím přichází Michal s kytarou, po somasovém gulášku rozděláváme oheň a Michal se Španďou za střídavého doprovodu dalších hudebníků hrají a hrají a zpíváme a zpíváme, Markovy moravské, naše vzpomínky na mládí, krásný jam na motivy skákalpsa a prší prší, paráda, atmosféra, je poslední večer, do hajan odcházíme, jak kdo odpadne, někoho odnášíme spícího, jiným pomůžeme po svých. V průběhu večera ještě Rozárka s Markem, Adrianem a Miou přicházejí se světýlkem pro děti a postupně je vyvádějí na stezku odvahy, kterou už dva dny důkladně promýšleli a připravovali, jen strašit jsme jim nakonec zakázali.

Pátek je dnem balení. Slunce svítí jako divé, asi ví, že je potřeba vysušit stany důkladně ze všech stran. Malí i velcí si sbírají své saky paky a pěchují je do batůžků a kufříků. Do toho zametáme a poklízíme velkou jurtu, sbíráme zbytky provázků, rozmotáváme pondělní pavučinu, zkrátka musíme nechat zázemí ve stavu jako před táborem. Před obědem se už chceme schovat před sluníčkem do lesa, vyrážíme na poslední výpravu nahoru ke studánce, někdo si hraje v rokli, den už si tak volně plyne. Plánovaný zápas ve frisbee rušíme pro přílišné horko, tak dopisujeme kroniku, nachystáme zbylé pohledy a tu a tam ještě poklidíme, co kde zbylo. Jsme rádi, že nám počasí takto krásně vyšlo, kdyby bylo celý týden pětatřicet, bylo by nám méně do zpěvu.
V závěrečném kroužku u ohniště pak už jen shrnujeme, jaké aktivity ze světel krásy, pravdy, síly a lásky jsme zažili a posíláme slovo do kruhu, co se komu nejvíc líbilo. Děkujeme si za vzájemná obohacení a rozdáváme diplomy za sportovní nasazení, komentované slovy ocenění, každému za to, v čem tento týden vynikal, s čím si moc dobře poradil, za co si zasloužil náš obdiv. A že toho vůbec nebylo málo!

Určitě jsem zapomněla zmínit spoustu věcí, třeba jak Tonda rozdělal oheň křesadlem, jak se starší sourozenci starali o své sestřičky a bratříčky, i když je trochu štvalo, že musí tu a tam opouštět stejně staré parťáky, nebo tu báječnou šiškovou bitku, která doprovázela klábosení průvodců o klimatické nouzi. Shodli jsme se, že kdyby všude po světě vyrůstaly tak nádherné děti, jako tu máme, nebylo by třeba obav o budoucnost. A to je to nejpodstatnější závěrem: v týmu Katy, Ondřej, Petra, Petr, Španďa a Zdeňka naprosto jednohlasně zaznívalo, že banda dětí, která se nám sešla, byla neuvěřitelně úžasná a inspirativní. Nikdy bychom je takhle věkově nenamíchali, vůbec by nás nenapadlo, jak dobře může takhle rozmanitá skupina fungovat. Každý jednotlivec přinesl svůj dar, vládl vzájemný respekt a pohoda, starší se postarali o mladší a ti zase nadšeně třeba o společné vaření a uklízení.

Takže vám děkujeme za důvěru, se kterou jste nám je svěřili! Spoustu jsme toho stihli, spoustu nestihli, byl to takový první experiment a hledání toho správného poměru aktivity a volnosti, péče a soběstačnosti. Za rok trochu stejně a trochu jinak, rozhodně však znovu!