Hudebně dramatická středa

Duben, ještě tam budem, 10.4.

Všechny smysly jsme si řádně osvěžili, dokonce posledně otestovali, tedy se můžeme plně pustit do Velikonoční rytmiky, májových a jarních písní. Rytmus a tempo. To je něco, co nás zajímá, zkoušíme sólo i ve skupině. Přečteme si jednu veršovanou pohádku, kterou bychom nyní rádi více rozpracovali. Uvidíme, kudy nás to povede… Posledně jsme ale opět šáhli pro emoční karty. Ukázaly se jako skvělým nástrojem při řešení sociálních konfliktů ve skupině. Děti už s nimi umí moc hezky pracovat a tak jsme během poměrně krátké doby otevřeli společně téma posmívání a ubližování: jak se cítím, když se mi to děje? A jak bych si přál cítit, když bych si mohl vybrat? Proč tedy někdo způsobuje jinému špatné pocity, když se ukazuje, že si ve skupině/škole přejeme všichni cítit se dobře? …

Březen, za kamna vlezem, 26.3.

Během března jsme se dále věnovali všem našim smyslům. Potrénovat sluch nám přišli Bětka se svojí kolegyní, které nás vrátili v čase a seznámili nás se skladateli vážné hudby. Ukázky hráli na cello a housle, to byl skutečný sluchový zážitek. Zrak jsme si ozkoušeli na různých postřehových hrách. Hmat nás zase dobře vedl, když jsme měli oči zavřené… Čich jsme zkoumali dnes pomocí různých éterických olejů a bylin. Děti si vyrobily své voňavé pytlíčky. Zbývá nám poslední smysl… A děti mají domácí úkol na příště – přinést něco na chuť (jedlé a co se dá rozdělit na 16 kousíčků). Jak se dá v jednom skvěle zahrát divadlo i s celým Ptačím cirkusem nám předvedl v jurtě principál Pepíno Von dráček.

V hudební výchově jsme se plně ponořily do zkoumání rytmu a tempa. Není to jen tak, udržet rytmus, který si i sami jednotlivě děti vymýšlí. Tempo se dá zpomalovat a zrychlovat. Zkoušíme si jednotlivě vést a určovat tak náladu celé písně. Je to stále výzva, vnímat se vzájemně. Hezky nás vedou písně, které souvisejí s kolem roku. Po Masopustu, vynášení Morany přišly jarní písně a dnes jsme začali písně k otvírání studánek, tedy ty, které souvisí s vodou jako například lidovka „Pod našimi okny teče vodička“ nebo oblíbená „Teče řeka“. Vždy si i k jednotlivým slavnostem řekneme, proč je slavíme a co znamenají. A na tu naší závěrečnou, slunovratovou, se můžete těšit na malé představení, do kterého se pustíme během dubna. Gábi Doubek

12.2.

S Míšou, která zaskočila za Gábi, a dětmi jsme si nejprve zahráli sluchové pexeso vytvořené z chřestítek. V Kinder vajíčkách se ukrýval různý materiál –  čočka, fazole, hrách, kuskus, rýže. Docela hladce se nám podařilo stejně znějící chřestítka spárovat. Poté jsme se zavřenýma očima napjatě poslouchali a snažili se zapamatovat si sekvenci zvuků. Ze sledu zvuků jsme pak sestavovali příběh. Interpretace dětí byly pestré a některé i docela strašidelné, představily si Vánoce, peklo nebo popravu. Aby se nám téma smyslů pěkně usadilo, zapsali jsme si do sešitů, kolik máme základních smyslů a které to jsou. Přidali jsme piktogramy smyslových orgánů a obrázky toho, co rádi jíme, čicháme, slyšíme, vidíme, čeho se rádi dotýkáme. Následně jsme se krátce rozezpívali a oživili si několik masopustních písniček. Ve skupinkách jsme improvizovali nebo zdokonalovali už připravené taneční mini-vystoupení k Myšce tanečnici. Navzájem jsme si vystoupeníčka předvedli.  

Nakonec jsme se ještě naučili romský čardáš Duj duj duj duj dešuduj, níže přikládám slova a nahrávky. 

Duj duj duj duj dešuduj
Te čumidav te čumidav parno muj
/:O parno muj čumidav
Gerekostar kikidav
Šarlagi šarlagi kikidav:/ 2x

http://www.zemezeme.cz/wp-content/uploads/2025/02/Hlas-204_sd.mp3.

Na nový rok o slepičí krok

Skočili jsme rovnýma nohama do nového roku. V rolích tří králů si děti vyzkoušeli komunikovat s lidmi ve veřejném prostoru. Navíc jsme podpořili dobrou věc. Dostali jsme svěcené křídy a pestrobarevné nákrčníky.

Další středeční odpoledne jsme otevřeli práci se smysly. Kolik máme smyslů? K čemu nám slouží? Můžeme jimi komunikovat? Vnímat se? Začali jsme hrát na toto téma různé hry. A také zpívat masopustní písničky. Přidali jsme si rytmické nástroje. Rytmus je důležitý. Nese nás a dává nám pocit bezpečí. Je dobré jej vnímat i společně tvořit.

zapsala Gábi Doubek

Vystoupení slunovratné

11.12.

Máme za sebou úspěšnou generálku. Dotvořili jsme některé rekvizity, ty přivezeme na místo autem.

V den besídky 17.12. se sejdeme přímo v clubkinu Černošice v 17:00. Děti můžete přivést sami nebo se pokusit domluvit se svozovými průvodci. Prosím, aby měly s sebou svůj kostým. Zde aktuální seznam:

Ondra B. – děda (palička na kapra máme)

Matěj – kapr

Flori – táta

Amálka – teta pekařka (vánočka)

Ceci – kočka

Julinka – máma

Jan – strýc Slávek (zápalky z kartonu)

Šimon D.- prskavka

Elza – táta (minimax máme)

Ondra N. – syn

Zeon – syn (mobil z kartonu máme)

Pepan – táta (ryba máme)

Anežka – děda (hudební nástroj)

Matouš – strýc (housle z kartonu máme)

Anička – dcera

Tea – máma

Belinka – kočička

Těšíme se s vámi!

Ve středu 18.12. po besídce pak plánujeme klidnější program, zpívání koled s ochutnávkou vašeho cukroví:)

27.11.

Odpolední koncentrace bývá někdy výzvou. Proto jsme zvolili pro začátek jednoduché vystoupení, které vychází z předešlé práce s emocemi a navazuje na téma rodina. Vybrali jsme jednu píseň (nechte se překvapit:), kde si děti rozdělily role a ty mají ztvárnit pantomimou. Prosíme, zda byste společně mohli zapátrat doma po kostýmu, nejde o nic složitého, mohou to být jen prvky např. zástěra, sako, klobouk či hůl.

A dále si zpíváme. Nyní už koledy. Někteří už hezky nesou rytmus. Máte se na co těšit. Příští středu nás čeká po zkoušce na besídku společné zpívání koled spolu se školkou a Španďou i Evčou v týpí u ohýnku.

Ve středu 11.12. bychom vyráběli rekvizity, PROSÍME VĚTŠÍ KARTONY, KDO MÁTE A MŮŽETE VĚNOVAT. To bude poslední zkouška před besídkou. 

Čas dušiček a předků

Pracujeme s tématem rodiny, emocí v rodině, silných a třebas i slabých pocitů, kterých si můžeme všímat kolem sebe. Jaké kvality pro nás nesou lidé, se kterými žijeme? A jaké silné charaktery a emoce s nimi spojené se třebas propsali od příbuzných, kteří už s námi nežijí? Děti jsou čím dál více odvážné v popisování svých pocitů i pocitů někoho druhého. Již chápou, že jedna emoce navazuje na druhou a že to často může být dost odlišné prožívání. Procvičujeme dále rytmiku, rytmus, předávání slova – držení pozornosti a respektu, když má druhý prostor. To je stále velké a dosti zásadní téma.

Zpíváme písně, které se váží na období kolem dušiček a také na proměnu přírody v tomto čase. Během některých písní střídáme zpěv s pohybovými úkoly v prostoru. Děti si již vyzkoušely i sóla vprostřed kruhu, kdy všichni zpívaly a jeden, či dvojice nebo skupina pohybově improvizovala.

Emoce lepší než nemoce

Práce s emocemi nás baví. Postupně odkrýváme jednu po druhé, hrajeme si s nimi, nacházíme je skrze hry jednu po druhé. Vyprávíme si, jak se nám proměňují. Učíme se naslouchat si. To je velké. Pomocníky nám jsou emoční karty, které si děti skládají, typují či ztvárňují. Jak se z radosti stane smutek? Jak mohu někomu změnit emoci, když má strach? Děti jsou čím dál více otevřené, přehrávají své pocity a situace.

Navazujeme hudbou a během písní pracujeme v prostoru a také s emocemi. Doprovází nás kytara a buben.

Při písní The circle turns mají děti jednoduchou choreografii s hůlkami a stuhami.

Začátek nového roku

Při prvním setkání jsme se sešli v kruhu, představili se během rytmického cvičení a také si pověděli základní dohody, jak spolu-pracovat, protože divadlo je o spolu-práci. Udělali jsme si rytmickou rozcvičku, kdy jsme objevovali svoje tělo jako úžasný hudební nástroj. Otevřeli jsme práci s emocemi, ty děti velmi zaujaly. Věnovali jsme se emoci smutku, studu a strachu.  S blížící se rovnodenností je hmatatelný pocit, že léto končí, proto se nám otevřelo téma konečnosti jako takové. Děti dostaly dobrovolný úkol zamyslet se nad tím, jaké by to bylo, kdyby nic nekončilo, neumíralo.. Napadlo nás hned několik příběhů. Zpívali jsme píseň „Moje malé světýlko“ (viz. Zpěvník a CD ZeMě) a rozdali jsme si krásné sešity od Lemniskáty na zapisování, kam nám hned jedna z emocí přistála na první stránce.

Srdečně též zvu na první ročník art festivalu Ke kořenům smrti, který pořádám pod hlavičkou organizace Ke kořenům ve Dřeváku v sobotu 12.10. S dětmi jsme zpívali píseň „Moje malé světýlko“ (viz. Zpěvník a CD ZeMě) a pokud vše hezky půjde, mohlo by to být takové naše první mini vystoupení. Gábi Doubek