Hudebně dramatická středa

Čas dušiček a předků

Pracujeme s tématem rodiny, emocí v rodině, silných a třebas i slabých pocitů, kterých si můžeme všímat kolem sebe. Jaké kvality pro nás nesou lidé, se kterými žijeme? A jaké silné charaktery a emoce s nimi spojené se třebas propsali od příbuzných, kteří už s námi nežijí? Děti jsou čím dál více odvážné v popisování svých pocitů i pocitů někoho druhého. Již chápou, že jedna emoce navazuje na druhou a že to často může být dost odlišné prožívání. Procvičujeme dále rytmiku, rytmus, předávání slova – držení pozornosti a respektu, když má druhý prostor. To je stále velké a dosti zásadní téma.

Zpíváme písně, které se váží na období kolem dušiček a také na proměnu přírody v tomto čase. Během některých písní střídáme zpěv s pohybovými úkoly v prostoru. Děti si již vyzkoušely i sóla vprostřed kruhu, kdy všichni zpívaly a jeden, či dvojice nebo skupina pohybově improvizovala.

Emoce lepší než nemoce

Práce s emocemi nás baví. Postupně odkrýváme jednu po druhé, hrajeme si s nimi, nacházíme je skrze hry jednu po druhé. Vyprávíme si, jak se nám proměňují. Učíme se naslouchat si. To je velké. Pomocníky nám jsou emoční karty, které si děti skládají, typují či ztvárňují. Jak se z radosti stane smutek? Jak mohu někomu změnit emoci, když má strach? Děti jsou čím dál více otevřené, přehrávají své pocity a situace.

Navazujeme hudbou a během písní pracujeme v prostoru a také s emocemi. Doprovází nás kytara a buben.

Při písní The circle turns mají děti jednoduchou choreografii s hůlkami a stuhami.

Začátek nového roku

Při prvním setkání jsme se sešli v kruhu, představili se během rytmického cvičení a také si pověděli základní dohody, jak spolu-pracovat, protože divadlo je o spolu-práci. Udělali jsme si rytmickou rozcvičku, kdy jsme objevovali svoje tělo jako úžasný hudební nástroj. Otevřeli jsme práci s emocemi, ty děti velmi zaujaly. Věnovali jsme se emoci smutku, studu a strachu.  S blížící se rovnodenností je hmatatelný pocit, že léto končí, proto se nám otevřelo téma konečnosti jako takové. Děti dostaly dobrovolný úkol zamyslet se nad tím, jaké by to bylo, kdyby nic nekončilo, neumíralo.. Napadlo nás hned několik příběhů. Zpívali jsme píseň „Moje malé světýlko“ (viz. Zpěvník a CD ZeMě) a rozdali jsme si krásné sešity od Lemniskáty na zapisování, kam nám hned jedna z emocí přistála na první stránce.

Srdečně též zvu na první ročník art festivalu Ke kořenům smrti, který pořádám pod hlavičkou organizace Ke kořenům ve Dřeváku v sobotu 12.10. S dětmi jsme zpívali píseň „Moje malé světýlko“ (viz. Zpěvník a CD ZeMě) a pokud vše hezky půjde, mohlo by to být takové naše první mini vystoupení. Gábi Doubek