Květy května ve školce, 2018
čtvrtek 24. 5. Divočáci
Dnes s námi byla místo Alenky, která odletěla na týden na Island, Adéla. I dětí bylo trochu míň a tak jsme se rozhodli jít delší cestu a udělat si takový „putovní“ den. A to stačí vydat se podél Kejné směrem k lesní školce Na dvorečku, na vyhlídku pod lesem a pak dlouhou lesní cestou pomalu do zázemí. Trochu jsem bloudila Řevnicemi a tak první „picí pauza“ byla na louce u kolejí směrem na Lety. Mirinka tam rozdala pár pozvánek na své narozeniny. Pak jsme vyrazili dál, nasbírali spoustu bezového květu a u prolézaček u dvorečku si dali svačinu. Na tom místě je to vždycky trochu hektické, děti tam jsou rády – jako na každém hřišti -, ale trvá to, než si najdou své dráhy a hry se vyladí. Mirinka se dnes hodně kamarádila s Aňulkou a Františkou. Amálku si oblíbily Mia s Aničkou a ona je. Jája a Mára udělali dvojici a Rafael musel hodně bojovat o hru s nimi, zakopávání zbytků ze svačiny s Adélou a vaření „krysí“ hovínkové polívky si však užili svorně (Jájovo proměňování v krysu trvá a je lákavé i pro ostatní). Předškoláci táhnou spolu a je to vždy ve čtvrtek pěkné sledovat. Julča si to vprostřed dne uvědomila – že jsou tu samí předškoláci a ona nemá parťáka. Ale hrála si s Aňulkou i s Jájou. Za lesem jsme narazily na ohradu s ovcemi a dvěma kůzlaty (ovce byly černé a ostříhané a děti odhadovaly, že ty největší jsou krávy a zbytek prostě kozy). A pak jsme šli a šli a Adéla uzavírající náš průvod musela vymyslet „poklad“, síly docházely… Viděli jsme moc mrtvých hovniválů, několik mravenišť, ropuchu, slimáka… Minula nás paní s pejskem – Kytka: Dobrý den, vy máte krásného pejska. – Děkuji, ty jsi taky krásná, ale kluci před vámi mě zastřelili. – Na shledanou… Tonda nám klestil cestu před „pavučinovými“ zátarasy. S Tondou si teď často povídáme o hrách, dřív to bylo „zpravodajství ze světa pokémonú“, to už je ale dávno mimo. (Na nádraží pak zase převedla v hru nějakou zřejmě počítačovou hru Kytka, jmenuje se „na farmu“.) Na zastávce u klád jsme museli vydechnout a posilnit se. Děti se rozběhly do bunkrů z větví, které tam mají postavené. Adéla jim pak dala nápovědu k pokladu – je to zvláštní rostlina. Hledali skoro všichni, až našli „liány“ v keřích a pod nimi si pak každý něco přál. Ale přání se nevyplní hned… A pak už jsme to vzali nejkratší cestou přes rokli rovnou k obědu. Bára nám uvařila špagety s pestem a zeleninou, při obědě jsem učila jíst „krysy“ u stolu, ne pod stolem. Jde jim to, ale přeci jen krysí pudy jsou krysí pudy a pod stolem je to o moc lepší. Bezové květy jsme naložili s citronem do velké sklenice a ta na nás počká do příště, v pátek přeceděná a v úterý zahuštěná medem na ochutnávku ve školce i na doma. Pohádku jsme si nechali do vlaku, čteme o včelách. Poslouchal celý vlak a občas se někdo zpoza sedadla uchechtl našim diskusím a bohatým znalostem i fantaziím dětí. Takové cesty jsou moc pěkné a často i „náborové“.
Blanka
úterý 22. 5. Liščata
Toto úterý nás čekal speciální program – do ZeMě přijela paní včelařka se včelami. Do zázemí jsme proto přišli už chvilku po desáté, všude bylo ticho, školáci i předškoláci byli ve velké jurtě a při povídání o včelách ani nedutali. Paní včelařka se jmenovala Blanka a pak i nám ukázala, jak vypadá úl a jak je to v něm zařízeno, jaké včely spolu žijí a jak vypadají a co dělají a jak se stáčí med i vytahuje či spíš smetá nebo vyškrabuje žihadlo. Měla s sebou včelařské klobouky i rukavice, dýmák, na ochutnávku kousky plástve medu a to dětem chutnalo. Děti se spontánně zapojovaly do jejího povídání, jako znalkyně včelaření se ukázala hlavně Žofka, která paní včelařku doplňovala. Kolik má kdo let, to ale řekli paní včelařce úplně všichni. Tak se paní včelařka i dost nasmála (a děti měly jste už med? ano! já stokrát. já taky. já osmkrát…). Pak si děti zahráli také na včeličky a sbíraly jakože pyl a nosily do úlu a pak už byl konec – ale vždyť jsme úplně zapomněli na včelí trubce! Včely nám lezly nemotorně po rukou než frrr nahoru do středu jurty, jenže tam narazily na sklo a dokonce i na pavučiny, tak jsme i zachraňovali a pak je dali ven na louku, na svobodu… S paní včelařkou jsme se rozloučily a děti dostaly kousek včelího vosku, seděli jsme na novém posezení ve stínu lesa, mačkali a modelovali a povídali si u toho a bylo to pěkné. Někdo si ale zůstal raději hrát, Jája měl zase po čase ve školce Kvida, se kterým se hned napoprvé skamarádili, Franta, Franta a Jeník kopali v lese novou velkou díru. K obědu byl kuskus a spousta zeleniny a po obědě ještě včelí pohádka (Jan Lebeda, Včelí pohádky) a pak na nás čekala zahrádka. Semínka rajčat nám v kelímcích už trochu povyrostly a malinké sazeničky spolu s bazalkou a salátem děti s Alenkou vysadily na vzduch. Pořádně jsme zalili.
BlankaOTVÍRÁNÍ STUDÁNEK 23.5.
Lesní putování za studánkou provázela setkávání s ptáčky. Seděli jsme tiše v kopci a pozorovali strom s dutinou, kde měli hnízdo strakapoudi. Máma s tátou měli práce nad hlavu. Mladí je volali o 106. Roklinkou jsme pak vylezli kopec ke studánce. Cestou si nabrali peříčka z mladého holoubka. Řekli si, jak se to mohlo stát, že je u pařezu tolik malých peříček. Studánku jsme pořádně prozkoumali, vyčistili, objevili v ní žábu…snad se jí podaří vylézt a třeba to ani nechce, třeba je to ta studánková víla, co se o studánku stará.
Kupodivu měla studánka i hodně vody
Také jsme se té vody řádně napili, doplnili si lahvičky. Zazpívali jsme si o studánce se šrutyboxem, pověděli si o ní pohádku.
Cestou do zázemí se Španďa s Kubou ještě zastavili pri pozorování krahujce.
V týpí každý nakreslil obrázek do narozeninové knížky. Pak už byl oběd a velká oslava Kubíkových 4.narozenin.
Eliška
středa 2.5. Sokolíci
Dnes jsme se opět po delší době zasekli v Řevnicích. Prošli jsme tu naši dobrou známou cestou na staré svačinkové místo, kde jsme nejen svačili, ale také měli spoustu času na různé hrátky. Někdo lezl po stromech, někdo prolejzal rourou, někdo hrabal poklady … Pak už cesta do kopce neb jsme věděli že na nás čeká Gábina z Chovatelské archy se zvířátk. Ve velké jurtě nám v kruhu Gábina vyprávěla o zvířatech, o jejich přirozeném prostředí s jak je důležité si vždy zjistit jak zvířátka žijou volně v přírodě, zda jsou hodně sociální ( jako morčata, králíčci) a potřebuji doma kamaráda ….Gábina sebou přivezla 2 morčátka, králíčka, agamu,želvu z Afriky, 3 želvy středomořské a želvu ze Střední Ameriky, 2 hady – jednoho jedovatého a jednoho velkého škrtiče a Surikatu, který si dal ke svačince několik červíků a prozkoumal celou jurtu. Děti poslouchaly ale i vyprávěly o svých zvířátkách. Pak už byl čas se rozloučit. Velká želva se ještě pásla venku a děti trhali pampelišky pro Gábinu a její želvy. Po skvělém obědě od Kryštofa byla volná hra. Děti se rozutekly po celém zázemí a přilehlém lese ke svým projektům a sluníčko svítilo. A ani se nám nechtělo spěchat na vlak. Míša
PS: Trošku se nám tu rozmohl nešvar – větší holčičky pašují do školky žvejky, které si rozdělují a chlapečči zase si oblíbili mne plácat po zadku. Prosím domluvte jim i vy!
čtvrtek 3. 5. Divočáci
Třetí den v květnu je den všech lesních školek a po celém světě se slaví jejich „svátek“ a tak jsme také trochu oslavovali a to piknikem s kytarou na louce. Asociace lesních školek vyzývala k pikniku ze svačinek od maminek vůči kterým má aktuálně namířeno hygiena, ale my to nepojali tak manifestačně a prostě si tento den jen trochu uvědomili a zazpívali – Jsme děti lesa…
https://www.youtube.com/watch?
Louka nám opět poskytla prostor pro spoustu zábavy. Děti ji mají obydlenou – Prokop, Jája, Mára a Rafael mají doupě pod mladou jabloní s větvemi až k zemi, ořešáky jsou proměnlivými bydlišti ostatních. Linda s sebou dnes měla hračku mořskou pannu zpívající na baterky, tak jsme viděli její předobraz, když sama zpívá ze stromů do dálky (ale prosíme, hračky dětem co možná nedávejte, máme na to pravidlo, že se hračky do školky nenosí… musíme si pak vždy vysvětlovat jak to, že někdo s sebou má hračku, na což se děti samy upozorňují; s talismany a hračkami podporami je to samozřejmě jiné). Po svačince jsme vytáhli kytaru a zpívali si jen tak, co nás napadlo, postupně se děti přidávaly, střídaly si mezi sebou chrastidla a z toho zpěvu bylo vzpomenuto na hru na Žalmana, kterou hrají děti s Petrou. Kytary se ujal na tuto hru Tonda a my ostatní velmi hráli za jeho doprovodu, než na nás začali dorážet čtyři „policajti“, které jsme po nějaké době úspěšně proměnili v rybáře a pobřežní policii ve hře na rybičky a od té už byl kousek k oblíbené na medvěda a od ní k zpívané předváděcí Chodí medvěd po zahradě a to medvěd předvádí „co dovede“ a ostatní opakují, tak to děti bavilo vymýšlet nějaké legrácky. A pak si chtěl každý taky trochu zahrát na kytaru. Tak každý jednu písničku a byla Travička zelená a Na tom pražským mostě, Kočka leze dírou… až lidové písničky prolomila Linda Babičkou Mary a pak Tonda rockově zaimprovizoval, Lara vybrnkala jemnou španělskou píseň z pohádky, Lada tichou dlouhou vymyšlenou. Na všechny se nedostalo, kytaru přinesu i příště. A tak jsme byli na louce zase celé dopoledne a šli rovnou na oběd. Zdenda našel cestu dva křemínky a zkoušel s nimi v týpí rozdělat oheň a i když našel i suchou trávu na podpal, stejně se mu to nepovedlo… Frída našla před týpím kus pěkného dřeva (na nádraží v něm Mára poznal „svou vysílačku“) a chtěla si ho ozdobit, tak jsem přinesla pár klubíček vlny a s těmi si děti tvořily a taky stříhaly papír a zpátky ho slepovaly a najednou tam s námi byl – pavouček Čenda. Prvního jsme vyrobili se Zdendou a pak ještě různobarevných pavouků přibylo moc. Některé děti si na ně samy vlnu nastříhaly, při vázání pavučinky podržely, některé i samy zavázaly. S pavoučky jsme pokračovali i po obědě. Bylo barevné rizoto a salát a ředkev (některé děti poobědvaly programově jen ředkev). Alespoň na chvilku k pohádce jsme si rozdělali v týpí ohýnek, na který Zdenda snesl větvičky a byla pohádka o Sněhurce, jak dědečkovi a babičce roztála… Cestou na vlak děti závodily – je to výzva ten kopec, ze kterého to běží samo a je to trochu o strach, pády přinesou vždy odřeniny, ale starší děti to milují a když všechny doběhnou svorně si „rozdají“ medaile a vždy jsou všichni medailoví a pak dají ruce dohromady a provolají týmový pokřik. Dnes byly starší, předškoláci a další předškolní děti tak stmeleny už během dne, na louce i na houpačce v zázemí, při závodech, na nádraží hráli ještě při dlouhém čekání na vlak šlapanou a v jednu chvíli seděli společně na lavičce (foto) a pak ve vlaku namačkaní spolu na čtyřsedadle.
