ČERVENAJÍ SE NÁM TVÁŘE, červen 2021

Orlí slunovrat 21.6.

Přivítali jsme do orlí party novou posilu – Zeona.
Kvůli zpoždění vlaku jsme objevili parádní cestu ze Srbska na Tetín přes les.
Ochutnali jsme pár třešní a obrali ze sebe dosti (ještě nepřisátých) klíšťat.
Poseděli jsme před portálem barokního kostela Sv. Ludmily, který má novou fasádu. i posvátná půda kolem, resp. okolí kostela výrazně prokouklo… na Tetíně se něco chystá * !
Z míst, kde bývalo staré slovanské hradiště, jsme vyhlédli do širého údolí Berounky a hledali jsme údolí, lomy, vsi i kopce, kudy jsme spolu letos putovali – svatý Jan pod Skalou, Doutnáč, Boubovou… a obhlíželi zrakem Orlů cestu, kudy ve středu na raftech poplujeme. Slézali jsme po řetězech strmou skálu s vodopádem, šlo nám to parádně.
Jeníkovi z boční kapsičky vypadla lahvička s krtkem a zmizela někde v trávě.
Připojili se k nám rodiče Madlenky – Kristýna a Ondra. S výhledem na Alkazar jsme jaksepatří oslavili Madlenčiny narozeniny.
Cílovou rovinku podél řeky do Srbska jsme zdolali rychlou chůzí v rekordním čase a krásně jsme stihli vlak nazpátek.
Zapsala Lucka

Veverky 18.6.

Do slunovratu už chybí jen pár dní, ráno je jasné a hódně teplé. Našli jsme kličku od kohoutu na dešťovku, a tak se v zázemí pouštíme do tolik potřebného zalívání záhonků. Rozárka K. vysvětluje ostatním dětem, které rostliny jsou citlivé a jak je zalívat. Je s námi Andrejka, Ondra Hoffík a brzy se přidávají i Pepan a Jenda s Juliánkem. Kropíme a užíváme si i malá osvěžení, když voda někde ucákne. Jakmile je hotovo, přicházejí kuchaři Lóťa s Hynkem s hrncem plným bramborového těsta. To vypadá na bezva program! Nadšení do práce je veliké, takže opláchneme ručky, posypeme vál moukou a už všichni pomocníci válejí hady a krájejí je na všemožné  šiškule a šiščata. Někdo si zkouší kreslit obrázky do mouky. Pepánek s Ondrou H. si obalili ruce v těstě velmi důkladně. Když jsme v nejlepším, přidávají se Pražáci s Gábi. A tak startujeme druhé kolo mytí rukou a tvarování. Toničce to jde fantasticky, válí šišky jedna radost, budou nejmíň na tři talíře. Kdo zrovna nestojí u válu, svačí a nebo si jde hrát na písek. Kolem půl jedenácté je všechno těsto pryč, máme uklizeno a chystáme se na cestu do lesa. Za jurtou se v kroužku protáhneme a přivítáme slunko básničkou. Potom už hupnem do lesa dubového, projdeme kolem atraktivní jámy na mamuta a za smrkovým hustníkem vystoupáme podél rokle na naše místečko do vysokého lesa. Tam je nám moc fajn. Děti v menších skupinkách rozvíjejí své lesní projekty. Objevily pryskyřici, a tak zkoušejí lepit listí, klacky a občas přilepí i kousek sebe. Andrejka a Vesna se svorně ponořily do stavby skřítčího domečku, Orionka s Toničkou a holkami Kroupovými mají své vílí postýlky opodál. Ondrášek N. si hraje s Pepim a pak se přidávají k ostatním klukům (Pepanovi, Šímovi a bráchům Juldovi s Jendou), aby společně postavili jedno velikánské šiškové ohniště. Občas si někdo přijde zavázat provázkem kus plátna na cibulovou batiku, ale žádné fronty nejsou, děti se v lese nádherně zabaví samy.  Když je čas zvednout kotvy, vracíme se nejkratší stinnou pěšinkou zpět.

V zázemí jsme si dali výtečné šišky s mákem a datlovým sirupem. Dětem opravdu chutnalo –  však s vařením pomáhaly. 🙂 Mezitím už se kousky plátna barvily v horké lázni z cibulových slupek, listu ořešáku a špetky kurkumy. Po obědě k nám na louku přiletěla krásná pohádka o Karkulce v podání Gábiny. Ještě jsme stihli obarvené roličky rozmotat, vymáchnout a pověsit na šňůru. Batiky vyšly pěkně, každá originál. Budou z nich malé pytlíčky na směs svatojánských bylin. Školkový den nám uběhl jak voda, vyzkoušeli jsme si plno zajímavých věcí a měli jsme se dobře. Parta Veverek se rozloučila písničkou a pětice Pražáků se mnou vyrazila na zpožděný vlak, chvilku před pátou jsme se šťastně dokodrcali na Hlavák k natěšeným maminkám a tátům. Lucka  

Volalavky 9.6.

Pražáků bývá ve středu tradičně malá partička. Z Prahy jela Tonička s Pepim, v Černošicích přistoupila Ori a v Dobřichovicích Floriánka. Cestou do zázemí jsme očichávali rozkvetlé šípkové růže, jasmín a bezinky, na malou obhlídku rostlin a sazenic jsme se zastavili i v květinářství na náměstí. Pak už šupem sanitkovou ulicí přes lávku, kde na nás vykoukl slepýš, do ZeMského zázemí. Přivítali jsme se s místními, kteří si hráli na písku a nebo svačili na verandě. V ranním kroužku jsme pozdravili slunko a nejmíň dvakrát poslali sílu po kruhu, až nám to opravdu krásně proudilo a svištělo. Napočítali jsme, že je nás celkem 10 dětí, dva průvodcové a jeden tatínek. Přes nečekaně vyschlé Divočáčí Lázně jsme se vypravili na okraj dubového lesa, kde má pastviny pro koně Jupiter – děti ZeMě si tam v létě při táborech postavily spoustu domečků a skrýší. Zavěsili jsme houpačku, na které se nejvíc střídali Derek s Orionkou, Toničkou a Flori. Pepin si na malý habřík přivázal svou vlastní. Lotka s Františkou si prohlížely stádečko koní, co se přišli napít a okouknout na oplátku nás. Julinka a Joži se spolu veselily u svačinek a nováček Luky všechno pozoroval z bezpečí tátovy náruče, nějak neměl zrovna svůj den. Pozvolna se rozpršelo, a tak jsme se přesunuli pod větve stromů na okraj lesa. Španďa našel krásnou modřínovou větev, úplně perfektní na řezání knoflíků. Každý si dvouruční pilkou uřízl dřevěný koláček, vyhladil ho smirkem a pak na borové podložce do něj vyvrtal dvě dírky. Abychom knoflíky neztratili, navlíkli jsme si je na kousek vlny a zavázali kolem krku. Mezitím byl čas i na stavění domečků, houpání, běhání v lese a pozorování koní. Na pasoucí se stádo je moc pěkný pohled.  Zaujali nás ale i daleko drobnější živočichové, pavoučci, stínky, okřídlení mravenci. A víte co? Španďa objevil první letošní špičky (prťavé houby), hmmm, ty nám zavoněly.

Za mírného deště jsme se v pláštěnkách vydali do zázemí na oběd. Napapaní jsme se ohřáli u ohýnku v týpí, který nám pomohl vysušit i několik párů vlhkých ponožek. Potom se hrálo na flétnu a zpívalo, i další nástroje se přidávaly a děti se moc hezky dokázaly podělit o úlohy v „orchestru“. Muzicírování nás bavilo dosti dlouho – Volalavky znají spoustu písniček! Odpoledne nám uteklo nesmírně rychle, ani jsme nemrkli a byl čas pobalit batůžky, rozloučit se a vyrazit na cestu domů. Lucka

Vážky 3.6.

Přivítalo nás krásné slunečné ráno. Na náhradě s námi tentokrát byl Derek, Jeník Kraus a jeho bráška Juliánek, který to s námi parádně zvládl. S dětmi jsme vyrazili do lesa, po cestě si zacviičili pak jsme v malé rokličce vyráběli vážky z kolíčků a čtvrtky. Pak už nás čekal oběd, tentokrát byly nudle s mákem, takže děti byly nadšené. Po obědě jsme se vrhli na vyrábění opičí dráhy, ale čas neúprosně běžel, tak jí doděláme příště. Dita