Pátky jaro 2019 (škola)

25.5.2019
Programem dnešního dne bylo Báry a Hugovo vyprávění o autobusech Neoplan. Děti si vyluštily křížovku a poté také složily papírový model. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informacích o autobusech, jejich distribuci do cizích zemí. V další části jsme si pak v rámci povídání o Ghaně a jejich původních obyvatelích ukázali symboly, které byly v zemi používány. Bylo vidět, že tyto symboly pokrývají velké množství hodnot – od symbolu pro lásku, přes symbolů pro královskou ochranu až například po symbol pro křehkost. Ke Ghaně jsme si řekli i různé zeměpisné a historické souvislosti.
Také jsme si s některými dětmi zacvičili jógu, zahráli fotbal a dopsali popisky na kameny, vyznačující druhy bylinek a květin na našich záhoncích.
Na závěr dne jsme ještě stihli několik linoritů, do kterých si děti kreslily vybraný symbol z Ghany.

S | M

10.5.2019
Zrána honily se mraky oblohou a nesly nás pod sebou
Jako pastýři ovečky vyhánějí na stezky
Hor
Městských uliček
Přišel deštík, přišlo slunce, poporostly rostliny jimž barvili jsme kameny
Cvičili jsme jógu poté co
Jsme si v kruhu zvědomili sebe a vyslali ke světu modlitbu – každý to, co pro něj je důležité. Prosba o společné bezpečí. Prosba za přírodu. Koncentrace. ÓM šánti.
…
Kreslili jsme temperami zvířata.
Den krásně plynul a uvolnil zatuhlé panty sevřených konvencí. Harmonie – bylo mé ranní přání do společného prostoru.
Příště (za 14 dní) máme v plánu projekt s Hugem a jeho mamkou Bárou. Téma: bezbariérová MHD, výroba autobusu, Ghana a Afrika.

S | M

26.4.2019
Dnes byla hojná účast, bylo nás 19 a tak bylo veselo. Děti měly jarní energii 🙂 Zároveň bylo docela dusno: bylo znát, že se cosi proměňuje, že něco visí ve vzduchu. To se projevovalo trochu takovým lehkým odporem vůči činnostem, které jsme měli v plánu. Ale dalo se to docela hezky překonat skrze určité usebrání se, obnovy soustředění. Chvilku si děti zadováděly na hřišti, posléze jsme došli do zázemí a zacvičili si jógu. Hugo nám navrhnul, abychom do meditace a soustředění zahrnuli modlitbu za déšť. Také jsme si zacvičili několik nových ásan. Děti jsou překvapivě zkrácené a snaží se těm protažením vyhýbat (protažení má tendenci trochu bolet), tak se je snažím navézt k tomu, aby si našly nějakou vlastní přátelskou cestu k pozicím (které jsou všechny skvělé, jakmile je začneme více umět). Po józe jsme se věnovali podruhé Indii. Ukázali jsme si některá božstva hinduistického prostoru: Brahmu, Višnua, Šivu, bohyně Durgadéví, Kálí (sklidila největší uznání u kluků, nosí kolem krku náhrdelník z lidských lebek, v jedné ruce má sekáček, v druhé hlavu nepřítele), boha Krišnu a jeho partnerku Radhu. Procvičili jsme si písmo, zapsali si hlavní řeky Indie, hlavní město, na mapě si ukázali tvar země, ostrov Srí Lanku. Zmínili jsme jídlo a plodiny (mango, rýže, čaj).
K obědu jsme pak měli dál s rýží basmati, takže velmi tematické 🙂
Odpoledne jsme malovali boha moudrosti Ganéšu, který má podobu slona a chvíli si zahráli fotbal i s Adriánem, který přišel na natáčení. Některé děti se pak odebraly na casting na natáčení, ostatní vklidu dokončovali rozdělanou práci a začali s úklidem místa. Příště bychom rádi probrali některé hlavní mýty Indie (stloukání oceánů, příběh Krišny, aj.) – máte-li něco k Indii doma, klidně to dětem na 10.května předejte.. 🙂

S et M

12.4.2019
Tentokrát jsme začali úplně nový kulturní prostor: Indii, konkrétně její dosledovatelné počátky – Harappu a Mohédžo Daro, města, jejichž základy se podařilo nalézt a jež nám ukázaly mnoho o tom, o jak vyspělé civilizace se již v té době jednalo. Velmi to nahrává představě, že naše kultura byla ve skutečnosti rozvinuta mnohem dříve, než na co poukazují dosud nalezené prameny. Kromě toho jsme si ukázali mapu Indie, ukázali si fotky z Indie, kde kdysi byla Magdalena (přeplněné autobusy, obrovská města, velké množství lidí, barevné obleky, uspávání hadů (kobry)). Mimo to jsme si také zacvičili jógu, kde zčásti děti samy vymýšlely cviky, které jsme pak všichni zkoušeli realizovat. 🙂 Po obědě jsme pak vyráběli základy Mohédžo Dara z hlíny z malých cihliček. To bylo moc fajn. Děti si vyzkoušely i distribuci práce (jedno krájelo cihličky, druhé stavělo domeček či základy domu). Příště chceme s Indií pokračovat a přenést se o něco dál do bližší historie: začít s hinduismem a současnější podobou tamní kultury.

S et M

15.3.2019
Tentokrát jsme den započali namísto jógy cestou k Berounce. Kdo chtěl, sbíral či ochutnával první jarní kopřivy. U vody jsme házeli do dálky a dali si svačinu, bylo tam moc hezky.

Pak jsme šli do jurty a uzavírali jsme dva tematické okruhy: vegetační pásy země (k epoše o Zemi) a Egypt (jako páteční mytologický okruh). V rámci prvního jsme si zopakovali typy zemských pásem (krásně nám pomohla země mapa, již jsme si před měsícem vytvořili) a pak Magdalena rozdala kartičky s různými vegetačními pásmy (tundra, tajga, poušť, ). Posléze jsme si ke každému pásu našli na počítači fotky a řekli si základní charakteristiky (kde je pásmo přibližně lokalizovatelné, jaké tam žijí zvířata a rostou rostliny) a každý si své pásmo nakreslil na rozdanou A3. Kreslilo se pastely, akvarelem, tužkou či Giocondami. Z vytvořených obrazů s popisky pak chceme svázat knížku, kam se děti budou moct dívat. Tu dodělá Magdalena s dětmi v příštím týdnu. Po obědě jsme se věnovali Egyptu, ještě jedno prošli hlavní zachované památky (ukazovali jsme si fotografie chrámů, pyramid, sfingy, delty Nilu i korálů u Rudého moře) a pak si přečetli dva mytologické příběhy z komiksové knížky, co měla s sebou Berenika: O stvoření světa a o Usírovi. Pravda, komiksy byly celkem moderně pojaté, tu a tam trochu graficky nekompromisní, ale pro ilustraci příběhu postačily a děti bavily. 🙂
Příště společně otevřeme nový prostor: starou Indii.

S|M

15.2.2019
Bylo krásně slunečno, takže jsme si užívali den s úsměvem a v uvolněné náladě. Důkladně jsme se protáhli jógou a pak se věnovali čtení knížek o Egyptě, prohlédli jsme si především podoby jejich hlavních božstev, jak vypadal oděv chudých i bohatých obyvatel, jak vypadaly pyramidy z vnějšku i z vnitřku a jak se stavěly (například na stavbu horní části pyramid bylo zapotřebí vybudovat pomocnou a méně nakloněnou nájezdovou rampu). Prohlédli jsme si Egypt na mapě a zkusili si ještě jednou připomenou, jakou cestou vlastně vůbec víme o tom, co se tam dělo (archeologie, nástěnné malby a písmo). Také jsme dočetli poslední kapitolu mezopotámského eposu o Gilgamešovi, ve kterém jsme se dozvěděli, že mu Utanapištim poradil, že na dně moře roste trnitá rostlina, jež udělá starého člověka opět mladým. Gilgameš se pro ní vypravil, vylovil jí, ale pak u studny, kde se chtěl osvěžit a omýt, si ji odložil a spolkl mu jí had, jenž se záhy vysvlékl z kůže (obrození, omlazení) a Gilgamešovi tak nezbylo, než se smířit s tím, že přetrvá skrze své město, své hradby, své činy… ale jinak ho smrt postihne tak, jako každého člověka.
Po obědě jsme pak ještě malovali podnební pásma na Zemi. Měli jsme velký formát papíru a když jsme pásma vyznačili (polární, mírné, subtropické, tropické, subtropické, mírné, polární), každý namaloval zvíře či rostlinu, která v některém z pásem žila, a tuto vystřihl a do pásma nalepil. Pásma si ještě budeme dále opakovat. Také o Egyptě se budeme ještě dozvídat dále…

S et M

1.2.2019
Prázdniny pololetní mi nějak unikly, takže jsem si říkal, že alespoň zužitkuji volný čas a pokusím se o určité shrnutí toho, co pátky probíráme. Zároveň bych navrhl, abyste jako rodiče na základě zápisů zkusili s dětmi látku opakovat / rozvíjet. Napadlo mne, že se pokusím vždy napsat pár základních bodů (to, co jsme probrali s dětmi v daný den) a doplním nějaký tip na knížku, video, internetovou stránku či cokoliv, co by mohlo být přirozenou cestou nápomocné jako vodítko / průvodce tématem.
Zatím jsme si prošli tato proto-období / civilizace:

Prvotní stádia kulturního rozvoje člověka (málo dochovaných stop, složité rekonstruovat)
1) paleolit
– nejstarší paleolit: nalezeny kamenné nástroje, které vytvářel homo habilis v Tanzánii asi 3,5 mil. let ante. Předpokládá se na základě nálezů, že lidé žili v této době hlavně v oblasti Afriky.
– starší paleolit (období 1 mil. let – 300 tisíc let ante) – člověk, nazývaný pro narovnání páteře homo erectus, se přesouval z Afriky na Blízký východ, do Asie a do Evropy. V tomto období také nastala doba ledová (ochlazení země cca 500 tisíc – 350 tisíc let př. n. l.). Lidé se živili v této době lovem a sběrem, žili v tlupách, používali jednoduché nástroje z kamenů, jako pěstní klíny, drásadla, všemožné špičáky a sekáče. Stopy z tohoto období nalézáme také v Čechách (třeba Beroun, Sedlec u Prahy). Protože se lidem zvětšovala hlava a také vynalézali čím dál sofistikovanější nástroje, začal se další „druh“ z tohoto období nazývat homo sapiens.
– střední paleolit – (250 tisíc – 40 tisíc let ante), objevuje se moderní člověk rozumný, který má rozvinutější řeč a z této doby nacházíme také první stopy primitivního náboženství a rituálního pohřbívání.
– mladší paleolit (40 tis. – 10 tis. let ante) – z této doby pocházejí slavné nástěnné jeskynní malby v Altamiře ve Španělsku, v Lescoux ve Francii a jinde po světě. V Čechách jsou slavným nalezištěm Věstonice (a zdejší Věstonická Venuše), také se toho dost našlo v jeskyních Kůlna, Býčí skála… Zdá se, že v této době byl velmi rozšířený kult matky- ženy, jako uchovatelky života. Končí se poslední doba ledová, což přináší nové podmínky pro život. Namísto nomádského způsobu života, kdy se skupiny musely často stěhovat podle toho, kam putovala zvěř, se nyní otevírá možnost setrvat na místě, pěstovat plodiny a chovat vlastní dobytek.
2) mezolit (10 – 8 ante) – zajímavé naleziště v Teviec (pohřebiště), mění se podnebí, otepluje se a tak se i proměňuje flora a fauna
3) neolit – (8 – 5 ante) – prvotním zdrojem obživy se stává zemědělství, takže se skupiny mohou usadit v úrodných oblastech a začít stavět sofistikovanější obydlí, vesničky, města… s tím souvisí významný rozmach kulturních činností (o něco více volného času, protože jsou lidé schopni si snáze zajistit zásobu jídla). Pěstuje se obilí (pšenice, ječmen), luštěniny (čočka, fazole, hrách), mák, proso a jiné. Chovají se ovce, kozy, krávy. První lokalita, kde se zemědělství rozvinulo, byla oblast Sýrie, Íránu a Izraele. Také v okolí Žluté řeky v Číně, v Severní Americe a jinde… V období neolitu se rozvíjí práce s hlínou, vznikají krásné keramické výtvory všelijakých druhů.

Mezopotámie
Mezopotámie je vlastně první ukázka civilizace a rozvinula se mezi úrodnými řekami Eufrat a Tigris na území dnešního Íráku v prvotních zárodcích již někdy okolo 10 – 5 tisíci lety před n.l. Horní část Mezopotámie se nazývala Akkad, dolní Summer.
Mezopotámci stavěli města z hliněných cihel (naplaveniny hlíny a jílu z řek jim dávaly možnost využívat hlínu jako hlavní stavební materiál). Známá města jsou třeba Ur (přístavní město), Uruk (město, kde vládl Gilgameš král), Akkad (odsud pocházel nejslavnější sjednotitel Mezopotámských států Sargon Akkadský), Babylon (slavná Babylonská věž). Velmi důležitý je vynález písemnictví. Písmo se zapisovalo speciálními klínky na hliněné destičky, odtud jeho název „klínové písmo“. Písmo hraje zcela zásadní roli pro naše pochopení tehdejšího života. Díky němu jsme schopni nahlédnout prostředí mnohem přesněji, než jen z vykopávek nástrojů a nálezů pohřebišť, ačkoliv i ta jsou samozřejmě bohatým zdrojem informací.
V Mezopotámii bylo hodně rozvinuté zemědělství, také ovocnářství (palma datlová a fíkovník). Vynalezli pluh a pekli si chléb. Hnojivo jim zajišťovaly rozvodněné vody Eufratu a Tigridu. Zaobírali se také zahradničením (slavné Visuté zahrady Semiradiny, jeden ze sedmi divů světa, dnes již bohužel nedochovaný).
Podobně rozvinuté bylo také náboženství. Mezopotámci měli spousty božstev s rozličnými funkcemi, které uctívali a opěvovali. Hodně jsme si to ve škole přiblížili především přes hrdinský Epos o Gilgamešovi (k dostání v docela hezké podobě od Zamarovského), kde figuruje celá řada bohů a bohyně Ištar, ukazuje se podsvětní svět mrtvých i nebeský svět horních bohů. Provázanost božského a lidského světa.
Samozřejmostí v Mezopotámii bylo také užívání práva a zákonů. Slavné a částečně dochované jsou zákony Chamurabbiho. Rozvinutá byla také matematika (počítalo se v šedesátkové soustavě), astrologie, či lékařství a všelijaké věštební techniky.
Zajímavostí je také odhadovaný počet tamních obyvatel. Město Ur mělo v době rozkvětu asi 80 tisíc lidí, celá říše až k 1 milionu lidí (pro představu celý tehdejší svět měl asi 27 milionů obyvatel).

Egypt
V současné době jsme se dostali o něco jižněji k další úžasné civilizaci, jež vznikla na březích řeky Nil: k Egyptu. Viz příspěvek o kousek dole z 18.1.2019

Kdybyste se chtěli naladit s dětmi na Egypt a další civilizace, doporučuji si půjčit „Obrazový atlas civilizací“, knížku „Kdybych byl Egypťan“, a docela vtipná forma, jak si zvědomit prostředí Egypta je kniha „A kam se schoval Valdík teď“, kde je spousta vtipů a jsou tam úkoly, co je třeba hledat. Jako děti jsme to na základce zbožňovali.

Budu rád i za tipy a připomínky, návrhy na to, co probrat, čemu věnovat pozornost. Protože je toho spousty a určitě se to nedá procházet všechno. Spíš jen určité stavební kameny.

Krásný víkend vám všem
Sebastián

18.1.2019
Hlavní témata byla: 1) jóga 2) četba Gilgameše (pokračování cesty za hledáním nesmrtelnosti) 3) otevření nového mytologicko-kulturního prostoru = Egypt 4) tvorba sarkofágů z hlíny
Po relativně dlouhodobém vhledu do kultury a mýtů Mezopotámie jsme se dnes posunuli k Egyptu. Nádherná civilizace vznikla cca 4 tisíciletí ante okolo řeky Nil. Postupně se říše vydělila na tzv Horní (na jihu) a Dolní (na severu) Egypt. Pro Egypťany byl zásadní vesmírný a zemský řád „Maat“, jehož garantem byl vtělený bůh = faraon (král). Ten byl nejčastěji vtělením boha Hora, ale často i jiných Bohů. Silná víra v posmrtný osud se vtiskla do stavby velkých hrobek = pyramid a vypracování velmi propracovaných rituálních úkonů, spojených se smrtí. Jako písmo používali egypťané hieroglyfy. Ty ryli do kamene, později zapisovali na papyrus. Jak budeme pokračovat v příštích školních setkáních, představíme si další důležité bohy: Re (slunce), Usír (bůh podstvětí, ale také hojnosti a úrody), Thovt (moudrost, písemnictví, má hlavu ibisa a měsíc a slunce na hlavě), Eset (manželka Usíra, v ikonografii vyobrazována s tůnem na hlavě).

Dětem se nesmírně vydařila tvorba z hlíny. Vytvořili překrásné sarkofágy s vypodobněním faraona. Magdalenka něco nafotila a dá do společného foto alba.

S | M

Bára Lehká

30.11.2018
Na poslední den v listopadu připadal zkraje plán odlišný, než jít na výlet, ale protože se řemeslníci shodli, že mohou v pátek vyměnit komín jurty, a potřebovali tam prostor jen a jen pro sebe, odebrali jsme od nádraží podél kolejí na procházku Na Vráž. To je takový pěkný hřebínek, dosud nezastavěný, oddělující Řevnice od Zadní Třebaně, ze kterého jest možno shlédnout údolí řeky a celé městečko Řevnické jako na dlani (a hnedle člověk vidí, že městečko pěkně překypuje v bocích, je velmi dobře krmené a kyprých tvarů, a jeho zástavba se nadále šíří, jako neumě zahalená špekovina do všech stran a koutů kraje).

Byla docela zima, takže jsme se odhodlali po malé svačině na připravených stavebních kostkách, tvořících tam pěkné hromádky jak nějaké hrady, ke hře Rybičky rybáři jedou. Ba ba, není to hra rýsovaná právě podle veganských pravidel čistého života zemského, ale naštěstí jen v rovině teoretické, takže srdce a mysl veganů a vegetariánů tak nějak akceptovala, že se tu při každém přeběhnutí jedná de facto o lovení ryb a jejich přetváření v rybáře, či spíše ve stále se zvětšující rybářskou síť. A pak: hra měla úspěch = pragmatický aspekt hry opodstatnil její správnost a obhájil jí před námitkami z roviny teoretické.

Pokračovali jsme zrovna ve zpětné cestě, když nám Eliška poslala krásnou zprávu, že nám v jurtě zatopila a můžeme kdykoliv dorazit. Zpráva byla doplněna dovětkem, že páni řemeslníci shledali tento den příliš chladným pro práci na výměně komínů, takže svůj plánovaný majstrštyk odvolali na neurčito: bylo třeba zůstat v teplé posteli (to máte tak: řemesla jsou dnes zlatý důl, takže si takovéto vejlupkoviny můžete v klídku dovolit. Víte totiž, že zákazník se Vám ozve zas, vždyť nemá, na koho jiného by se obracel, leda by si to celé udělal sám).

V jurtě jsme poobědvali a v kratší odpolední sekci si vytvořili nejprve rydla z klacků a pak i hliněné tabulky. Do nich jsme za pomoci klínových znaků (jejich významy a symbolika vycházely čistě z idejí autorových) vepsali tajná poselství a tu a tam i ornamentálně vyzdobili. Epochu Mezopotámie bychom rádi uzavřeli před Vánoci a v lednu započali s pradávnou kulturou země Egyptské.

Poklusem jsme se odebrali na nádraží a stihli slona, který nás zase jednou odvezl na chobotě domů.
Innu, další pěkný a pozitivní den. 🙂

S et M

16.11.2018
Co přinesl den před 17. listopadem? Co vyjevilo se oku či sluchu těch, kdo hleděli a naslouchali? Měli jsme krásný program, ačkoliv nás překvapilo, že navzdory slunečnímu svitu v Praze, který zaléval Jinonice a Prokopské údolí a zvěstoval krásný modrý den bylo v Řevnicích naprosto mlhavo a zima. Sychravé počasí. Je to ale úkaz, který se opakuje a asi trochu kompenzuje tu nevšední krásu okolí řeky Berounky: v dobách, kdy teplota klesá přibližně pod 10 stupňů Celsia, začne se celá oblast od Mokropes po Řevnice a zřejmě i dále zalykat mlhou a smogem z komínů topících domů. Slunce z rána sice krásně osvětluje kopce nad kotlinou, ale dole mlha setrvává a zůstává chlad. Není vidět na 200 metrů kupředu. Mlhou jsme si tedy proklestili cestu vzhůru.

V našich krásných prostorách jsme začali cvičením jógy. Říkali jsme si, jak by bylo fajn poprosit Ježíška o Vánocích o nějaké jógové podložky, jelikož kožešiny a koberce se různě scukávají při posouvání v pozicích. Zacvičili jsme si ovšem dobře a poté se protažení pustili do velmi zajímavé umělecké práce. Ukázali jsme si možnosti skládání a lepení barevných čtverců a obdélníků z papíru na velký papír A3. Šlo nám o práci s kompozicí. Děti nádherně dokáží využít prostor celého papíru, což je údajně znakem dobře se rozvíjející osobnosti. S čím se malinko potýkaly byla skladba barev (prvotní chuť dělat duhu), a tak oproti vzorům, jež jsme si ukazovali na notebooku, které byly často téměř monochromatické, či ze dvou tří barev, vnikaly kompozice věru veselé a plné barev. Na závěr jsme ještě válečkem nanesli barvu na listy a obtiskli je na vytvořenou kompozici, aby se tak kompozice posunula a proměnila v kompozici novou.

Pak jsme si trochu uklidili v jurtě a šli si zahrát fotbal.

Po obědě, který všem chutnal znamenitě – měli jsme guláš s knedlíkem, a jak vidno, tradici jen tak nevykořeníš: oproti inovativním vegetariánským pokrmům typu dýňové polévky či například pohanky s cizrnou (které osobně velmi zbožňuji) se po tomto zemitém pokrmu vysloveně zaprášilo 😀 – po tomto skvělém obědě jsme si tedy dali chvilku volné hry venku, protože se slunce již prodralo skrze ustupující mlhovinu a bylo příjemné nadechnout se lepšího vzduchu.

Na samotný závěr našeho programu jsme se ponořili opět do četby Gilgamešových dobrodružství, abychom opět trochu nasáli z prostředí mezopotámské provenience. Četli jsme o Gilgamešově odmítnutí bohyně Ištary. Ta se mu jednoho dne zjevila v chrámu, velice ho chválila za jeho statečnost a krásu, ale Gilgameš jí na přímo odvětil, že on tedy nechce skončit tak špatně jako její předchozí manželé a milenci a navíc, že se mu oškliví. Ta slova bohyni zle rozhořčila, vznesla se na klenbu nebeskou a odtamtud seslala na zemi po úradě s bohy bílého obřího nebeského býka, jenž pustošil všechnu úrodu a upíjel vodu z řek tak, že v nich po dva dny vody neteklo. Gilgameš se svým nejmilejším druhem Enkiduem si s býkem poradil, býka zabil, ale protože se bohyni posmívali, seslala ona na Enkidua zlou nemoc a ten po několikadenních blouzněních zemřel. Tak se pomstila Gilgamešově troufalosti a přivedla celé město Uruk k slzám.

Po tomto srdceryvném příběhu jsme se přenesli do reálného prostoru, poklidili v jurtě a putovali zvolna na vlak a tím pak zpátky domů, odkud naše pouť toho dne započala.

S|M

2.11. 2018
Tentokrát jsme s dětmi šli na začátku dne na hřiště a docela dlouho jsme se věnovali závodům kol obvodu hřiště, vysvětlovali si, jak se dá zrychlit v dalším kole a užívali si fyzický výkon. Na časech to bylo znát, běhali jsme v rozmezí 26 vteřin – 38 vteřin v závislosti na běžci.

V zázemí jsme se pustili do malby lebky na velký formát. Začaly nám vznikat spektakulární umělecké objekty. Pojetí lebek bylo skutečně velmi individuální; nikdo neměl potřebu se nějak opičit po ostatních, leda snad to prohlašoval Tammík, který kopíroval Rozárčino veledílo, ale zdůrazňoval, že to je tajemství a navíc chtě nechtě nezabránil tomu, aby jeho výtvor nebyl o nic méně zajímavý a hlavně značně odlišný od díla „originálního“. :-))

Po obědě jsme pak slavně zahájili četbu eposu o Gilgamešovi a navázali tak přirozenou cestou na stavbu chrámu v pískovně v Srbsku z před 14 dní. Příběhy o Gilgamešovi jsou dechberoucí – je to první zachovaný rozsáhlý epos, který naše civilizace má, a je nesmírně rozsáhlý. Původně samozřejmě zapsaný klínovým písmem na hliněné tabulky; my čteme verzi od Zamarovského. Epos pochází z prostředí Mezopotámie a tato civilizace je první civilizací, která nám svou kulturu zachovala skrze písmo a proto o ní jsme schopni říct nepoměrně víc, než o kulturách analfabetických či o těch, kde se nám textové materiály nepodařilo objevit. Je podobně stará, jako kultura Egyptská a existovala po tisíciletí. Stavěli velká města z kamenů a užívali si své životy v prostorách mezi řekami Eufratem a Tigridem.

Jednalo se o velice pokrokovou civilizaci, díky které mohli lidé začít využívat kola, měření hvězd a pozemských vzdáleností, zdatně využívali časoměřiče (například klepsydru či sluneční hodiny) a dokázali pěstovat obilniny a další rostliny.

Budete-li doma mít chuť, určitě s dětmi můžete o tomto prostoru zavézt řeč, nějak se ho dotknout, rozvinout. 🙂 Ale i bez toho myslím, že se nám podaří Mezopotámskou kulturu hezky nacítit a docenit její skvělý přínos pro lidstvo.

S et M

19.10.2018
Výlet do Srbska nás zavedl do pískovny, kde jsme si užili překrásný program stavby domů. Ukázalo se, že nejlepší rozložení sil bylo ve třech skupinkách. Dvě skupiny sestoupily na dno pískovny a stavěly z pneumatik; jedna zůstala nahoře a stavěla z kamenů. Po příbězích a procesu stavby byla lačnost u dětí veliká; po teorii a bádání nad objevy Mezopotámie již zdaleka tak ne. Nanosili jsme si i malé kameny a z nich vytvořili lva jako mozaiku. Lev patřil v Mezopotámské provenienci jako atribut k bohyni Ištaře / Innaně. Také jsme si vyzkoušeli v praxi, jak fungují vodní hodiny: za účelem ověření jejich funkceschopnosti jsme uskutečnili dobrovolný běžecký závod. A zjistili jsme menší nedostatky, věci, které by bylo napříště potřeba vylepšit. Ze dne máme spoustu fotek, takže až bude chvíle, Magdalena je pošle na internet ke shlédnutí. 🙂

S|M

5.10.2018
První říjnový pátek jsme měli krásný den. Sluníčko nám přálo. Děti byly popravdě strašně rozdováděné, takže jsem si trochu odkrouhl hlasivky dnes, ale zvládli jsme vše nakonec docela pěkně a v některých ohledech nabrali trochu podnětů k proměně utváření programu. Tak jako vždy se objeví ve společném prostoru nové učení i pro učitele.. 🙂
Začali jsme jógou. V nové jurtě jsme použili kožešiny a koberečky a posloužily nám výborně, předně proto, že nám pan Platil skvěle jurtu předtím vytopil.

Po józe jsme si rozdali otázky týkající se přechodu mezi paleolitem, mezolitem a neolitem a děti na nich pracovaly ve třech skupinkách. Co bylo průvodním jevem ústupu doby ledové? Jak se měnilo užívání nástrojů s příchodem neolitické revoluce? Jaké měli tehdejší lidé ozdoby? Co to byl kult lebek? A další otázky, na které jsme následně hledali odpověď.

Pak některé holky s Majdou pekly koláč a kluci a další holky se vydali na fotbal…

Posléze po prima obědě jsme navázali programem kreslení zátiší. Podzimní zelenina a ovoce hlinkou. Pro děti to bylo asi trochu abstraktní a tak se jim nedařilo úplně se zabrat do kresby, ale alespoň si trochu vyzkoušeli klasický žánr, a příště třeba zkusíme něco víc živelného… 🙂

S et M

21.9.2018
Na závěr letních dní – vzato jak ze strany kalendářního času, tak z pohledu teploty tomuto dni souzené – jsme se věnovali ráno cvičení jógy ve velké jurtě. Cvičila opět asi polovina dětí – a docela s chutí. Pak jsme se setkali v jurtě školní a ve třech skupinkách odpovídali na otázky ohledně doby PALEOLITU, od kdy stopujeme první život lidský. Skupiny pracovaly na odpovědích samostatně a na závěr prezentovaly své otázky a odpovědi ostatním. Napsali jsme si také několik tematických slov hůlkovým a někdo i psacím písmem do nových sešitů, které dětem donesla Magdalena. Pak jsme se pohodlně usadili a Majda nám pustila z MacBooku fotky jeskynních kreseb (převážně z Francie a Španělska). Hodnotili jsme nejen vizuální zdařilost malby, ale i způsob provedení malby – techniku. Pak jsme si dali přestávku a před obědem se pustili do malby velkého společného jeskynního obrazu. Používali jsme hlinku a uhlíky a malovali zvířata i zkameněliny. Děti si to myslím docela užívaly – stopy této malby jste možná postřehli i vy, rodiče, při předávce: tu a tam červeň ve vlasech / na obličeji či jinde po těle a na oblečení. Snažili jsme se samozřejmě o přísná preventivní opatření, ale uhlídat děti čisté jako andílky bylo nad naše síly… :-). Po dobrém obědě jsme si trochu odpočinuli a děti se věnovaly hrám. Pak kdo měl zájem ještě maloval za pomoci hlíny s vodou a kurkumy s vodou další obraz, tentokrát již každý svůj. A na závěr jsme se pustili do čtení komiksového příběhu z doby paleolitu, abychom si ještě lépe dokázali představit, jak se lidem v době okolo 200 000 – 20 000 ANTE asi žilo. Příště máme v plánu se zase posunout časem k dalšímu stádiu lidské kultury, k době BRONZOVÉ…

Sebastián a Magdaléna