Červená se červen ve školce, 2018

úterý 19. 6. Liščata

S Liščaty jsme zahájili koupací sezónu už před dvěma týdny. Vody bylo tehdy víc, ale staří lišáci už dno Berounky u „naší pláže“ dobře znají a jsou neohrožení, mladší si vystačí u břehu. Minulý týden bylo po dešti a byli jsme v lese na oblíbeném místě pod vysokými stromy, kde tak často stavíme domečky pro skřítky a kde mají menší děti zapamatovanou hru na obchod s jídlem pro zvířata, který přepadnou lupiči, ta hra je určitě ze čtvrtka (stejně jako vytrvalé hraní na Ovečky zde se čtvrteční skupinou). Minulé úterý se na tom místě ale skvěle vyvedla Cukr, káva, limonáda. Toto úterý jsme šli hned od nádraží k řece. Před námi šli předškoláci a tak jsme nespěchali a dali si svačinu na místě pro svačinkové zpomalení „nalezeném“ za poslední zahradou, na posekaném, hustém trávníku… Poklidná svačina na měkké trávě se tam po chvíli zvrhává v různé válečky i chytačky a přebíhačky, než vyrazíme dál. Předškoláci zakotvili u řeky hned u schůdků, zamávali jsme jim a šli na pláž. Alenka zdolávala s odvážnými řeku až k ostrovu uprostřed. Od něj se dá dobrodit na menší ostrůvek u břehu hloubkou Gabíkovi po ramena („Zvládl jsem to!“). Z plavců pokoušejících ten den hlubší vodu a spadlalžičkydokafíčka s námi byli jen Franta a Jeník, ostatní děti si vystačili spíš s broděním, nebyl ani takový žár, o to déle jsme však u řeky vydrželi. Na konci na ostrově s námi dlouho byla volavka, navštívit ke břehu nás připlavala také káčátka od minula povyrostlá. Hledání kamenů a stavění rybníčků, slunění a trhání kytek, i rozebírání „celé hráze“ tvořící příčný brod až na ostrov, do kterého se pustili Franta s Jeníkem, pak vystřídala improvizovaná hra odvíjející se od situace – „Franto, vrať Ladě její šaty, můžeme si vzít třeba tuhle mou červenou tašku a pokoušet se ti vzít tu“. Tato honička na Frantu se spojila s oblíbenou hrou na medvěda ve variantu medvěd spí a hladová zvířata mu jduo vzít „zásoby“. Skupina medvědů se rozrůstala o chycená zvířata (princip z Oveček) a dařilo se držet pravidla, rozvíjet je, respektovat hranici domečku hladových zvířat, ze kterých se vyklubali v průběhu vlci. Dlouhé hraní to bylo. V jednu chvíli seděli Kuba s Gabíkem a Jájou nahoře na mezi u cyklostezky a koukali na ni jako na divadlo. Lada po nějaké době vložila do hry druhou „zásobu“, svou zelenou deku. A ve chvíli, kdy měli medvědi i vlci po jedné zásobě, jsme hru ukončili. Bylo třeba vyrazit na oběd. Cesta po dopoledni u vody je náročnější, děti jsou sluníčkem unavené. Došli jsme rovnou k obědu, byla brambora a pečená zelenina a salát a hrušky a předškoláci slavili narozeniny a Julča od nás zase rozdávala narozeninové pozvánky. Čteme si těžkou ale lákavou pohádku O pavím princi z Malého špalíčku pohádek, Tanga nám do ní vyrobila záložku.

Blanka

 

čtvrtek 21. 6. Divočáci

Dnes se Divočáci po čase zase potkali s Honzou Bružeňákem. A s Honzou je vždy víc ochutnávání z přírody kolem (višně, moruše, divoký brutnák, denivka), viděných zvířat (čáp černý!, ledňáčci, ryby, užovka…) a taky dobrých objasňování situací. Byli jsme se koupat. Užíváme řeky, co to jde, i když jsme byli rodiči upozorněni, že některé děti jsou po včerejších raftech fakt unavené. Zvládli jsme dokonce dvojkombinaci koupání-hřiště… A když je člověk unavený, dost mu pomůže, když mu někdo vezme batoh a kupodivu i nosiče to vždy občerství a na poslední úsek cesty se našlo nosičů dost. Pozorovala jsem, jak se dnes měla hezky trojice prdících morčat Prokop-Jája-Rafael. Lada se vrhla na Zdendu hned ve vlaku, až se musel Zdenda trošku bránit, den ale strávili ruku v ruce. Na Zoinku se zase vrhla ve vodě Anička, protože minule spolu hezky dováděly, ale Zoe si vybrala za průvodkyni Aňulku a chodila za ní a s ní a cítila se s ní evidentně dobře. Františka s Lindou měly trošku náročnější start, který ale rychle překonaly a pak už jsem jen slyšela, jak i když jsou s jinými dětmi, přesto na sebe pořád myslí (Kde je Františka?) a Linda si užívala Kytku a Františka zase Frídu. Nosičkami batohů jsou většinou holky – Anička nejvíc – ale dnes neodolali ani Zdenda a Toník, jen si Toník vymezil, že – gentleman není, ale má sílu. Jako zdatná nosička se ukázala také Mirinka, kterou právě pod náporem několika batohů úplně přešla únava. V zázemí jsme hráli Na rytířstvo, napřed samé holky (Kytka – ty  budeš princezna a my tvé princezny a Honza rytíř), ale pak se přidal Franta i Toník. Franta dlouho nevydržel, aby nechodil opačně, než se zrovna v té hře chodí, což jsem zase nevydržela já a odklidila se na terasu si trochu odpočinout a odtamtud koukala, jak to jde dětem krásně i samotným. Ve vlaku jsme jeli s velkou partou středoškoláků a tak vůbec nevadilo, že byla cesta trochu hlučnější. Po čtyřech na dvojsedačce to asi ani jinak nejde.

Blanka
středa  Volalavky 13.6.
Eliška a Honza Spanbauer
Náš původní plán (…Lesní putování , tentokrát zůstaneme celý den v lese, nepůjdeme do zázemí. U Kejné si na ohni opečeme buřtíky k obědu. Slíbené focení proběhne v terénu..).. Bohužel neproběhl,  vzhledem k celodennímu dešti. Ale o buřtíky jsme nepřišli! Prostě jsme si je opekli v týpí a bylo nám moc fajn! Nakreslili jsem obrázky ohně a vody. Zpívali jsme, ořezávali klacíky na opékání. Byl to moc krásný den! Pláštěnkové focení proběhlo u pařezu. Eliška
Sokolíci ve středu 6.6.
Dnes byl den teplý a slunečný a tak se nám moc hodil plán Petra nám ukázat zatopený lom. Petr – táta Franty Hoffika se k nám přidal aby nás mohl vyfotografovat někde v terénu a taky byl trochu zvědavý, kde že je ta skvělá koupačka.
Cesta nám uběhla rychle, Petr H. fotil ve vlaku o 106. Autobus přijel a kousek nás popovez na kopec a tam na návsi kde jsme vystoupili stála velká loď s kormidlem – tu jsme prozkoumali, napili jsme se a  pak už jsme vyšli vzhůru a malá Valinka, která se Petrem Z. znala cestu nás vedla. Takže dvě závory, kolem třešní a lesních jahůdek, pak brankou a už jsme tam.
Krásné zelenomodré oko uprostřed kamení s chladivou vodouu a tak čistou, že je tam spousta raků (děti jim ale říkaly krabi). Posvačili jsme, několikrát jsme se vykoupali, několikrát jsme pózovali na společnou fotku Sokolíků, poobědali jsme ukrutně dobré lívanečky a už byl čas na zpáteční cestu.Olík usnul ve vlaku – protože je to největší potápník a ve vodě by mohl být furt, ale jinak děti měli energii na rozdávání.
Škoda jen, že s námi nešel dnes Vincent, Anežka a Anička – byli bychom kompletní. Ale zas byl s námi Ruben a Kubík, tak to bude stejně pěkná fotka na památku.
Míša