Duben 2022 ve školce

25.4. Vlčata

Dnešní ráno bylo mlhavé a deštivé. Zdálo se, že bude hodně blátivý den. Když jsme se sešli všichni v týpí u ohýnku a přivítali se v ranním kruhu, vyrazili jsme do lesa. Šli jsme po Fabiánce ke staré školce, cestou jsme si hráli, děti se sklouzly v „našich“ rourách a Milan s kluky nařezali proutky na opékáčky. V zázemí na nás totiž čekalo těsto na hady! Dopoledne rychle ubíhalo, až nastal čas vrátit se do zázemí. Po výborném obídku jsme si v týpí opekli hady, vyprávěli si pohádku a povídali jsme si hlavně o hadech a užovkách. Nakonec nám zbyl ještě čas na tvoření: děti vytvořily nádherné skládané papírové hady, jeden krásnější než druhý. Prožili jsme pěkný den, který nakonec ani nebyl tak blátivý, jak jsme ráno očekávali. Už teď se těšíme na další setkání! Desi

22.4. Veverky

Aprílový den začal sluníčkem. První dorazil Ondráš H. a hned se pustil do skládání magnetických tvarů. Když přišly další děti, zadělali jsme společně solné těsto na modelování. Povídali jsme si o hadech, ještěrkách a ostatních plazech, kteří se v tomto čase probouzejí. Hádky a hadice jsme si vymodelovali z těsta – kdo chtěl, mohl je ozdobit voňavým kořením. Protáhli a spočítali jsme se v ranním kroužku. Bylo nás celkem deset, včetně nováčka Amálky. Ta nakonec zůstala s maminkou, byla dlouho nemocná, proto do lesa se školkou půjde až příště.  Partička devíti statečných se za mírného deštíku vydala vzhůru, obvyklou cestou směrem k Sochorovu rybníčku. Na široké dřevařské cestě jsme se napojili na modrou turistickou značku a stoupali jsme dál. Vzadu se báječně bavila trojice děvčat: Vesna, Lóťa a Františka. Juliánek se zavázaným prstem šlapal a neustával ve svém vyprávění.  Chůze do kopce nás v chladném dopoledni příjemně zahřívala. Vystoupali jsme až na hřebínek za Kamennou, na širokou asfaltku. A tam, velké překvapení: mezi nablýskanými auty na nás vykoukla nevěsta a její svatební družina. Pepánek s nevěstou prohodil pár slov, pejsek svatebčanů se mezitím začal zajímat o naše klacky. Zakousl se do nabídnutého Jeníkova (klacku, ne rukávu) a odběhl pryč. Než nevěsta ladně odkráčela po hřebínku Kamenné, popřáli jsme jí hodně lásky a přátelsky zamávali. Za chvilku už jsme zapluli do horního patýrka lomu pod Strážným a dali si tam pořádnou sváču. Bubnovalo se a zpívalo, Milan s malými bojovníky provětrali nový prak. Juliánek s Jendou lezli na vyhlídku, Ondru zaujaly trampské přístřešky, a tak je se Živem začali prozkoumávat. Pěkně jsme si ve starém lomu vyhráli. Zpáteční cestu jsme zvolili přímou a co nejrychlejší, aby na nás Dita nemusela čekat s obědem. Vyškrábali jsme se na plošinku nad lomem a pak už jsme to střihli přes les cestou necestou až zase dolů na modrou značku u Sochoráku. Seběhnout dolů do zázemí byla hračka. Oběd byl jako vždycky znamenitý a dětem po velké túře padal do bříška o 106. Po obědě jsme v týpí rozdělali oheň a mluvili jsme hlavně o tom, co nás v příštích dnech čeká, o jarní brigádě a slavnosti Májky. Jemný déšť dělal společnost těm, co zůstali na malé houpačce a nebo na písku. Než se pořádně rozpršelo, stihli jsme se rozloučit a vydat se na cestu domů. Lucka  

13.4. Sokolíci

Po spoustě chladnějších dní přišel mezi nás superteplý den, kdy horko je i v tričku a nohy si chtěj´ občas odpočinout od bot. Dojeli jsme busem do Bubovic a kolem domečku jeskyňářů došli ke křížku pod kaštany na tzv. pěticestní, kde jsme s chutí posvačili. Potom jsme se přesunuli na začátek drsňácké cyklistické trati směrem k Hostimi se spoustou skokánků, klopených zatáček, mostků, výjezdů a prudkých sjezdů. Cestou jsme si prohlédli velké jezevčí doupě s několika vchody. Snad se jezevci nezlobili, že jsme je trochu rušili v denním odpočinku. Narazili jsme také na spoustu sasanek, kvetly ještě podléšky, plicníky a dymnivky, také kyčelnice a už byla vidět hromada čerstvých kopřiv a pažitka a občas lístky česnečku a také pampelišková sluníčka. Na kraji Hostimi pak ovečky s jehňátky. Na břehu Kačáku jsme poobědvali na tábořišti u obří stromové ryby, kde k řádění byla lávka a houpačka a taky lajna a Erik přešel přes vrbu přes potok. Výborný výkon! Bylo to tam moc pěkné. Podél potoka pak směrem k Berounce, viděli jsme nové polévkové lístky a taky krásnou volavku a stromy okousané od bobrů a jeskyni. Vodu jsme si museli doplnit v kempu, protože v tom vedru už jsme měli vypito. Tak akorát včas jsme doletěli do Srbska a ten den byl moc a moc krásný, nekecám. Petr

6.4. Sokolíci

 První dubnovou procházku měli Sokolíci spojenou s oslavou 8. narozenin Jonáše, a tak se tomu podřídil směr výletu. Společně se školáky, kteří s Janem a Václavem pokračovali do kaolínového lomu u Vižiny, jsme se nacpali do jediného vozu brdské lokálky a vystoupili ve Všeradicích. Tam jsme to střihli ke krásné požární nádrži napájené potokem a momentálně jen lehce zaplněné. Takové podmínky přímo vyzývají k pěkným rošťárnám na dně nádrže, slézání po žebřících a sunutí se po obrubníku přitisknuti zády ke stěně nad sice pouze zčásti zatopené, ale přeci jen vodní nádrže. Svačinka a přesun kolem statečku se zajímavě mohutnými kozami a ovcemi. Pak jarním lesem, voňavým a barevným až do Nesvačil, kde je mimo jiné vodopád, za který by se nemuseli stydět ani v Krkonoších a tady ho mají skoro na návsi. Na dětském hřišti trochu pohrání, oběd a obrázky do narozeninové knížky pro Jonáše a pak už k němu domů. Tam spousta vozidel, traktor velký i menší, odrážedla, náklaďáky, také sběr loňských lískáčů a na písku „bábovičky, poveďte se“ a pak už dovnitř, do domečku slaměného, Táďa hned do tučňákovo převleku a lego a dřevěné dráhy a všechno možný a samozřejmě narozeninový příběh se skřítkem a domácí muffiny a pak už cesta na vlak a přes Třebaň a zas je konec. Petr