TÁBOR ZeMě 1.-6.8. 2021
pátek 6.8.2021
Vstáváme opět o něco později, abychom si našetřili síly na dnešní slavnostní olympiádu, na kterou se celý týden těšíme a připravujeme. Po snídani, zatímco Ondřej dodělával pochodeň ze smůly a gázy, jsme byli zasvěceni do toho, jak bude probíhat zapalování olympijského ohně, a každý jsme na lísteček napsali jména tří dětí z tábora, která považujeme za nejcnostnější a nejvíc si podle nás zaslouží přinášet a zapalovat oheň. Hlasování bylo celkem napínavé, nemálo dětí dostalo svých pár bodů, nicméně do výsledné trojice se zcela jednoznačně dostali Rafík, Rozárka a Žofka M. Když jsme dokončili přípravu ohnišť, pustili jsme se do zahajovacího ceremoniálu. Žofka napálila pochodeň od ohně na parkovišti, donesla ji doprostřed louky Rozárce, ta s ní obešla ohniště a předala ji Rafíkovi, který od ní slavnostní pyramidu zapálil. A hry byly zahájeny! Ještě před svačinou nás čekaly běžecké etapy, po jablíčku pak luk, vrh a skok. Zatímco u padesátky se většina dětí oproti prvnímu pokusu zlepšila (Desi je totiž dobře nakombinovala do dvojic tak, že se vzájemně táhli a hecovali), ostatní disciplíny se dařily převážně hůře. Ale dávalo to po týdenním intenzivním nasazení smysl. V pondělí jsme byli čerství a dneska už dost unavení. A někteří bohužel, buď drobnými zraněními, nebo střevní příhodou, která část tábora poslední den navštívila, i poněkud indisponovaní. Po doskákání a dovrhání už na nás čekala Danča s obědem a začali jsme odpočítávat poslední hodiny tábora. Během poledního klidu si děti začaly sbírat své různě odložené svršky a pak dostaly poslední úkol, připravit krátké scénky, ve kterých zaznamenají nejzajímavější okamžiky uplynulého tábora, abychom je mohli představit i rodičům. Pak už následovala jen odpolední sváča a závěrečný kruh, ve kterém děti dostaly diplomy i slovní ocenění a měly možnost samy zhodnotit, co se jim na táboře dařilo nebo líbilo. A už jsme se všichni začali naplno těšit na rodinu, sprchu, postýlku a normální záchod, což se nám, věřím, všem postupně splnilo. Díky za důvěru, se kterou jste nám své děti svěřili, a za jejich nekonečnou vitalitu, kterou jsme od nich mohli nasávat a trochu ji učesávat. Museli se nejednou překonat, ustát náročné situace, sáhli si do rezerv. Ale věřím, že odjeli nejen unaveni, ale i spokojeni a obohaceni. Jsou to do jednoho boží osobnosti! Tak zase za rok v nějakém novém příběhu! (Dávalo by mi smysl, kdybychom si pro tento účel opět předběžně rezervovali první srpnový týden.)
Táborové dění pro vás za celý tým průběžně zaznamenávala Katy
čtvrtek 5.8.2021
Čtvrteční den nás Poseidon provázel skoro na každém kroku, někdy drobným mrholením, jindy mohutnou sprškou. Nebránilo nám to začít den pořádnou rozcvičkou a po snídani jsme s Katy a Ondřejem navázali na téma, které se nám průběžně line celým táborem, a to jsou hranice, tentokrát trénované ve formě umět říct jasné ne, když se nám něco nelíbí. Pracovali jsme ve dvojicích a nejprve pozorovali, jak reagují naše těla, když se k nám druhý z dálky pomalu přibližuje, zkoušeli jsme rozlišovat, do jaké vzdálenosti by bylo bezpečné pustit cizího člověka (a případně vzít včas nohy na ramena), odkud bychom tak zhruba chtěli mluvit s naštvanou mámou, či kam je příjemné nechat dojít přátelského dospělého. A zjistili jsme, že ani v posledním případě to rozhodně není kdo ví jak blízko k nám, a už se nám mírně svírá bříško, krk či hrudník. V druhé části jsme si pak zkoušeli se svým hlasem, slovem, výrazem, postojem či pohybem jednoznačně vymezit požadavku, který nám byl nepříjemný. Odmítali jsme kamarádčino neustálé dotazování, zda si s ní půjdeme hrát, žádost o drobák i jiné obtěžující chování s tím, že každý nakonec našel způsob, jak říct uvěřitelné a silné ne (protože útočníci jdou po slabých). A samozřejmě jsme si povídali o tom, že mnohdy je tou nejlepší obranou včasný útěk. Po svačině jsme se pustili do tisknutí log na trička a služba (Mia, Oliver, Rafík, Eliot) začala pomalu vařit polévku k obědu. Mňam, ta byla! Po obědě si pro nás Desi přichystala relaxaci v jurtě a přečetli jsme si další příběh, tentokrát o Pallas Athéně. Nebylo tedy překvapením, že když pak přišel bůh Apollón s kufříkem orfových nástrojů, aby nám zadal úkol, ve kterém jsme měli hudebně ztvárnit některé z bohů, Athéna, v čerstvé paměti všech posluchačů, se dostala na výsluní. Když po odpoledním mohutném dešti dorazil krvežíznivý bůh Áres, byli již všichni dostatečně odpočatí na velkou běhací hru s názvem Aréna. Tři pětičlenné týmy (vždy dvojice držící se šátku) v ní běhaly kolečka a dostávaly body nejen za každý uběhnutý okruh, ale i za každou předběhnutou dvojici z jiného týmu. Zatímco po prvním desetiminutovém kole byl výsledek velmi nerozhodný, v tom druhém, po přestávce na občerstvení a taktiku, si jedna parta (Eliot, Prokop, Linda, Hugo, Rozárka) vedla o poznání lépe než ostatní a získala privilegium dostat jako první svou porci večeře. Ovšem nutno říct, že všichni běhali jako draci, byla to nádherná přehlídka motivovaných sprinterů! Pak už jsme si jen počkali na lehce opožděnou večeři, kterou pro nás s pomocí Katy připravili Linda, Šimon, Erik a Hugo a už jsme se začali chystat na večerní příběh a do spacáčků.
středa 4.8.2021
Ráno jsme si pospali o hodinu déle, načež jsme si jako každý den zacvičili (je nevídané, jak se Desi povedlo všechny namotivovat do rozcviček!), nasnídali se, připravili si vše potřebné na cestu (je nevídané, kolika z dětí je potřeba individuálně zkontrolovat, zda si s sebou vzaly dostatek vody!) dostali řečnický úkol od boha Herma a vyšli směr Kamenná. Tempo bylo poklidné, počasí vlídné (ani horko, ani deštivo), rozhovory průběžně plynuly, každý měl prostor si přiměřeně oddychnout. Na každém zastavení si trojice odvážných vyzkoušela svůj řečnický výstup: měli na výběr, zda něco zarecitují, naučí se tři jazykolamy, či budou minutu kultivovaně hovořit o tématu, které je zajímá. Všem statečným se dostalo potlesku, ocenění a ze vzájemné zpětné vazby jsme se průběžně učili, jak by kvalitní řečnický výstup mohl vypadat. Pod Kamennou jsme si vyzkoušeli poznávačku lesních květin (vratič, chrpa, netýkavka, jahodník, jestřábník, kakost, jetel, třezalka, řebříček, štírovník a jitrocel), kterých jednoznačně nejvíce znala Rózka, nahoře pak rozdělali oheň, sbírali borůvky, stavěli domečky, hráli hry. A pak už jsme pomalu vyrazili zpátky a ještě cestou nasbírali smůlu na výrobu olympijské pochodně. Po příchodu do zázemí na nás čekaly nejen vytoužené palačinky, ale i velkolepá slavnost pod taktovkou boha Dionýsa, kterou pro nás připravil odpočívající Šíma s rodiči Olgou a Adamem. Polovina dětí se nejprve proměnila v otroky, aby se starali o krmi a pohodlí svých pánů (a přítomných bohů), a když si svých rolí dostatečně užili, tak si je vyměnili. Když pak ještě vyluštili svá jména napsaná v řecké abecedě, mohli se jít palačinkami ládovat dle libosti. Kdo se naládoval, vyčistil si zuby a mohl přisednout k rozdělanému ohni, kytaře a večernímu čtení, tentokrát – pod příslibem, že ukládání proběhne bleskurychle a v klidu – dvojitému.
3.8.2021
Dnešek si dopřáváme v pomalejším tempu a menší intenzitě programu. Ráno poklízíme po včerejším vaření, mácháme poslední batiku, sušíme, co zůstalo mokré po večerním dešti. Zbytek času do dopolední svačiny každý využívá jak potřebuje: někdo odpočinkem, někdo u příběhů řeckých bohů, další kreslí návrh táborového loga. Pár výtečníků si obíhá kolečka za ranní rušení, holt přebytek energie je přebytek energie. Druhá dopolední část začíná štafetovým závodem ve škrábání brambor, na kterou navazují všemožné další hříčky pod taktovkou Desi. Dnes je také den, kdy začínáme vařit po službách: čtveřice Beri, Žofi Š., Rozárka a Béďa připravují s pomocníkem Ondřejem výborné šťouchané brambory a pečenou zeleninu. Jen ty brambory se ne a ne vařit, ale nevadilo, počkali jsme si, hladovému chutná ještě lépe. Po pozdním obědě vyrážíme vlakem do Biotopu Radotín, kde dostáváme vzkaz od Boha Poseidona, kterému se pro množství práce s bouřkami po celém světě nepodařilo zastavit osobně. Zadává nám několik vodních úkolů: skočit (šipku), vydržet co nejdéle pod vodou, vylézt zpět na molo a ukázat, kolik uplaveme. Kromě toho jsme se trochu vyblbli, opláchli se a se zmrzlinou v rukách pak vyrazili zpět do tábora. Anežka, Žofka M., Amon a Prokop nám s pomocí Desi uvařili špagety s omáčkou a pak už jsme to pomalu sunuli k pohádce, zoubkům a do hajan. Jen nás na té cestě ještě zdrželo „stěhování národů“, které se nám rozpoutalo ve stanovém městečku: Mia s Rozárkou a Beri si postavily nový stan, Žofka M. s Anežkou k sobě přibraly Lindu a k Žofce Š. se na uvolněné místo přesunul Bedříšek. A to už bylo opravdu vše.
2.8.2021
Den většině z nás začal už kolem šesté ranní, kdy někteří nedočkaví olympionici hýřili takovou energií, že jsme museli vymyslet speciální úkoly, jak je takové exploze vitality zbavit, pokud by se snad podobné časné budíčky měly opakovat. Samozřejmě nikomu nebráníme přemístit se k nějaké poklidné kratochvíli mimo oblast stanového městečka a tuto energii si ponechat na později. Posnídali jsme dobrůtky od maminek a udělali si první pořádný „nástup“, abychom se domluvili na dodržování některých důležitých pravidel a pověděli si, co nás dnes čeká. Prvním dnešním úkolem bylo dotvořit naši olympijskou vlajku, kterou parta získala po splnění včerejších úkolů. Následovala slavnostní přísaha v bílých tričkách, které jsme následně začali přetvářet v naše táborové dresy. Batikovalo se v průběhu celého dne, podle toho, kdo zvolil jakou kombinaci barev. Zároveň běžel program zkušební olympiády: dopoledne se uskutečnily disciplíny střelba z luku, skok z místa a vrh medicinbalem, po obědě a odpoledním klidu pak běh 50 a cca 800 metrů. Po odpolední svačině k nám zavítali bohové Hefaistos a Héra, aby nás seznámili se skutečností, že večeři si na prokázání našich kvalit musíme připravit ve čtyřčlenných skupinkách na námi vytvořených ohništích. Jen to dořekli, spustil se desetiminutový lijavec, předzvěst zítřejší návštěvy boha Poseidona. Asi si všiml, jak jsme šikovní, tak prý abychom to s tím chystáním dříví a zapalováním ohně na co nejmenší počet sirek neměli tak jednoduché. Týmy dostaly časový limit na shromáždění materiálu na oheň a přípravu ohniště a pak je čekaly hromádky přichystaných surovin (olej, cibulka, kukuřice, rajčata, tofu, bazalka, olivy a kuskus) a pokyn, ať se pustí do přípravy večeře. Krabičky s původně třemi sirkami Hefaistos všem skupinkám poctivě doplňoval, dokud se dva ohně nerozhořely dostatečnou silou – tyto dva týmy skutečně začaly vařit venku. Když k nám po čase dorazil druhý poseidonův pozdrav, bylo již zřejmé, že zbylé dva týmy se najedí pouze pokud je k tomu pustíme i ke sporáku v maríně. Nakonec se k nim se smutkem přidal i jeden z úspěšných ohnivých týmů (Bedříšek, Rafík, Jenda a Eliot), jejichž plameny prudkému dešti podlehly. Na ohništi nakonec navzdory nečasu uvařila jen parta ve složení Hugo, Oliver, Anežka a Šimon. Večeři si každopádně s náležitou hrdostí vychutnaly všechny skupiny. Večer jsme se ještě sešli v jurtě, abychom sdíleli své radosti a úspěchy z uplynulého dne. Málokomu se chtělo uvěřit, že jsme spolu zatím tak krátce (nějakých třicet hodin) a už jsme toho tolik zvládli. Každý mohl jít spát s pocitem dobře naplněných dní i vlastní úspěšnosti. Do spacáčků nás doprovázel příběh na dobrou noc o bohyni Héře. Celý tábor brzy spokojeně oddychoval.
1.8.2021
Je tady druhý přespávací tábor ZeMě! Letos jsme se sešli již v neděli, abychom za podpory rodičů postavili stany, načež zástupci nejvyšších bohů Pantheonu převzali patronát nad dětmi a zahájili tak celotáborovou hru motivovanou olympijskými hrami a kalokagathií, zkrátka starověkým Řeckem.
Zeus, Artemis a Pallas Athéna přišli, aby zjistili, zda se v olympijské vesnici nachází tým hodný tohoto místa. Nejprve bylo potřeba obehrát bohy v kostkách, pak vyluštit šifru a z indicií uhádnout slova, která měla následně zaznít v písni. Pak se zpěváci proměnili ve vozataje a hned poté běželi, co jim nohy stačily, aby zachránili před spálením ruličku s dalším úkolem. Jen tak tak to stihli, a mohli se tudíž dozvědět, jak má vypadat bludiště, které mají po vzoru Ikara za úkol postavit. Podmínky tým splnil, takže už jen zabít minotaura (pro jistotu trefou na dálku) a dostat se po Ariadnině niti zase ven. Sláva! Můžeme večeřet, opékáme buřtíky a hermelíny, a už se smráká, je čas na pohádku a spát.
