Říje se chystá – školka v říjnu 2022

Fotogalerie školky: https://photos.app.goo.gl/FFeFChFm7ehZhNHK8

24.10. Vlčata

Přestože dnešní ráno bylo šedivé a vlhké, bylo teplo a krásně. Dnes jsme trochu déle čekali na místní děti, a tak se Milan po příchodu do zázemí pustil do dokončení vodního mlýnku. Kluci mu při tom vydatně pomáhali a někteří si i něco vlastního vyrobili. 
Když byl mlýnek hotový a všechny děti v zázemí, přivítali jsme se v ranním kruhu, zacvičili jsme si a vyrazili jsme rovnou k babskému potoku. U potoku jsme si dali svačinu, chvíli jsme si hráli a Milan s dětmi nainstaloval mlýnek. Moc se bohužel netočil, protože bylo málo vody. Nikomu to ale nevadilo, všem se mlýnek líbil i přes nízkou hladinu vody. Práce na mlýnku budou pokračovat ještě příští pondělí. Milan vymyslel, jak ho vylepšit, aby se točil, i když je málo vody.
Když byl mlýnek na svém místě, vydali jsme se zpět do zázemí. Po výborném obídku od Evy, jsme se dnes sešli v týpí na pohádku a tvoření. Rozdělali jsme si ohýnek, poslechli pohádku o Třech přadlenách a chvilku jsme si vyprávěli o našich předcích. Pak jsme se vrátili k podzimu, který teď pozorujeme každý den, a namalovali jsme si podzimní strom každý podle svých představ. Desi

19.10. Sokolíci

Další týden jsme poprvé v letošním školkovém roce zvolili cestu autobusem do Bubovic. Stejně jako několikrát loni jsme se přes most a výšlapem do kopce dostali nahoru na Rovinu a nastoupili na autobus až tam. V Bubovicích jsme nejprve vyzkoušeli velmi pěkné hřiště u hospody a pak pokračovali směrem na Paní horu. Tam jsme poblíž podbělové louky posvačili a při sestupu do údolí Bubovického potoka jsme potkali několik rozkvetlých konikleců, které si asi nezvykle teplý podzim popletli s jarem. Dole na okraji louky nás pak čekaly nevídaně velké a obsypané trnky, kterým se skoro všichni s chutí pověnovali. Josefka pak zorganizovala holčičí vláček a vedla ho dlouhou cestou až skoro k vodopádům. Tam jsme si prohlédli jeskyni a u Kubrychtovy boudy poobědvali. Jonáš tam pak vymyslel pěknou běhavou hru a získal pro ni skoro všechny děti. Obě Lotky si hrály s Vesnou na ještěrky, Tom, Táďa, Florian a Živo zase na jakýsi meteorit, takže cesta do Srbska příjemně ubíhala. Už ve vsi jsme ještě narazili na nějaké vlašáky, tak jsme si nasbírali do kapes. Podzim je letos opravdu krásný. Petr

18.10 Indiáni a předškoláci

Gábi nám lehla s virózou, a tak jsme se spojili s předškoláky. Byl to parádní den, kdy jsme opět propojili školáky s těmi nejmenšími školkáčky. Ráno jsme si zazpívali a pak se vydali do lesa, vylezli jsme na velký kopec, až na palouček. Španďa opět starší kluky učil rozdělávat oheň křesadlem. Po svačince už na děti čekala bojovka, tedy projít okruh v lese ve skupince po 4 až 5 dětech. V každé skupince byl nějaký velký školák. Všichni to zvládli a ti nejmenší na sebe byli opravdu moc pyšní. Pak už jsme seběhli do zázemí na oběda po obědě jsme tvořili s ptačími pírky, které nám přinesl Španďa. Dita

17.10. Vlčata

Dnešní ráno nás v zázemí přivítala krásná podzimní mlha. Vzduch voněl mlhou a lesem a skrz mlhu bylo vidět sluníčko, které na nás během dopoledne vykouklo. ☀️
Po ranním přivítání jsme se vydali na naši dopolední procházku lesem. Šli jsme po Fabiánce k rourám, které využíváme jako klouzačku, dali jsme si tam svačinu a děti si chvíli hráli. Pak jsme se přes Palouček vrátili do zázemí na oběd.
Při našem putování lesem děti cvičily rovnováhu na kládách, které jsou upevněné v zemi podél Fabiánky, a pozorovali jsme podzimní les: nádherné, různě velké pavučiny, na kterých se třpytily kapky rosy, paprsky podzimního slunce, které pronikaly korunami stromů, barevné listí i různé houby, které jsme zahlédli podél cest. Během procházek si připomínáme, že na houby, které neznáme, nesaháme.
Na Paloučku jsme si cestou na chvíli odpočinuli. Floriánka s Cecilkou si spolu pěkně vyhrály, stavěly domečky a zdá se, že si dobře rozumí. Florián si rozumí s Ondrou H. Přidává se k nim často Julíšek a Zeon, pokud si spolu nehrají sami. Dnes se krásně propojili tři nejmenší kluci: Liam, Alex a Kilda. Postavili si spolu domeček a zdálo se, že si to opravdu skvěle užili. 😀
Po výborném obídku od Evy jsme tvořili a četli pohádku o tom, proč je listí na podzim barevné. Děti si podle vlastní fantazie vytvořily a nakreslily různé houby. Vznikly opravdu zajímavé obrázky! 😀
Den se nám krásně vydařil a hrozně rychle nám utekl. Už teď se těšíme na příští týden, který bude zasvěcený našim předkům. A pomalu se blíží čas dušiček. 😉

12.10. Skolíci

Druhý říjnový týden Sokolíci vyrazili na Tetín. Zvolili jsme tradičně příjezd do Berouna, chvilku si pohráli na hřišťátku před rekonstruovaným nádražím a vyvezli se jednu stanici nahoru. Po rychlém obhlédnutí obou kostelíků jsme dorazili k hřbitovu, který jsme si prošli v souvislosti s blížícími se dušičkami i zevnitř. Po svačince jsme se dali pěšinkou na okraji tetínské skály, kolem zříceniny původního hradu a na krásné vyhlídce pozorovali z výšky malince vypadající vláčky na berounské trati. Pak jsme to střihli směrem k vodopádu na tetínském potůčku, abychom si ho shora prohlédli. Většina dětí ale možnost slézt ho za pomocí vodících řetězů velmi lákala, tak ho skoro všichni slezli dolů a zase zpět nahoru. Je to celkem náročná záležitost, vyzdvihl bych Miu, Edu a Lotku B., že to v klidu dali. Pak jsme se kousek vrátili a vylezli na okraji Tetína u hřiště se spoustou hraček, kde se děcka nadlouho krásně zabavila. Na oběd jsme se přesunuli k nedalekému, loni vztyčenému dřevěnému kříži s impozantním výhledem. Přes louku jsme sešli na cestu vedoucí do Srbska a s Berounkou po levé straně se přesunuli na nádraží. Petr

5.10. Sokolíci

Po tak trochu roztahaném září, kdy jsme po prvním výletě měli pouze lehkou procházku po okolí Řevnic kvůli vzácné návštěvě „našeho“ indiána Temoka v zázemí a sice krásný výlet na starém lomu Chlumu, ale s Ditou, protože Míša byla na výletě se školáky a na poslední středu připadl svátek sv. Václava, takže putovka nebyla vůbec, jsme se na začátku října konečně opět sešli kompletní. Zvolili jsme pro nás trochu netradičně jako výchozí bod Řevnice a hned při setkání na nádraží jsme byli svědky nepříjemného úrazu našeho dávného školkáčka, dnes už skoro muže, bráchy Pepana, Vojty. Nepříjemnou zlomeninu nohy musela řešit záchranka, takže děti měly neplánovaně hodně silný zážitek. Po následném přivítání jsme se pustili směrem k lesnímu divadlu, kde jsme to střihli ke koňské stanici Jupiter. Některé děti znaly jejich koně, tak to bylo milé. Vyrazili jsme směrem na Pišťák, ale brzy nás přestala bavit poměrně jednotvárná lesní široká cesta, tak jsme zahnuli na menší a přes potok a houštím, kam chodí jen divočáci jsme se dostali na modrou značku kousek pod Babkou. Hub bylo pořád mraky, Míša sbírala bedly na večeři, tak trochu ilegálně zaměstnala i děti 🙂 Pak jsme potkali traktor, který svážel kůrovcové smrky a kousek výš jsme společně postavili domeček pro pořádnou nálož žaludů, kterých je letos opravdu spousta. Při silnějším větru by se vyplatila i přilba. Cestou bylo několik zastavení bojovky, nebo lesní hry jiné školy či školky, zaměřené na různé ptačí zajímavosti. Babku jsme tentokrát minuli a u krásných divočáčích lázní jsme se dali doleva k trampskému „mohylovému“ hřbitůvku. Zavítali jsme tam i do menší jeskyňky a na blízkém kempovišti s ohněm poobědvali. Začal nás už trochu tlačit čas, tak jsme to vzali přímo lesem cestou necestou, na špici mě provázel Juliánek a Josefka, která v prudkém klesání našla výstavního praváka. Na hlavní cestě jsme pak potkali Jonášovy a Táďovy sousedy z Nesvačil a znovu u Jupitera jsme byli svědky léčby pijavicí nemocné koníkovy nohy. Podzim už začíná krásně barvit všechno kolem a příjemné teplo k tomu a samozřejmě vzorná partička dětí nám nadělily další výstavní den. Petr